Kagamil

sopka – Stratovolcano, United States, North America Volcanic Regions

Kde

United States, North America Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

893 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Intermediate crust (15-25 km)

Poslední známá erupce

1929

Poloha

52,974°, -169,720°

Kagamil je sopka na stejnojmenném neobydleném ostrově v souostroví Ostrovy čtyř hor uprostřed Aleut na Aljašce. Má dva mladé kužely a u pobřeží horké prameny. Ostrov je známý hlavně „teplou jeskyní“, odkud badatelé v 19. a 20. století odvezli desítky mumií aleutských předků. ^{[1, 2, 3, 4]}

Jak vypadá

Ostrov je asi 10 km dlouhý a 5 km široký a leží mezi ostrovy Chuginadak a Uliaga. Sopka zabírá jeho jižní polovinu. Tvoří ji dva kužely, které spolu mají na úpatí oválný tvar asi 3,5 × 2 km, protažený zhruba od severo-severozápadu k jiho-jihovýchodu. ^{[1, 2]}

Větší jihovýchodní kužel měří 893 m, severozápadní asi 610 m a má zřejmě dva malé vrcholové krátery. Oba kužely eroze téměř nerozbrázdila, a proto se pokládají za postglaciální – vzniklé až po skončení poslední doby ledové. ^{[2, 1]}

Obloukovité hřbety na severním a jižním konci ostrova by podle GVP mohly být zbytkem starší kaldery. Na jihovýchodním pobřeží je kouřící pláž s horkými prameny a fumarolami, otvory, kterými unikají horké plyny a pára. ^{[1, 2]}

Erupce

O erupcích se ví velmi málo. Raný badatel Veniaminov v roce 1840 zaznamenal, že Kagamil dříve „plál a kouřil“. Jediná zpráva o erupci pochází z prosince 1929 a nepopisuje, o jakou činnost šlo. ^[1]

Mumie z teplé jeskyně

Aleuti (Unangan) kdysi své zemřelé často mumifikovali: tělo zabalili do kůží nebo pletených rohoží, někdy vyjmuli vnitřnosti a dutinu vycpali suchou trávou. Takové ostatky pak spolu s dary ukládali do suchých jeskyní. Jednou z nich byla „teplá jeskyně“ na Kagamilu. ^[3]

V roce 1874 odtud kapitán E. Hennig z Alaska Commercial Company odvezl svázané mumie; devět z dvanácti připadlo Smithsonovu institutu. V letech 1936–1938 odtud podle anglické Wikipedie antropolog Aleš Hrdlička získal víc než 50 těl. ^{[3, 4]}

Hrdlička soudil, že kagamilské mumie nejsou starší než 100–200 let. Radiouhlíkové datování kostí (studie z roku 2006) ale ukázalo, že pohřby z jeskyně pocházejí z let asi 1034 až 1564, většinou ze 14. století – tedy jednoznačně před příchodem Rusů v roce 1741. ^[3]

Podle anglické Wikipedie se části ostatků tří lidí, které z ostrova v roce 1936 odvezl přírodovědec Olaus Murie, ztratily ze sbírky školy Teton Science School ve Wyomingu v roce 1973 a znovu se našly v roce 2021. Škola pak podnikla kroky k jejich vrácení aleutské komunitě ve vesnici Nikolski. ^[4]

Monitoring

Aljašská sopečná observatoř (AVO) uvádí Kagamil jako sopku bez seismických přístrojů; stupeň výstrahy jí v říjnu 2026 nebyl přidělen. Nejbližší obcí je Nikolski na ostrově Umnak, asi 57 km na východ. ^{[2, 3]}

Fakta

Velikost ostrova

asi 10 × 5 km

Nižší kužel

asi 610 m

Stáří pohřbů v teplé jeskyni

asi 1034–1564 n. l.

Seismická síť

není (AVO, 2026)

Slovníček

postglaciální

vzniklý po skončení poslední doby ledové, tedy zhruba v posledních 10 000 letech

kaldera

velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem

fumarola

otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára

radiouhlíkové datování

určení stáří organických zbytků (kostí, dřeva) podle toho, kolik v nich zbylo radioaktivního uhlíku 14C

Zdroje

1. Kagamil, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Kagamil, Alaska Volcano Observatory
3. Coltrain, J. B., Hayes, M. G., O'Rourke, D. H.: Hrdlička's Aleutian Population-Replacement Hypothesis: A Radiometric Evaluation. Current Anthropology 47(3) (2006), 537–548, Current Anthropology (2006)
4. Kagamil Island, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.