Bezymjannyj (Bezymianny)

sopka – Stratovolcano, Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde

Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

2 882 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

2025

Poloha

55,972°, 160,595°

Bezymjannyj (rusky „Bezejmenný“) je sopka na Kamčatce, menší soused obřích sopek Ključevská a Kameň. Až do roku 1955 ji lidé považovali za vyhaslou. Pak se probudila a 30. března 1956 se její vrchol zřítil při mohutném bočním výbuchu, podobném jako o 24 let později na Mount St. Helens v USA. Od té doby je stále činná. ^{[1, 3, 2, 4]}

Jak vznikl

Sopka leží ve Východokamčatském sopečném oblouku, v subdukční zóně, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou. Je jižním členem masivu, kterému vévodí Ključevská sopka, asi 40 km od obce Ključi. ^{[1, 2]}

Dnešní Bezymjannyj začal růst asi před 4 700 lety na starších lávových kopulích z pozdního pleistocénu (starších čtvrtohor) a na sopce, která tu stála asi před 11 000 až 7 000 lety. Za posledních 3 000 let prošel třemi obdobími zvýšené činnosti, mezi kterými byly dlouhé přestávky. ^[1]

Probuzení v letech 1955–1956

Předtím sopka asi tisíc let odpočívala. Dne 22. října 1955, po 23 dnech zemětřesení, sopka znovu vybuchla. Koncem listopadu začala ve vrcholovém kráteru růst lávová kopule a jihovýchodní svah se vyboulil až o 100 m. ^{[1, 2]}

Dne 30. března 1956 se východní svah zřítil. Lavina úlomků o objemu asi 0,5 km³ se řítila rychlostí přes 60 m/s a dosáhla až 22 km daleko. Se zřícením byl spojen boční (řízený) výbuch, sloup popela vystoupil podle ruské Wikipedie do výšky asi 35 km a pyroklastické proudy – žhavé laviny popela a plynů – doletěly přes 20 km. ^{[2, 3]}

Na východním úbočí bylo zpustošeno asi 500 km² – stromy a keře byly polámané a položené k zemi. Na místě vrcholu zůstal kráter tvaru podkovy otevřený k východu. Sopka byla předtím vyšší asi o 200 m (ruská Wikipedie udává pro dřívější vrchol 3 075 až 3 085 m, dnes 2 882 m). GVP hodnotí erupci indexem VEI 5. ^{[2, 1]}

Ruští vulkanologové G. S. Gorškov a G. E. Bogojavlenskaja na základě této erupce popsali nový typ – erupci s řízeným výbuchem, které se dnes říká „typ Bezymjannyj“. Když v roce 1980 vybuchla Mount St. Helens, šlo o velmi podobný děj. ^{[2, 1]}

Rostoucí kopule

Hned po 30. březnu 1956 začala v novém kráteru růst lávová kopule Novyj – hromada husté lávy, která neteče daleko. Od roku 1977 ji pokrývají i lávové proudy. Kopule s přestávkami roste dodnes a kráter z roku 1956 už z velké části zaplnila. ^{[2, 1]}

Růst kopule provázejí výbuchy, zhruba jednou až dvakrát za rok. Výbuchy doprovázejí menší pyroklastické proudy a občas se zřítí starší části kopule. Nejdelší pyroklastický proud z doby růstu kopule doběhl v roce 1985 do vzdálenosti 12,5 km. ^{[2, 1]}

Nedávné erupce

GVP vede od roku 1955 přes 50 erupcí, mnohé s indexem VEI 3. Při výbuchu 20. prosince 2017 vystoupil popel do výšky 15 km nad mořem a vítr ho odnesl 320 km na severovýchod. Podobně silný výbuch přišel v roce 2022. ^{[1, 3]}

Dne 7. dubna 2023 sopka znovu explozivně vybuchla a sloupec popela dosáhl asi 12 km. Ruský úřad pro civilní letectví vyhlásil pro letadla nejvyšší, červený stupeň výstrahy. ^[3]

Poslední erupční období evidované v katalogu GVP (stav v říjnu 2026) trvalo od 24. prosince 2024 do 4. prosince 2025 a mělo index VEI 3. Výbuchy sopky zaznamenává například i seismická síť Kamčatského odboru Jednotné geofyzikální služby Ruské akademie věd. ^{[1, 2]}

Fakta

Hlavní erupce

30. 3. 1956, VEI 5

Zpustošená plocha 1956

asi 500 km²

Sesuv 1956

asi 0,5 km³, až 22 km daleko

Ztráta výšky 1956

asi 200 m

Vzdálenost od obce Ključi

asi 40 km

Slovníček

subdukce

zasouvání jedné litosférické desky pod druhou; v hloubce se tam tvoří magma pro sopky

řízený (boční) výbuch

výbuch, který nesměřuje vzhůru, ale do strany – typicky když se zřítí svah a náhle uvolní tlak magmatu uvnitř sopky

lávová kopule

hromada velmi husté lávy, která se vytlačuje z kráteru a neteče daleko

pyroklastický proud

žhavá lavina sopečného popela, kamenů a plynů, která se řítí po svahu velkou rychlostí

VEI

index sopečné výbušnosti, stupnice od 0 do 8 podle množství vyvrženého materiálu

Zdroje

1. Bezymianny, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Безымянный (вулкан на Камчатке), Wikipedie (ruská)
3. Bezymianny, Wikipedia (anglická)
4. Bezymjannyj, Wikipedie (česká)

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.