Halla

sopka – Shield, South Korea, Eastern Asia Volcanic Regions

Kde

South Korea, Eastern Asia Volcanic Regions

Typ (GVP)

Shield

Nadmořská výška

1 919 m

Tektonické prostředí

Intraplate / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

1007

Poloha

33,361°, 126,530°

Halla (korejsky Hallasan) je štítová sopka, která tvoří většinu ostrova Čedžu, 90 km jižně od Korejského poloostrova. Její vrchol je nejvyšším bodem Jižní Koreje a po svazích je rozeseto asi 360 menších sopečných kuželů. Podle historických zpráv byly poslední erupce v 11. století. ^{[1, 3, 4]}

Jak vznikl

Halla neleží na okraji litosférické desky, ale uvnitř ní – podle GVP jde o vnitrodeskovou sopku na kontinentální kůře. Začala růst v pliocénu na pevninském šelfu, mělkém mořském dně hlubokém asi 100 m. Erupce v pliocénu a pleistocénu na něm postupně navršily lávovou plošinu, ze které se zvedá dnešní hora. ^{[1, 3]}

Sopka je postavená z čedičů až trachytů. Je to štítová sopka – široká hora s mírnými svahy, kterou vytvořila spíše tekoucí láva než výbuchy. Ostrov Čedžu, který z velké části tvoří, měří asi 40 × 80 km. ^[1]

Jak vypadá

Vrchol uťal kráter široký přes 400 m, v němž leží jezero Paengnokdam („jezero bílého jelena“). Podle ročního období je hluboké až asi 100 m a jeho obvod dosahuje až 2 km. ^{[1, 3]}

Výška vrcholu se ve zdrojích liší: anglická i česká Wikipedie uvádějí 1 947 m, katalog GVP 1 919 m. ^{[3, 4, 1]}

Na svazích stojí asi 360 malých sopek z mladšího pleistocénu a holocénu, korejsky zvaných oreum. Leží hlavně podél dlouhé osy ostrova, směrem od východoseverovýchodu k západojihozápadu. Většina z nich jsou struskové kužely; asi 20 na pobřeží nebo v moři tvoří tufové prstence a kužely, které vznikly prudkým setkáním magmatu s vodou. ^[1]

Erupce

Katalog GVP uvádí dvě erupce z let 1002 a 1007 známé z písemných zpráv; erupci z roku 1007 podle anglické Wikipedie zaznamenává korejská kronika Korjosa (Dějiny dynastie Korjo). Anglická Wikipedie ale upozorňuje, že geologické důkazy ukazují na poslední erupci nejméně před 2 000 lety a že ne všichni odborníci Hallu za činnou sopku považují. ^{[1, 3]}

Mezi mladé sopky Hally patří tufový kužel Songsan Ilčchulbong na severovýchodě ostrova a tufový prstenec Songaksan na jihozápadě. GVP je podle radiouhlíkového datování klade zhruba do let 2830 a 2050 př. n. l. ^[1]

Co o něm dnes víme

Korejští geologové v roce 2021 zveřejnili stáří hornin malých sopek v přírodní rezervaci Hallasan, určená metodou 40Ar/39Ar (podle rozpadu radioaktivního draslíku na argon). Podle nich zde sopečná činnost začala asi před 192 000 lety a postupovala od severozápadu přes jih na východ. ^[2]

Autoři rozlišili asi osm epizod, při nichž vytékal trachyt, hustá světlejší láva. Při čtyřech z nich vznikly lávové kopule, mezi nimi i vrcholová kopule s kráterem Paengnokdam, která patří k nejmladším. Podle korejského souhrnu článku je trachyt Paengnokdamu starý asi 47 000 let a činnost v rezervaci trvala až zhruba do doby před 17 000 lety, tedy těsně před holocénem. ^[2]

Studie se týká jen sopek v přírodní rezervaci Hallasan. Mladší, holocenní erupce tufových útvarů Songaksan a Songsan Ilčchulbong, které uvádí GVP, proběhly podle katalogu na jihozápadním a severovýchodním svahu sopky. ^{[2, 1]}

Lidé kolem

Do 30 km od vrcholu žije podle GVP asi 480 000 lidí. Hora je národním parkem a přírodní rezervace Hallasan byla 12. října 1966 vyhlášena přírodní památkou Jižní Koreje č. 182. Je také součástí světového dědictví UNESCO. ^{[1, 3, 4]}

Na svazích stojí nejstarší buddhistický chrám ostrova Kwanumsa. Vznikl za dynastie Korjo, v roce 1702 byl zničen a v roce 1908 znovu postaven. ^{[4, 3]}

Fakta

Malé sopky na svazích

asi 360

Kráter na vrcholu

přes 400 m, jezero Paengnokdam

Začátek činnosti v rezervaci Hallasan

asi před 192 000 lety

Přírodní památka

č. 182, od 12. 10. 1966

Slovníček

štítová sopka

široká sopka s mírnými svahy, kterou postupně vytvořila tekutá láva; připomíná položený štít

pevninský šelf

mělké mořské dno u pobřeží pevniny, obvykle hluboké jen do 200 m

pliocén, pleistocén

geologická období: pliocén asi před 5,3–2,6 mil. let, pleistocén (starší čtvrtohory) asi před 2,6 mil. až 11 700 lety

holocén

nejmladší období dějin Země, posledních asi 11 700 let

čedič, trachyt

sopečné horniny; čedič je tmavý a jeho láva řídká, trachyt světlejší, bohatší na křemík a sodík s draslíkem a jeho láva hustá

struskový kužel

malá sopka nasypaná z pórovitých kousků lávy (strusky), které vyletují z průduchu

tufový prstenec, tufový kužel

nízký val nebo kužel kolem kráteru, který vznikne výbuchy, když magma narazí na vodu; je z jemně zrnitého zpevněného popela (tufu)

lávová kopule

kupa husté lávy nahromaděná nad otvorem, ze kterého se vytlačila

Zdroje

1. Halla, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Hong, S. S., Lee, C. O., Lim, J., Lee, J. Y., Ahn, U. S.: Volcanic Activity of the Volcanoes in the Hallasan Natural Reserve, Jeju Island, Korea. Economic and Environmental Geology 54 (2021), 1–19, doi:10.9719/EEG.2021.54.1.1 (abstrakt), Economic and Environmental Geology (2021)
3. Hallasan, Wikipedia
4. Halla-san, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.