Changar (Khangar)

sopka – Stratovolcano, Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde

Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

1 967 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

1500

Poloha

54,761°, 157,407°

Changar (rusky Хангар) je nejjižnější sopka Sredinného hřbetu na západě Kamčatky. Před zhruba 7 000 lety při jejím velkém výbuchu vznikla kaldera, kterou dnes vyplňuje jezero. Popel z tohoto výbuchu pokryl velkou část poloostrova a geologům slouží jako časová značka. ^{[1, 2, 4]}

Jak vypadá

Sopka stojí v širší propadlině a skládá se ze dvou částí: ze stratovulkánu s kalderou na vrcholu a z velkého lávového dómu na východním svahu. Kaldera má strmé stěny a je v ní jezero. Šířku GVP uvádí jednou 2 km, v popisku fotografie 2,8 km. ^[1]

Sopku téměř obklopuje oblouk lávových dómů starších než kaldera. Mladší dómy, které vyrostly až po jejím vzniku, tvoří ostrůvky v jezeře. V jižní části propadliny vytekly v pozdní fázi olivínové čediče podél linie směřující k severovýchodu. ^[1]

V okolí prakticky nikdo nežije: do 30 km od vrcholu jen asi 40 lidí. Sopka byla 9. ledna 1981 zapsána mezi přírodní památky Kamčatky. ^{[1, 5]}

Erupce

Kaldera vznikla při velké výbušné erupci, kterou katalog GVP hodnotí stupněm VEI 6. Podle radiouhlíkového datování proběhla asi před 7 000 lety; GVP ji klade kolem roku 5700 př. n. l. ^{[1, 2]}

GVP uvádí celkem deset datovaných erupcí za posledních zhruba 11 500 let. Poslední datovaná erupce proběhla asi před 500 lety. ^[1]

Co o něm dnes víme

Popel z velké erupce se označuje KHG. Olga Braitsevová a kolegové ho v roce 1997 zařadili mezi nejdůležitější značkovací vrstvy Kamčatky – vrstvy popela z největších výbuchů holocénu, podle kterých se dá datovat a porovnávat usazeniny po celém poloostrově. ^[2]

Podle souhrnu z roku 2007 je vrstva KHG (stará asi 6 900 radiouhlíkových let) jednou z mála, které se najdou ve většině zkoumaných profilů ve střední Kamčatské sníženině a na severu jižní Kamčatky. Na severu oblasti se navíc vyskytuje mladší vrstva KHG2 z další erupce Changaru, stará asi 6 600 radiouhlíkových let. ^[3]

Fakta

Vrstva popela

KHG, asi 7 000 radiouhlíkových let

Přírodní památka

od 9. 1. 1981

Slovníček

kaldera

velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem

stratovulkán

kuželovitá sopka navršená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela

lávový dóm

kupa z husté, vazké lávy, která se nerozteče a ztuhne kolem průduchu

olivínový čedič

tmavá řídce tekoucí láva s obsahem zeleného nerostu olivínu

VEI

index sopečné výbušnosti, stupnice 0–8 podle množství vyvrženého materiálu; každý stupeň znamená asi desetkrát víc

radiouhlíkové datování

určení stáří zbytků rostlin a živočichů podle rozpadu uhlíku 14C; radiouhlíkové roky se kvůli kolísání 14C v ovzduší přepočítávají na kalendářní

značkovací vrstva

dobře rozpoznatelná vrstva popela z jedné erupce, rozšířená na velké ploše; kde se najde, ví se, jak jsou okolní usazeniny staré

holocén

nejmladší období dějin Země, posledních asi 11 700 let od konce doby ledové

Zdroje

1. Khangar, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Braitseva, O. A., Ponomareva, V. V., Sulerzhitsky, L. D., Melekestsev, I. V., Bailey, J.: Holocene key-marker tephra layers in Kamchatka, Russia. Quaternary Research 47 (1997), 125–139 (abstrakt), Quaternary Research (1997)
3. Dirksen, O., Danhara, T., Takahara, H., Ikeda, Sh., Sasaki, N.: Marker ash layers of Central and Southern Kamchatka – unique stratigraphic tool for detail paleoenvironmental studies. Geophysical Research Abstracts 9 (2007), 05793, European Geosciences Union (2007)
4. Khangar, Wikipedia
5. Changar, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.