Ushkovsky

sopka – Compound, Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde

Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Typ (GVP)

Compound

Nadmořská výška

3 943 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

1890

Poloha

56,113°, 160,509°

Uškovskij (dříve Ploskij) je rozlehlý sopečný masiv na severozápadním konci Ključevské skupiny sopek na Kamčatce. Jeho plochý vrchol vyplňuje ledovec v kaldeře široké kolem 5 km a vědci Hokkaidské univerzity z něj v roce 1998 vyvrtala ledové jádro dlouhé přes 211 m. Naposledy sopka vybuchla v dubnu 1890. ^{[1, 2, 3]}

Jak vypadá

Masiv tvoří dvě hlavní stavby. Nejvyšším bodem je vrchol Krestovskij (také Bližnij Ploskij), asi 10 km severozápadně od Ključevské sopky. Jihovýchodně od něj leží plochý Uškovskij (Dalnij Ploskij), na jehož temeni je kaldera o rozměrech 4,5 × 5,5 km zaplněná ledem. Z ledu vyčnívají dva zaledněné struskové kužely s velkými vrcholovými krátery. ^[1]

Na jihozápadních a severovýchodních svazích a v nížině na západě se táhnou řady menších struskových kuželů. ^[1]

Údaje o výšce se liší. Katalog GVP uvádí pro nejvyšší bod masivu 3 943 m, anglická Wikipedie dává vrcholu Krestovskij 4 108 m. Podle Wikipedie je Krestovskij stratovulkán, kdežto Uškovskij štítová sopka. ^{[1, 4]}

Erupce

Mladší kaldera na vrcholu Dalného Ploského vznikla asi před 8 600 lety (podle radiouhlíkového datování). Tehdy z kuželů Lavovyj Šiš na úpatí sopky vytekly velké lávové proudy a byl vyvržen i sopečný materiál z výbuchů. ^[1]

Jediná zaznamenaná erupce v historické době začala 16. dubna 1890. Šlo o výbuch z vrcholového kužele, který katalog GVP řadí nejspíš ke stupni VEI 2 – tedy k menším erupcím. ^{[1, 5]}

Ledovec v kráteru

V roce 1998 vyvrtali vědci z Ústavu nauky o nízkých teplotách Hokkaidské univerzity na ledovci ve vrcholové kaldeře ledové jádro dlouhé asi 211,7 m. Takové jádro je jako archiv: vrstvy ledu uchovávají záznam o sněžení, podnebí i sopečném popelu. ^{[3, 2]}

Studie publikovaná v roce 2001 ukázala, že ledovec má mírně skloněný povrch a miskovité dno a v místě vrtu je hluboký až 240 m. Ročně na něm přibude sníh odpovídající asi 0,54 m vody a v hloubce 10 m má led teplotu −15,8 °C. ^[2]

Led obsahuje hojné vrstvy sopečného popela, které pomáhají jádro datovat. Podle modelů je led na dně jádra starý asi 511 nebo 603 let, záleží na zvolených předpokladech. ^[2]

Z teplot naměřených ve vrtu odhadli vědci i teplotu na dně ledovce a geotermální tok tepla, tedy kolik tepla do ledovce proudí zespodu ze Země. ^[2]

Fakta

Vrcholová kaldera

4,5 × 5,5 km, vyplněná ledem

Ledové jádro

211,7 m, vyvrtáno 1998

Hloubka ledovce

až 240 m (v místě vrtu)

Stáří ledu na dně jádra

asi 500–600 let (model)

Slovníček

kaldera

velká propadlina na vrcholu sopky, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem

struskový kužel

menší kopec z kousků pórovité lávy (strusky), které vyhazuje sopečný otvor

stratovulkán

kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela

štítová sopka

široká, plochá sopka s mírnými svahy, kterou postavily hlavně tekuté lávové proudy

VEI

index sopečné výbušnosti, stupnice od 0 do 8 podle množství vyvrženého materiálu

radiouhlíkové datování

určení stáří podle rozpadu uhlíku 14C v organických zbytcích, např. v zuhelnatělém dřevě

ledové jádro

dlouhý válec ledu vyvrtaný z ledovce; jeho vrstvy uchovávají záznam o minulém podnebí a událostech

Zdroje

1. Ushkovsky, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Shiraiwa, T., Murav'yev, Y. D., Kameda, T. a kol.: Characteristics of a crater glacier at Ushkovsky volcano, Kamchatka, Russia, as revealed by the physical properties of ice cores and borehole thermometry. Journal of Glaciology 47 (158), 2001, 423–432, doi:10.3189/172756501781832061 (abstrakt), Journal of Glaciology (2001)
3. Matoba, S., Shinbori, K., Shiraiwa, T.: Alpine ice-core drilling in the North Pacific region. Annals of Glaciology 55 (68), 2014, 83–87, doi:10.3189/2014AoG68A020, Annals of Glaciology (2014)
4. Ushkovsky, Wikipedia
5. Uškovskij, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.