Šiveluč (Sheveluch)

sopka – Stratovolcano, Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde

Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

3 283 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

2026

Poloha

56,653°, 161,360°

Šiveluč je nejsevernější činná sopka Kamčatky a jedna z jejích největších a nejčinnějších sopek. Během posledních asi 11 700 let měla nejméně 60 velkých erupcí. Na jejím vrcholu opakovaně roste lávová kopule a pak se zřítí nebo vybuchne – například 11. dubna 2023, kdy výbuch zničil kopuli, která rostla přes 42 let. ^{[1, 7, 2]}

Jak vypadá

Mohutný osamělý masiv se zvedá z nížiny severoseverovýchodně od skupiny sopek kolem Ključevské sopky. Podle GVP má objem asi 1 300 km³ a tvoří ho hlavně andezit, sopečná hornina se středním obsahem křemíku. ^[1]

Sopka má dvě části. Starý Šiveluč je asi 65 000 let starý a jeho vrchol usekla kaldera široká 9 km, která je otevřená k jihu. Uvnitř kaldery vyrostl během holocénu komplex lávových kopulí zvaný Mladý Šiveluč. Další kopule stojí na vnějších svazích staré sopky. ^[1]

Výška vrcholu se ve zdrojích liší: GVP uvádí 3 283 m, anglická Wikipedie 3 307 m. Činný Mladý Šiveluč sahá podle Wikipedie do výšky asi 2 800 m n. m. ^{[1, 6]}

Jméno prý pochází z itelmenského slova „suelič“, které znamená kouřící hora. Sopka se píše i jako Ševeluč. ^{[6, 7]}

Erupce

Podle Wikipedie byla sopka nejčinnější kolem let 6500–6400 př. n. l., 2250–2000 př. n. l. a 50–650 n. l. Dnešní činné období začalo asi 900 let př. n. l. a velké a středně velké erupce se od té doby opakují v odstupech 50 až 400 let. ^[6]

Lávové kopule se na Šiveluči často hroutí. Při zřícení vznikají laviny trosek, jejichž nánosy pokrývají velkou část dna kaldery a krajinu jižně od sopky. Velké erupce provázené zřícením části kopule přišly v letech 1854 a 1964. ^{[1, 6]}

Ráno 12. listopadu 1964 se v 7.07 zřítilo asi 1,15 km³ horniny. Následoval parní výbuch, od 7.20 do 7.47 pliniovská fáze, při níž sopka vyvrhla asi 0,3 km³ úlomků čerstvého magmatu, a do 8.22 pyroklastické proudy. Podle rozboru z roku 1995 nedošlo k ničivému bočnímu výbuchu jako na Mount St. Helens v roce 1980, protože magma ještě nestihlo vniknout do nitra sopky. ^[3]

Dlouhé eruptivní období začalo 15. srpna 1999. Katalog GVP ho k říjnu 2026 vede jako jednu erupci s datem konce 25. března 2026. ^{[1, 6]}

Erupce 11. dubna 2023

Vulkanologové podle Wikipedie čekali velkou erupci už od poloviny roku 2022, protože kopule byla nestabilní. Činnost zesílila od 28. března 2023 a vrchol přišel 11. dubna krátce po půlnoci místního času. Sloupec popela vystoupal do výšky asi 20 km. ^{[6, 5]}

Výbuch namířený do strany zničil lávovou kopuli, která rostla přes 42 let a měla objem asi 0,53 km³. Na jejím místě zůstal kráter široký přes kilometr. Pyroklastické proudy podle odborného článku z roku 2024 dosáhly 25–30 km od sopky; ve zprávách z dubna 2023 se uvádělo přes 20 km, na Wikipedii až 19 km. ^{[2, 5, 6]}

Popel padal ještě přes 200 km od sopky. Na obec Ključi, nejbližší sídlo asi 50 km od sopky, napadlo nejvíc popela za 60 let. Autoři rozboru celkový objem vyvrženého materiálu odhadli na asi 0,6 km³ a řadí erupci k největším katastrofickým erupcím tohoto století. ^{[2, 5, 6]}

Už v polovině dubna 2023 začala v kráteru růst nová kopule. Dne 18. srpna 2024, po zemětřesení o síle 7,0 u pobřeží Kamčatky, sopka vyslala oblak popela do výšky asi 8 km. ^[6]

