Kikhpinych

sopka – Stratovolcano(es), Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde

Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano(es)

Nadmořská výška

1 515 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

1550

Poloha

54,489°, 160,251°

Kichpinyč je malá, ale mladá sopka na východě Kamčatky, nejmladší stratovulkán tamní Východní sopečné zóny. Naposledy byla činná asi před 400 lety. Napájí proslulé Údolí gejzírů a na jejím úpatí leží Údolí smrti, kde se u země hromadí sopečné plyny a hynou v nich zvířata. ^{[1, 3, 4]}

Jak vypadá

Sopka má tři vrcholy seřazené zhruba od západu k východu. Vyrostly na rozrušených zbytcích starší pleistocenní sopky Pik, severovýchodně od kaldery Uzon. Výšku katalog GVP uvádí 1 515 m, česká Wikipedie 1 552 m. ^{[1, 4]}

Po celém masivu jsou termální pole – místa, kde z půdy uniká horká pára a plyny. Ve vrcholovém kráteru Starého Kichpinyče kdysi tryskaly dva gejzíry. Mezi zářím 1981 a červencem 1982 je zasypala skalní lavina a na jejich místě dnes mocně syčí fumaroly. ^[1]

Erupce

Dnešní sopka začala růst v polovině holocénu, asi před 4 800 lety, kdy vznikl kužel Zapadnyj. Po dlouhém klidu se asi před 1 400 lety zrodil mladší kužel Savič. Jeho vznik provázely silné výbuchy, které zničily část Zapadného i staré sopky Pik. ^[1]

Svahy Saviče pokrývají mladé lávové proudy. Naposledy byl činný asi před 400 lety, kdy na jeho východním úbočí vyrostla lávová kopule Krab; katalog GVP tuto erupci klade s otazníkem kolem roku 1550. Dvě z erupcí v katalogu – kolem roku 2780 př. n. l. a kolem roku 1350 n. l. – mají sílu 4 na stupnici VEI. ^[1]

Na úpatí stojí i kužel Duga, který vybuchl asi před 3 200 lety a vyslal lávové proudy dlouhé až 10 km. Česká Wikipedie uvádí pro vznik jednotlivých kuželů jiná data než GVP, například pro Zapadnyj asi 4200 let př. n. l. ^{[1, 4]}

Údolí smrti

Na úpatí sopky, v kaňonu řeky Gejzirnaja v Kronocké přírodní rezervaci, leží Údolí smrti (Dolina smerti). Podle anglické Wikipedie měří asi 2 × 0,5 km a objevil ho v roce 1975 vulkanolog Vladimir Leonov, když tu našel množství mrtvých zvířat. ^{[3, 2]}

Ze břehů tu unikají sopečné plyny – sirovodík, oxid uhličitý a další. Za bezvětří se drží při zemi, takže je nebezpečné se i jen sehnout. Zvířata, která sem přijdou pít, se otráví, a mršiny pak lákají šelmy jako lišky nebo medvědy, které tu mohou zahynout také. Vědecká výprava tu v září 2008 našla mrtvé medvídě a velkého orla. ^{[3, 2]}

Podle zprávy z výpravy v roce 2008 v údolí žijí chemolitotrofní mikroorganismy, mezi nimi bakterie, které dokážou oxidovat sloučeniny síry. Břehy jsou zbarvené ryzí sírou a pokryté minerálními krustami, jaké se podle autorů u jiných kamčatských sopek a hydrotermálních soustav nevyskytují. ^[2]

Fakta

Vznik dnešní sopky

asi před 4 800 lety (kužel Zapadnyj)

Nejmladší útvar

lávová kopule Krab, asi před 400 lety

Zasypané gejzíry

skalní lavina 1981–1982

Údolí smrti

objeveno 1975, asi 2 × 0,5 km

Slovníček

stratovulkán

kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a sopečných úlomků

kaldera

velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem

holocén

nejmladší období dějin Země, posledních asi 11 700 let

fumarola

otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára

lávová kopule

kupa velmi husté lávy, která se nahromadí nad průduchem, protože nedokáže odtéct

VEI

index sopečné výbušnosti, stupnice síly erupcí od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu

sirovodík

jedovatý plyn páchnoucí po zkažených vejcích, který uniká ze sopek

chemolitotrofní mikroorganismy

mikroorganismy, které získávají energii chemickými reakcemi anorganických látek, například sloučenin síry, místo ze slunečního světla nebo z potravy

Zdroje

1. Kikhpinych, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Vlassov, V. V., Repin, V. E.: Report from the Death Valley. SCIENCE First Hand 22 (2009), č. 1, SCIENCE First Hand (SB RAS) (2009)
3. Kikhpinych, Wikipedia
4. Kichpinyč, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.