Ulleungdo

sopka – Stratovolcano, South Korea, Eastern Asia Volcanic Regions

Kde

South Korea, Eastern Asia Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

984 m

Tektonické prostředí

Intraplate / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

2 990 př. n. l.

Poloha

37,500°, 130,870°

Ulleungdo (česky též Ullung-do) je jihokorejský ostrov v Japonském moři, vrchol velké sopky, která se zvedá z mořského dna. Na začátku holocénu tu proběhla mohutná výbušná erupce: vznikla kaldera Nari a popel z ní dopadl až do středního Japonska, kde dnes slouží vědcům jako časová značka. ^{[1, 4, 2]}

Jak vypadá

Ostrov je široký asi 10 km a leží zhruba 100–120 km východně od Korejského poloostrova (GVP uvádí 100 km, Wikipedie 120 km). Má strmé skalnaté svahy a nejvyšší bod, vrchol Seonginbong, měří 984 m. Je to jen vrcholek stratovulkánu, jehož většina je skryta pod mořem. ^{[1, 4]}

Sopku tvoří hlavně trachyandezit. Její vrchol utíná kaldera Nari. Část kaldery na severu ostrova, pánev Nari, je jediným rovným místem na celém ostrově. Pozdější činnost uvnitř kaldery vytvořila vrch Albong (v překladu „vaječný vrch“). ^{[1, 4]}

Ulleungdo neleží na okraji litosférické desky, ale uvnitř ní – katalog GVP ho řadí mezi vnitrodeskové sopky na kontinentální kůře. ^[1]

Erupce

Největší známá erupce přišla na samém začátku holocénu. Šlo o výbušnou erupci fonolitového magmatu z kaldery Nari, která vyslala po ostrově pyroklastické proudy a rozptýlila popel přes moře až do středního Honšú. GVP ji klade asi do roku 8750 př. n. l. a odhaduje její sílu na VEI 6. ^[1]

Katalog GVP uvádí ještě dvě mladší erupce, datované radiokarbonovou metodou asi do let 6450 a 2990 př. n. l. Mladší erupci katalog neuvádí. ^[1]

Co o něm dnes víme

Japonsko-korejský tým (Okuno a kol., 2010) datoval na ostrově tři holocénní vrstvy sopečného popela (tefry) označené U-4, U-3 a U-2. Vyšlo jim stáří asi 11 000, 8 300 nebo 9 000 a 5 600 let. Mezi erupcemi tedy uplynulo vždy asi 2 000–3 000 let. ^[2]

Nejstarší z těchto vrstev, U-4, nejspíš odpovídá popelu U-Oki, který je rozšířený po širokém okolí Japonského moře. Tato tefra se našla i v usazeninách jezera Suigecu ve středním Japonsku, kde se sedimenty ukládají v ročních vrstvách. Vědci ji proto používají jako časovou značku – například studie z roku 2023 s ní počítá se stářím 10 200 let. ^{[2, 3]}

Údaje o stáří se tak mírně rozcházejí: katalog GVP klade velkou erupci asi do roku 8750 př. n. l. (tedy zhruba před 10 700 lety), Okuno a kol. odhadují stáří vrstvy U-4 na asi 11 000 let (pro samotnou tefru U-Oki uvádějí 10 700 let) a studie z jezera Suigecu z roku 2023 uvádí 10 200 let. ^{[1, 2, 3]}

Lidé kolem

Na ostrově žije asi 10 000 lidí (Wikipedie uvádí 10 426, k září 2020 9 191). Hlavním přístavem je Dodong, odkud jezdí trajekty na pevninu. Ostrov je oblíbeným turistickým cílem a vedle turistiky se tu lidé živí hlavně rybolovem; proslulý je lov olihní, které se suší na slunci na mnoha místech ostrova. ^{[4, 5]}

V roce 512 ostrov, do té doby samostatný stát Usan-guk, dobyl generál Kim Isabu z korejského království Silla. Natrvalo se ale stal součástí Koreje až v roce 930, kdy ho připojilo království Korjo. ^[4]

Fakta

Největší erupce

začátek holocénu (asi 8750 př. n. l.), VEI 6

Popel U-Oki

až ve středním Japonsku (Honšú)

Odstupy holocénních erupcí

asi 2 000–3 000 let

Nejvyšší vrchol

Seonginbong

Slovníček

stratovulkán

kuželovitá sopka postavená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela

kaldera

velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem

trachyandezit

sopečná hornina se středním obsahem křemíku, bohatší na sodík a draslík než běžný andezit

fonolit

sopečná hornina chudá na křemík a bohatá na sodík a draslík; magma tohoto složení může vybuchovat velmi prudce

pyroklastický proud

žhavá lavina sopečného popela, kamenů a plynů, která se řítí po svahu velkou rychlostí

tefra

souhrnný název pro úlomky vyvržené sopkou do vzduchu – popel, lapilli, pemzu; její vrstvy slouží k datování

holocén

současné geologické období, posledních asi 11 700 let

VEI

index sopečné výbušnosti, stupnice síly erupcí od 0 do 8

radiokarbonová metoda

určování stáří podle rozpadu radioaktivního uhlíku 14C v pozůstatcích rostlin a živočichů

Zdroje

1. Ulleungdo, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Okuno, M., Shiihara, M., Torii, M., Nakamura, T., Kim, K. H., Domitsu, H., Moriwaki, H., Oda, M.: AMS Radiocarbon Dating of Holocene Tephra Layers on Ulleung Island, South Korea. Radiocarbon 52(3) (2010), 1465–1470, doi:10.1017/S0033822200046555 (abstrakt), Radiocarbon (2010)
3. Albert, P. a kol.: Cryptotephra preserved in Lake Suigetsu (SG14 core) reveals the eruption timing and distribution of ash fall from Japanese volcanoes during the Late-glacial to early Holocene. Quaternary Science Reviews 324 (2023), 108376, doi:10.1016/j.quascirev.2023.108376 (abstrakt), Quaternary Science Reviews (2023)
4. Ulleungdo, Wikipedia
5. Ullung-do, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.