Nebezpečí

Nejbližší obec Ključi je podle Wikipedie dost malá na to, aby ji šlo při velké erupci rychle vystěhovat. Dalekosáhlým nebezpečím je popel: oblaky ze Šiveluče často narušují leteckou dopravu mezi Asií a Severní Amerikou. ^[6]

Podobné sopky mohou při zřícení svahu zažít ničivý boční výbuch. Na Šiveluči v roce 1964 nenastal, ale v dubnu 2023 výbuch do strany kopuli zničil. ^{[3, 2]}

Co o něm dnes víme

Vrstvy popela ze Šiveluče se rozprostírají po velké části Kamčatky a slouží jako časové značky při datování jiných událostí. Studie z roku 2015 rozebrala sopečné sklo ze 77 výrazných vrstev z holocénu a ze čtyř starších souborů vrstev a jejich stáří určila podle 113 radiokarbonových dat. Pokryla tak asi 16 000 let historie sopky. ^{[1, 4]}

Studie ukázala, že sopku v té době živily dva druhy magmatu. Starší převládalo asi před 16 000 až 12 800 lety, mladší andezitové od doby asi před 12 700 lety dodnes. Popel ze Šiveluče se našel i v usazeninách na dně Beringova moře asi 600 km od sopky. ^[4]

Sopka podle Wikipedie vyvrhne v průměru asi 0,015 km³ magmatu ročně. Rozbor erupce z dubna 2023 publikovali pracovníci Ústavu vulkanologie a seismologie Dálněvýchodní pobočky Ruské akademie věd; jeden z nich, Jurij Demjančuk, pracuje na vulkanologické stanici v Ključi. ^{[6, 2, 5]}

Fakta

Nejbližší obec

Ključi, asi 50 km

Kopule zničená 11. 4. 2023

asi 0,53 km³, rostla přes 42 let

Sloupec popela 2023

asi 20 km

Zřícení 12. 11. 1964

asi 1,15 km³ horniny

Velké erupce v holocénu

nejméně 60

Výron magmatu

asi 0,015 km³ ročně (Wikipedie)

Slovníček

andezit

sopečná hornina se středním obsahem křemíku; její láva je hustá a často vybuchuje

kaldera

velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem nebo se zřítí část sopky

holocén

nejmladší období dějin Země, posledních asi 11 700 let

lávová kopule

hromada velmi husté lávy, která se vytlačuje z kráteru a neteče daleko

lavina trosek

obrovský sesuv, při kterém se zřítí část sopky a trosky se rozlijí daleko do okolí

pliniovská erupce

velmi silná výbušná erupce s vysokým sloupcem plynu a popela, pojmenovaná po Pliniovi mladším, který popsal erupci Vesuvu v roce 79

pyroklastický proud

žhavá směs kamenů, popela a plynů, která se rychle řítí po svahu sopky a spálí vše v cestě

tefra

všechno, co sopka vyvrhne vzduchem – popel, pemza, kameny; její vrstvy slouží k datování

radiokarbonové datování

určení stáří podle rozpadu radioaktivního uhlíku 14C, například ve zbytcích rostlin zasypaných popelem

Zdroje

1. Sheveluch, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Zharinov, N. A., Demyanchuk, Yu. V.: The April 11, 2023 Catastrophic Explosive Eruption of Sheveluch Volcano (Kamchatka). Vulkanologija i sejsmologija / Journal of Volcanology and Seismology, 2024, č. 1, s. 3–12, doi:10.31857/S0203030624010017 (abstrakt), Journal of Volcanology and Seismology (2024)
3. Belousov, A. B.: The Shiveluch volcanic eruption of 12 November 1964 – explosive eruption provoked by failure of the edifice. Journal of Volcanology and Geothermal Research 66 (1995), 357–365 (abstrakt), Journal of Volcanology and Geothermal Research (1995)
4. Ponomareva, V., Portnyagin, M., Pevzner, M., Blaauw, M., Kyle, P., Derkachev, A.: Tephra from andesitic Shiveluch volcano, Kamchatka, NW Pacific: chronology of explosive eruptions and geochemical fingerprinting of volcanic glass. International Journal of Earth Sciences 104 (2015), 1459–1482, doi:10.1007/s00531-015-1156-4 (abstrakt), International Journal of Earth Sciences (2015)
5. Dome of Shiveluch volcano in Russia collapses amid eruption, Interfax (2023)
6. Shiveluch, Wikipedia
7. Šiveluč, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.