Yunaska

sopka – Shield, United States, North America Volcanic Regions

Kde

United States, North America Volcanic Regions

Typ (GVP)

Shield

Nadmořská výška

550 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Intermediate crust (15-25 km)

Poslední známá erupce

1937

Poloha

52,639°, -170,632°

Yunaska je neobydlený sopečný ostrov v Aleutském souostroví na Aljašce, největší ze skupiny Ostrovů čtyř hor. Tvoří ho dvě sopečná centra: staré, rozrušené pohoří na západě a mladší štítová sopka se dvěma do sebe vnořenými kalderami na východě. Naposledy vybuchla v listopadu 1937. ^{[1, 4, 2]}

Jak vypadá

Ostrov je protáhlý, asi 23 km dlouhý a 9 km široký, a podle sčítání z roku 2000 měří asi 173 km². Uprostřed ho rozděluje údolí mezi dvěma sopečnými horami. ^{[1, 4, 2]}

Západní hora, vysoká asi 950 m, je zbytkem čtyř navzájem se překrývajících a erozí obroušených stratovulkánů (kuželovitých sopek z vrstev lávy a popela). Seřadily se do hřbetu, na jehož západním konci jsou struskové kužely a lávové proudy z puklin. V historické době tu podle observatoře AVO nejspíš nesoptilo. ^{[1, 2]}

Východní část tvoří široká štítová sopka. Její vrchol zabírá starší kaldera (propadlina po velké erupci) o rozměrech asi 10 × 13 km a uvnitř ní leží mladší kaldera Coats, široká asi 3,5 km. V ní vyrostly struskové kužely, lávové pole a asi 500 m vysoký kužel s malým kráterem. ^{[1, 2]}

Čerstvě vypadající lávové proudy stékají zářezem v jihozápadním okraji kaldery po svahu dolů; jeden z nich je asi 1,5 km dlouhý a k moři nedosahuje. Mladší kaldera má čerstvé tvary a sopečné horniny kolem ní nejsou obroušené ledovci, a proto ji AVO pokládá nejméně za holocénní (mladší než asi 11 700 let); přesnější stáří zdroje neuvádějí. ^{[1, 2]}

Erupce

Za zdroj všech erupcí zaznamenaných od začátku 19. století se považuje východní centrum. Katalog GVP uvádí jako jisté erupce z let 1824, 1830 a 1937; zprávy z let 1817, 1873 a 1929 jsou nejisté. ^{[1, 2]}

Poslední erupce začala 2. listopadu 1937 (GVP uvádí 3. listopadu) a trvala asi do 4. listopadu. Zahlédla ji loď Boxer, která proplouvala asi 15 mil (24 km) severozápadně od ostrova. Její posádka hlásila, že ostrov „hoří“ a do výšky tisíců stop stoupá kouř, oheň a popel; nejsilnější byla činnost uprostřed ostrova. ^{[3, 1]}

Erupce z roku 1937 má index sopečné výbušnosti VEI 3. Observatoř AVO mezi jejími projevy uvádí podle katalogu Volcanoes of the World (1994) i lávový proud; dobové zprávy z lodi Boxer popisují hlavně oheň, kouř a popel. ^{[3, 1]}

Monitoring

Sopku hlídá Aljašská sopečná observatoř (AVO), ale na ostrově nemá seismometry. V říjnu 2026 neměla Yunaska přidělený barevný kód ani stupeň výstrahy. Horké prameny ani činné fumaroly tu nejsou známé. ^[2]

Fakta

Poslední erupce

2.–4. listopadu 1937, VEI 3

Kaldera Coats

asi 3,5 km široká, uvnitř starší kaldery 10 × 13 km

Rozloha ostrova

asi 173 km²

Observatoř

Alaska Volcano Observatory (bez seismometrů)

Slovníček

štítová sopka

široká, mírně skloněná sopka z mnoha vrstev řídké lávy; tvarem připomíná položený štít

stratovulkán

kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela

kaldera

velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem

struskový kužel

menší sopečný kopec z kousků pórovité lávy (strusky), které se nakupí kolem otvoru

holocén

nejmladší geologické období, posledních asi 11 700 let po konci doby ledové

VEI

index sopečné výbušnosti, stupnice od 0 do 8 podle množství vyvrženého materiálu a výšky sloupce

fumarola

otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára

Zdroje

1. Yunaska, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Yunaska (popis podle Miller a kol. 1998, stav monitoringu), Alaska Volcano Observatory
3. Yunaska 1937/11 (záznam erupce s dobovými zprávami), Alaska Volcano Observatory
4. Yunaska Island, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-30, ověřen 2026-10-30.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.