Shishaldin

sopka – Stratovolcano, United States, North America Volcanic Regions

Kde: United States, North America Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 2 857 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 2023
Poloha: 54,756°, -163,970°

Shishaldin na ostrově Unimak v Aleutách je nejvyšší hora Aleutských ostrovů a jedna z jejich nejčinnějších sopek. Jeho téměř dokonale pravidelný kužel je z velké části pokrytý sněhem a ledem a z vrcholového kráteru často stoupá pára. V okruhu 10 km od něj nežije nikdo, a sopku proto hlídají hlavně přístroje a družice. ^{[1, 2, 4, 5]}

Jak vznikl

Shishaldin patří k Aleutskému sopečnému oblouku. Pod Aleutami se v Aleutském příkopu Pacifická deska zasouvá pod Severoamerickou desku. Magma tu vzniká tavením horniny nad zasouvající se deskou za přispění vody, kterou deska přináší do hloubky (odborně flux melting). ^{[4, 1]}

Sopka je postavená hlavně z čediče, tedy řídké lávy chudé na křemík. Vyrostla na starší sopce, kterou rozbrázdily ledovce; její zbytky jsou vidět na západní a severovýchodní straně ve výškách 1 500–1 800 m. ^[1]

Jak vypadá

Shishaldin je nejzápadnější ze tří velkých stratovulkánů – strmých sopek navrstvených z lávy a popela – ve východní polovině ostrova Unimak. Kužel měří u základny asi 16 km a jeho horních 2 000 m je téměř celých pod trvalým sněhem a ledem; podle české Wikipedie má ledový příkrov rozlohu 91 km². ^{[1, 2, 5]}

Na severozápadním úbočí je přes dvě desítky malých sopečných kuželů a mohutné lávové proudy typu aa – s drsným povrchem z ostrých kusů ztuhlé lávy. Na vrcholu je malý kráter, ze kterého často vystupuje sloup páry. ^{[1, 5]}

Aleutové sopce říkali Sisquk, podle GVP to znamená „hora, která ukazuje cestu, když jsem ztracen“. V roce 1967 byla zařazena mezi národní přírodní památky USA (National Natural Landmarks). ^{[1, 5]}

Erupce

Erupce jsou zaznamenány od 18. století. Většinou jde o strombolské erupce – opakované menší výbuchy, které z kráteru vyhazují popel a kusy žhavé lávy –, někdy z nich vytékají i lávové proudy. Podle anglické Wikipedie je za posledních 11 700 let potvrzeno 40 erupcí. ^{[1, 4]}

V roce 1999 měl Shishaldin silnější, subpliniovskou erupci se stupněm 3 na stupnici VEI. Podle katalogu GVP trvala od března do května 1999. ^{[4, 1]}

Podle katalogu GVP zatím poslední erupce probíhala od července do listopadu 2023. Při ní přišlo 13 prudkých výbuchů (paroxysmů) a sedm z nich vyneslo oblak popela do výšky 10–14 km nad mořem. Ze svahů přitom sjížděly i pyroklastické proudy – žhavé laviny popela, kamení a plynů. ^{[3, 1]}

Monitoring

Sopku hlídá Aljašská vulkanologická observatoř (AVO). Protože je odlehlá a počasí bývá špatné, sleduje ji na dálku – družicemi a sítí seismometrů, která tu byla podle anglické Wikipedie rozmístěna v roce 1997. ^{[4, 2]}

Dnes k tomu patří i infrazvukové mikrofony, webkamery a přístroje měřící pohyby terénu, dále regionální údaje o infrazvuku a o blescích a družicové snímky. Dne 28. října 2026 měl Shishaldin stupeň výstrahy ADVISORY (žlutý kód) a AVO hlásilo pokračující neklid se zvýšenou seismickou činností – drobnými zemětřeseními a chvěním půdy. ^[2]

Co o něm dnes víme

Erupci z roku 2023 rozebrala studie v časopise Bulletin of Volcanology z roku 2026. Šlo o takzvanou „suchou“ čedičovou erupci, při níž se magma nesetkalo s vodou. Celkem z ní vyletělo asi 0,05 km³ magmatu (přepočteno na hutnou horninu). ^[3]

Automatické družicové metody, které mají hledat sopečný popel, ho tentokrát většinou nezachytily – popel totiž obsahoval málo nejjemnějších zrn. Zaznamenáno bylo 491 sopečných blesků; světová síť detektorů je zachytila až ve chvíli, kdy oblaka vystoupala do výšek, kde se tvoří led. ^[3]

Podle autorů je kombinace družicových snímků, modelů oblaku a záznamů blesků užitečná pro sledování síly erupce i u takových odlehlých sopek, kde přímých pozorování je málo. ^[3]

Fakta

Hlídá: Aljašská vulkanologická observatoř (AVO)
Stupeň výstrahy (28. 10. 2026): ADVISORY / žlutá
Průměr kužele u základny: asi 16 km
Potvrzené erupce za 11 700 let: 40
Sopečné blesky při erupci 2023: 491
Aleutské jméno: Sisquk

Slovníček

flux melting: tavení horniny v plášti nad zasouvající se deskou, které umožní voda uvolněná z desky
sopečný oblouk: řada sopek nad místem, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou
stratovulkán: strmá kuželovitá sopka navrstvená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela a úlomků
láva aa: lávový proud s drsným, rozlámaným povrchem z ostrých kusů ztuhlé lávy; název pochází z havajštiny
strombolská erupce: slabší erupce s opakovanými výbuchy, které vyhazují kusy žhavé lávy a popel; podle sopky Stromboli
subpliniovská erupce: silná výbušná erupce s vysokým sloupcem popela, slabší než pliniovská
VEI: index vulkanické explozivity, stupnice síly výbuchu od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu
pyroklastický proud: žhavá směs kamenů, popela a plynů, která se rychle řítí po svahu sopky
infrazvuk: zvuk tak hluboký, že ho člověk neslyší; zachytí ho citlivé mikrofony a prozradí výbuchy sopky

Zdroje

Shishaldin, Smithsonian Global Volcanism Program
Shishaldin (popis sopky, monitorování, stav), Alaska Volcano Observatory (2026)
Mota, R., Van Eaton, A. R., Mastin, L. G., Schneider, D. J., Dietterich, H. R., Pacheco, J., Gil, A.: Satellite observations, plume dynamics and volcanic lightning from the 2023 eruption of Shishaldin Volcano, Alaska. Bulletin of Volcanology (2026), doi:10.1007/s00445-026-02030-3 (abstrakt), Bulletin of Volcanology (2026)
Mount Shishaldin, Wikipedia
Mount Shishaldin, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.