Tolbačik (Tolbachik)

sopka – Shield, Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde

Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Typ (GVP)

Shield

Nadmořská výška

3 611 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

2013

Poloha

55,832°, 160,326°

Tolbačik je mohutný sopečný masiv na Kamčatce, na jižním okraji skupiny sopek kolem Ključevské sopky. Proslavily ho dvě obří puklinové erupce čedičové lávy – v letech 1975–1976 a 2012–2013 – a usazeniny sopečných plynů, v nichž mineralogové objevili asi sto minerálů, které věda dosud neznala. ^{[1, 2, 4]}

Jak vypadá

Masiv tvoří dvě sopky, které se navzájem překrývají, ale vypadají úplně jinak. Na západě stojí starší a vyšší Ostryj („ostrý“) Tolbačik, špičatý stratovulkán. Na východě je Ploskij („plochý“) Tolbačik, štítová sopka s plochým vrcholem, ve kterém jsou do sebe vnořené kaldery – propadliny široké až 3 km. ^{[1, 4]}

Výška se podle zdrojů liší: GVP uvádí 3 611 m, anglická Wikipedie 3 672 m pro Ostryj a 3 085 m pro Ploskij Tolbačik, česká 3 682 m. ^{[1, 4, 5]}

Ze sopky vybíhají k severovýchodu a k jihojihozápadu dlouhé riftové zóny – pásy trhlin, kudy magma snadno vystupuje. Za posledních zhruba 10 000 let z nich vytekly obrovské proudy čedičové lávy; posledních 2 000 let soptí jen úzký pás podél jejich osy. ^[1]

Jak vznikl

Tolbačik leží ve východním sopečném oblouku Kamčatky nad subdukční zónou – místem, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou a v hloubce se taví hornina. ^[1]

Asi před 6 500 lety vytekla z Ploského Tolbačiku velká masa lávy a jeho vrchol se propadl v kalderu. Ve stejné době se k jihu zřítila část Ostrého Tolbačiku. ^[1]

Erupce

Velká Tolbačická puklinová erupce trvala podle práce Fedotova a Čirkova od 6. července 1975 do 10. prosince 1976 (GVP uvádí začátek 28. června 1975). Činná zóna byla dlouhá asi 30 km, vyrostly na ní struskové kužely vysoké téměř 300 m a láva pokryla přes 40 km². Vyvrženo bylo přes 2 km³ materiálu – podle autorů nejvíc čediče v historické době v celém kurilsko-kamčatském sopečném pásu. ^{[3, 1]}

Během erupce se vrcholová kaldera Ploského Tolbačiku propadla o víc než 400 m. Podle Wikipedie erupci předcházel roj zemětřesení a vědci z Ústavu vulkanologie ji podle něj úspěšně předpověděli. ^{[3, 4]}

Dne 27. listopadu 2012 se na jihozápadním svahu Ploského Tolbačiku otevřela 6 km dlouhá trhlina. Na začátku z ní vytékalo přes 440 m³ lávy za sekundu; později, když už soptila jen dolní část trhliny, klesl výtok asi ze 140 na 18 m³ za sekundu. Láva se rozlila na ploše asi 36 km². ^[2]

Za víc než devět měsíců vyteklo asi 0,55 km³ magmatu. Je to druhá největší erupce v historii Kamčatky a jedna z největších historických erupcí čedičového magmatu na sopkách nad subdukčními zónami na světě. Láva přestala vytékat 23. srpna 2013 a erupce skončila kolem 5. září 2013 (KVERT podle Wikipedie uvádí 15. září). ^{[2, 4]}

Co o něm dnes víme

Erupci 2012–2013 předcházelo pět měsíců zvýšené seismické aktivity a nadouvání terénu; obojí vyvrcholilo den před jejím začátkem. Magma podle výzkumu vystoupilo z hloubky 5 až 10 km. ^[2]

Láva se během erupce měnila: zpočátku tekla rychle v korytech a tvořila hrubou, rozlámanou lávu typu aa, později pomalu v lávových tunelech a tuhla v hladkou lávu typu pahoehoe. Autoři přehledu z roku 2015 spojují dva druhy magmatu, které Tolbačik chrlí, s různými zásobníky pod sopkou – a tím vysvětlují, proč se erupce v letech 1975–1976 a 2012–2013 lišily. ^[2]

Zajímavosti

Z fumarol – otvorů, z nichž unikají horké sopečné plyny – se na Tolbačiku usazují minerály. Podle Wikipedie bylo z těchto usazenin do září 2017 poprvé popsáno 100 minerálů, které věda předtím neznala, například tolbachit nebo alarsit. ^[4]

Fakta

Erupce 1975–1976

přes 2 km³, kaldera klesla o víc než 400 m

Erupce 2012–2013

asi 0,55 km³ magmatu, láva na 36 km²

Nové minerály z fumarol

100 (stav 2017)

Hloubka zdroje magmatu (2012)

5–10 km

Slovníček

štítová sopka

široká sopka s mírnými svahy, postavená z tekuté čedičové lávy

stratovulkán

kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a popela

kaldera

velká kotlina, která vznikne propadnutím vrcholu sopky, když se pod ní vyprázdní magma

riftová zóna

pás trhlin na svahu sopky, kudy snadno vystupuje magma

subdukční zóna

místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou; v hloubce se tam tvoří magma pro sopky

struskový kužel

kopec z kousků ztuhlé pórovité lávy (strusky), nakupených kolem průduchu

aa a pahoehoe

havajské názvy dvou typů lávy: aa má hrubý rozlámaný povrch, pahoehoe hladký nebo provazovitý

fumarola

otvor, z něhož unikají horké sopečné plyny a pára

Zdroje

1. Tolbachik, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Belousov, A., Belousova, M., Edwards, B., Volynets, A., Melnikov, D.: Overview of the precursors and dynamics of the 2012–13 basaltic fissure eruption of Tolbachik Volcano, Kamchatka, Russia. Journal of Volcanology and Geothermal Research 307 (2015), 22–37, doi:10.1016/j.jvolgeores.2015.06.013 (abstrakt), Journal of Volcanology and Geothermal Research (2015)
3. Fedotov, S. A., Chirkov, A. M.: The large fissure eruption in the region of Plosky Tolbachik volcano in Kamchatka, 1975–1976. Bulletin Volcanologique 43 (1980), 47–60, doi:10.1007/BF02597610 (abstrakt), Bulletin Volcanologique (1980)
4. Tolbachik, Wikipedia
5. Tolbačik, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.