Ichinsky

sopka – Stratovolcano, Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde

Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

3 596 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

1740

Poloha

55,678°, 157,718°

Ičinskaja sopka (Ichinsky, také Icha) je zdaleka nejvyšší horou Středního hřbetu na Kamčatce a jednou z objemově největších sopek poloostrova – její masiv má asi 450 km³. Vrchol pokrývá ledovcová čepice, pod kterou se skrývá kaldera, a v ní stále unikají sopečné plyny. ^{[1, 2, 3]}

Jak vypadá

Ichinsky je stratovulkán převážně z andezitu, který rostl od pleistocénu do holocénu. Na vrcholu je kaldera široká 3 × 5 km, celá pod ledovcem. Uvnitř ní vyrostla mladší sopečná stavba a dva lávové dómy pokryté ledem tvoří nejvyšší vrcholy hory. Z vrcholové čepice stéká po svazích několik velkých ledovců. ^{[1, 2]}

Pod okrajem kaldery obklopuje vrchol asi tucet dalších lávových dómů z dacitu a ryodacitu, ve výškách 1 800 až 3 000 m. Ze svahových průduchů vytekly čerstvě vypadající lávové proudy od čediče po dacit, některé s výraznými valy na povrchu; doputovaly až 10 až 15 km daleko. ^[1]

Výška vrcholu se ve zdrojích liší: GVP uvádí 3 596 m, anglická Wikipedie 3 607 m a česká 3 621 m. ^{[1, 2, 3]}

Erupce

Největší erupce holocénu podle souhrnu GVP proběhla asi před 6 500 lety a její žhavé proudy kamenů a popela (blokovo-popelové proudy) doletěly až 15 km. V seznamu erupcí GVP je ale erupce se stupněm VEI 5 na jihozápadním svahu zapsána kolem roku 5400 př. n. l., tedy asi před 7 400 lety; stejné stáří uvádí česká Wikipedie. ^{[1, 3]}

GVP zná ze stáří vrstev popela (tefry) a radiouhlíkových dat asi čtrnáct erupcí v holocénu. Jediná zaznamenaná očitými svědky je z roku 1740 na jihojihozápadním svahu a byla velmi slabá. Fumaroly jsou činné v kaldeře a na dolní části severního svahu; v roce 1956 z nich v kaldeře stoupaly proudy páry do výšky 250 m. ^[1]

Co o něm dnes víme

Sopka je odlehlá – podle GVP v okruhu 10 km nežije nikdo – a podrobně prozkoumaná je málo. První geologické údaje o tom, kdy v holocénu soptila, vyšly v roce 2004 v práci M. M. Pevzner. Většina erupcí v katalogu GVP je datována právě podle vrstev popela nebo radiouhlíkem. ^{[1, 4]}

Fakta

Objem masivu

asi 450 km³

Kaldera

3 × 5 km, pod ledovcem

Pára z fumarol v roce 1956

až 250 m vysoko

Prominence

3 125 m

Slovníček

stratovulkán

kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela

kaldera

velká propadlina na vrcholu sopky, která vznikne zhroucením povrchu po vyprázdnění magmatického krbu

lávový dóm

kupa velmi husté lávy, která se nerozteče a nahromadí se nad průduchem

andezit, dacit, ryodacit

sopečné horniny se středním až vysokým obsahem křemíku; z nich vznikající láva je hustá a erupce bývají výbušné

pleistocén, holocén

geologická období: pleistocén skončil asi před 11 700 lety, holocén je doba od té doby do dneška

VEI

index sopečné výbušnosti, stupnice síly erupcí od 0 do 8

tefra

veškerý materiál vyvržený sopkou do vzduchu – popel, pemza, úlomky hornin

fumarola

otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára

prominence

relativní výška hory – o kolik se vrchol zvedá nad nejnižší sedlo, které ho spojuje s vyšší horou

Zdroje

1. Ichinsky, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Ichinsky, Wikipedia
3. Ičinskaja sopka, Wikipedie
4. Pevzner, M. M.: The first geological data on the chronology of Holocene eruptive activity in the Ichinskii volcano (Sredinnyi Ridge, Kamchatka). Doklady Earth Sciences 395A (2004), č. 3, 335–337 (bibliografický záznam), Doklady Earth Sciences (2004)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.