Krasheninnikov

sopka – Caldera, Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde: Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Caldera
Nadmořská výška: 1 816 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 2026
Poloha: 54,596°, 160,270°

Krašeninnikov (česky též Krašeninnikova sopka) je dvojice srostlých sopek uvnitř velké kaldery na východě Kamčatky, v Kronocké přírodní rezervaci. V srpnu 2025, pár dní po obřím zemětřesení o magnitudě 8,8, vybuchla poprvé za několik staletí. ^{[1, 5, 3, 2]}

Jak vznikl

Sopka leží na východní Kamčatce nad subdukční zónou – místem, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou. Nejdřív tu vznikla kaldera – propadlina velká asi 9 × 10 km – ze starších čtvrtohor (pleistocénu). Popel z erupce, která ji vytvořila, leží přímo na vrstvě popela starého asi 39 000 let, kterou geologové spojují se vznikem nedaleké kaldery Uzon. ^[1]

Uvnitř kaldery pak vyrostly dva stratovulkány (vrstvené sopky) na puklině směru severovýchod–jihozápad. Jižní kužel se začal stavět asi před 11 000 lety a rostl zhruba 4 500 let. Severní kužel začal růst asi před 6 500 lety a rostl podobně dlouho. Na téže puklině vznikla v holocénu (posledních asi 11 700 letech) i pásma malých struskových kuželů, které sahají 15 až 20 km za okraj kaldery. ^[1]

Jak vypadá

Jižní kužel má na vrcholu kráter široký 800 až 900 m. Severní kužel má kráter široký asi 1,5 km a v něm nižší kužel s kráterem širokým 800 m, uvnitř kterého je ještě jeden malý kužel. Mladé lávové proudy stékají z vrcholů i bočních průduchů jak do kaldery, tak po jejích vnějších svazích. ^[1]

Sopka leží jižně od Kronockého jezera v Kronocké státní přírodní rezervaci, která patří k památce UNESCO Sopky Kamčatky. Žije tu populace ovce sněžné, jejíž počty na Kamčatce klesají. ^{[5, 6]}

Erupce

Před rokem 2025 se o erupcích sopky vědělo jen z vrstev popela a z datování uhlíkem 14C. Poslední období činnosti kladou geologové zhruba do let 1350–1550: v kráteru severního kužele tehdy vznikl lávový kužel Pauk a na jihozápadním svahu stekly proudy Južnyj a Molodoj. ^[1]

V noci na neděli 3. srpna 2025 sopka vybuchla. Sloupec popela vystoupal asi do 6 km a vítr ho odnesl na východ nad Tichý oceán; v obydlených místech popel nespadl. Vedoucí kamčatského týmu pro sopečné erupce KVERT Olga Girinová označila erupci za první historicky doloženou po 600 letech. Katalog GVP přitom klade poslední erupci do roku 1550 – proč se údaje liší, není jasné. ^{[3, 4]}

Podle Girinové se na svahu otevřela trhlina a nad severním kráterem stál mohutný sloupec popela. Erupci doprovázelo zemětřesení o magnitudě 7,0, po kterém platila pro tři oblasti Kamčatky výstraha před tsunami, později odvolaná. ^{[4, 3]}

Co o něm dnes víme

Erupce začala 2. srpna 2025 kolem 16:38 světového času, asi tři a půl dne po zemětřesení o magnitudě 8,8 u Kamčatky. Girinová už v srpnu 2025 uvedla, že obě události mohou souviset. Katalog GVP vede erupci jako stupeň 3 na stupnici VEI s posledním údajem z března 2026. ^{[2, 4, 1]}

Mezinárodní tým (JPL, IPGP Paříž, Ústav vulkanologie a seismologie v Petropavlovsku-Kamčatském a CSIC Barcelona) v roce 2026 prověřil satelitní radarová měření (InSAR) z let 2016–2026 a tepelné snímky. Před erupcí nenašel žádné vzdouvání terénu ani zahřívání sopky, což podle autorů naznačuje, že erupci spustilo zemětřesení. ^[2]

Z modelů vyplývá, že magma nejdřív pronikalo puklinou (dajkou) k severozápadu a uvízlo v mělké kůře; zhruba o den později vyrazilo na vrcholu. Změna napětí v hornině způsobená zemětřesením (asi 0,1 MPa) byla podle autorů nejspíš příliš malá, aby sama určila směr dajky; erupci spustila spíš kombinace otřesů při zemětřesení (dynamické změny napětí) a trvalé (statické) změny napětí. Protože erupce trvá dlouho, autoři soudí, že sopka byla na erupci připravená už předtím. ^[2]

Srovnání výškových modelů ze satelitu Pléiades ukázalo nové lávové proudy a to, že láva vyplnila prostřední kráter na vrcholu severního kužele. ^[2]

Zajímavosti

Sopka nese jméno Stěpana Petroviče Krašeninnikova, ruského botanika, etnografa, geografa a cestovatele z první poloviny 18. století. ^{[5, 6]}

Fakta

Kaldera: asi 9 × 10 km
Začátek erupce 2025: 2. 8. 2025, asi 16:38 UTC
Sloupec popela 3. 8. 2025: asi 6 km
Předchozí erupce: asi 1550 (GVP) / „před 600 lety“ (KVERT)
Pojmenována po: S. P. Krašeninnikovovi, badateli 18. století

Slovníček

subdukční zóna: místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou; v hloubce se tam tvoří magma pro sopky
kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
pleistocén: starší část čtvrtohor, skončila asi před 11 700 lety
stratovulkán: kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela
struskový kužel: malý kopec z pórovitých kousků ztuhlé lávy (strusky), nahromaděných kolem průduchu
dajka: puklina v hornině, kterou proniká magma; po ztuhnutí z ní zůstane deskovité těleso
InSAR: metoda, která ze dvou radarových snímků z družice změří, o kolik se povrch země zvedl nebo poklesl, s přesností na centimetry
VEI: index vulkanické explozivity, stupnice síly výbuchu od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu

Zdroje

Krasheninnikov, Smithsonian Global Volcanism Program
Lundgren, P., Bato, M. G., Hauck, A., Girina, O. A., Girona, T.: The 2025–2026 Eruption of Krasheninnikov Volcano, Kamchatka: Constraints from Satellite InSAR, Thermal, and Topography Observations (poster, konference FRINGE 2026), ESA FRINGE 2026 (2026)
A volcano in Russia's Far East erupts for the first time in centuries (AP, 3. 8. 2025), Associated Press / News4JAX (2025)
Krasheninnikov volcano erupts on Russia's Kamchatka Peninsula for first time in 600 years (QNA, 3. 8. 2025), Gulf Times (2025)
Krašeninnikova sopka, Wikipedie
Krasheninnikov (volcano), Wikipedia

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.