Ključevskaja (Klyuchevskoy)

sopka – Stratovolcano, Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde: Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 4 754 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 2025
Poloha: 56,056°, 160,642°

Ključevskaja sopka na Kamčatce je nejvyšší a nejčinnější sopka poloostrova a nejvyšší činná sopka Eurasie. Její pravidelný kužel vybuchuje od prvního záznamu v roce 1697 téměř bez přestávky a patří do skupiny sopek, pod kterou vzniká víc než polovina kamčatského magmatu. ^{[1, 5, 2]}

Jak vypadá

Sopka stojí asi 100 km od Beringova moře. Její strmý, souměrný kužel – stratovulkán z vrstev lávy a popela – měří kolem 4 750 m (GVP uvádí 4 754 m) a je nejvyšší horou Sibiře. Česká Wikipedie o ní píše, že má ze všech sopek na Zemi nejpravidelněji kruhovou základnu. ^{[5, 1, 6]}

Na vrcholu je kráter široký asi 700 m, jehož tvar se při erupcích často mění. Ključevskaja se zvedá ze sedla severovýchodně od sopky Kamen, jihovýchodně od ní leží rozlehlý masiv Uškovskij. Spolu s dalšími sopkami Kamčatky patří na seznam světového dědictví UNESCO. ^{[1, 5]}

Jak vznikl

Kamčatkou probíhá subdukční zóna: Pacifická deska se tu zasouvá pod desku, na které leží poloostrov, a v hloubce se taví hornina. Ključevskaja patří do Ključevské skupiny sopek, která leží v ostrém rohu mezi Kurilsko-kamčatským a Aleutským příkopem, nad okrajem zasunuté desky. Pod touto skupinou vzniká víc než polovina magmatu, které vyvěrá na celé Kamčatce. ^[2]

Sopka je mladá. Podle GVP začala růst asi před 6 000 lety, podle anglické Wikipedie před 7 000 lety. Podle odhadu z roku 1987, který cituje časopis Eos, chrlila Ključevskaja v průměru asi 1 m³ horniny za sekundu – mnohem víc než většina sopek nad subdukčními zónami. ^{[1, 5, 2]}

Erupce

Ključevskaja vybuchuje často a bez dlouhých přestávek – střídavě výbušně a výlevy čedičové lávy. Za posledních zhruba 3 000 let proběhlo na jejích svazích přes 100 bočních erupcí; jejich krátery a kužely leží většinou na severovýchodním až jihovýchodním svahu ve výškách 500 až 3 600 m. ^[1]

První zaznamenaná erupce proběhla v letech 1697–1698. Katalog GVP řadí k nejsilnějším (VEI 4) erupce z let 1829, 1931 a 1986–1990; ostatní zaznamenané erupce byly slabší, ale velmi časté. ^{[5, 1]}

V letech 2023 a 2025 měla sopka erupce o síle 3 na stupnici VEI. Dne 30. července 2025, pár hodin po zemětřesení o magnitudě 8,7–8,8 u pobřeží Kamčatky, stékala podle Geofyzikální služby Ruské akademie věd po západním svahu láva, nad vrcholem byla vidět silná záře a ozývaly se výbuchy. Sopka byla aktivnější už v předchozích dnech. ^{[1, 4]}

Historie

Poprvé na vrchol vystoupil v roce 1788 Daniel Gauss se dvěma dalšími členy Billingsovy výpravy. Další výstup je zaznamenán až v roce 1931 a při sestupu tehdy několik horolezců zabily létající kusy lávy. Protože toto nebezpečí trvá, vystupuje se na sopku jen zřídka. ^[5]

Co o něm dnes víme

V letech 2015–2016 rozmístili vědci z Ruska, Francie a Německa kolem celé Ključevské skupiny 83 seismografů v projektu KISS. Data se podařilo získat ze 77 z nich – jedno stanoviště zničil bahnotok po erupci a další poškodili medvědi. Síť zachytila i dění před erupcí Ključevské v dubnu 2016. ^[2]

Z dat této sítě a dalších stanic sestavili seismologové metodou seismické tomografie trojrozměrný obraz nitra Země pod skupinou do hloubky 40 km. Podle výsledků z let 2017 a 2018 dostává Ključevskaja čedičové magma přímo ze zásobníku v hloubce 25 až 30 km, téměř svislým trubkovitým přívodem. Sousední sopky Bezymjannaja a Tolbačik mají podle stejné studie úplně jiný „přívodní systém“. ^[3]

Fakta

První zaznamenaná erupce: 1697
První výstup: 1788, Billingsova výprava
Zásobník magmatu: 25–30 km pod povrchem
Boční erupce za 3 000 let: přes 100
Ochrana: světové dědictví UNESCO (Sopky Kamčatky)

Slovníček

stratovulkán: kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela
subdukční zóna: místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou; v hloubce se tam tvoří magma pro sopky
čedič: tmavá sopečná hornina chudá na křemík; její láva je řídká a teče daleko
VEI: index vulkanické explozivity, stupnice síly výbuchu od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu
seismická tomografie: metoda, která z toho, jak rychle procházejí zemětřesné vlny, skládá trojrozměrný obraz nitra Země – podobně jako lékařské CT

Zdroje

Klyuchevskoy, Smithsonian Global Volcanism Program
Shapiro, N. M. a kol.: Understanding Kamchatka’s Extraordinary Volcano Cluster. Eos 98 (2017), doi:10.1029/2017EO071351, Eos (AGU) (2017)
Jakovlev, A., Koulakov, I. a kol.: The complex structure of the feeding system of the Kluchevskoy volcanic group inferred from the local travel time tomography. EGU General Assembly 2018, EGU2018-11405 (abstrakt; shrnuje i Koulakov a kol. 2017, J. Geophys. Res. Solid Earth 122, doi:10.1002/2017JB014082), European Geosciences Union (2018)
Volcano erupts in Russia’s Kamchatka hours after massive earthquake triggers tsunami, Meduza (2025)
Klyuchevskaya Sopka, Wikipedia
Ključevskaja, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.