Uzon

sopka – Caldera(s), Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde

Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Typ (GVP)

Caldera(s)

Nadmořská výška

1 617 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

200

Poloha

54,489°, 159,974°

Uzon je dvojice sopečných kalder na východě Kamčatky – Uzon a Gejzernaja –, které spolu tvoří propadlinu asi 7 × 18 km. Leží v ní největší geotermální oblast Kamčatky s horkými prameny, bahenními hrnci a slavným Údolím gejzírů. Žijí tu i mikroorganismy snášející horkou vodu, které zkoumají vědci. ^{[1, 4, 5]}

Jak vznikl

Obě kaldery vznikly ve středním pleistocénu při několika velkých erupcích. Pyroklastické proudy z nich uložily 20 až 25 km³ ignimbritu (bez započtení spadlého popela) na ploše asi 1 700 km². Kaldera Uzon na severozápadě měří asi 9 × 12 km, s kalderou Gejzernaja na jihovýchodě tvoří jednu propadlinu. ^{[1, 5]}

Po vzniku kalder se sopečná činnost většinou omezila na vytlačování malých lávových dómů a proudů a na vznik maarů v kaldeře Gejzernaja. Většina z toho proběhla ještě v pleistocénu. ^[1]

Erupce

Maar jezera Dalnij v severovýchodní části kaldery Uzon vznikl podle GVP na počátku holocénu. GVP ho podle radiokarbonového datování klade asi do roku 5700 př. n. l. ^[1]

V kaldeře Gejzernaja GVP zmiňuje několik holocenních freatických erupcí – výbuchů páry bez čerstvého magmatu. Mladší erupce v seznamu GVP jsou datované podle vrstev popela, například u jezera Bannoje (asi 1550 př. n. l.) a u jezera Chloridnoje (asi 200 n. l., s nejistotou ± 300 let). V letech 1986 a 1989 došlo v kaldeře k hydrotermálním výbuchům. ^[1]

Jak vypadá

Ploché dno kaldery pokrývají jezera, potoky a termální pole. Na severu je za okrajem kaldery vidět špičatá sopka Kronockaja a sopka Krašeninnikova s plochým vrcholem. Kaldera Uzon leží v Kronockém přírodním rezervátu. ^{[1, 3]}

Termální činnost v kaldeře Uzon zabírá asi 15 km² a dělí se na pět termálních polí; největší je Východní pole. V jedné jeho části vyvěrají přehřáté roztoky bohaté na bor, arsen, antimon, rtuť a lithium. ^[3]

Údolí gejzírů

Na jihovýchodním okraji propadliny leží Údolí gejzírů, hluboký kaňon. Podle Kronockého rezervátu je dlouhý asi 8 km a hluboký až 400 m (GVP uvádí 4 km) a na úseku dlouhém 6 km je v něm přes 40 gejzírů a mnoho horkých pramenů. Objevili ho 25. července 1941 vědkyně rezervátu T. I. Ustinovová a její pomocník A. P. Krupenin. ^{[2, 1]}

Dne 3. června 2007 se do údolí sesul svah. Sesuv o objemu asi 20 milionů m³ zasypal přes 1,7 km údolí v šířce 200 až 400 m. Podle rezervátu zasypal sedm gejzírů a devět zatopil, dva prameny se naopak změnily v gejzíry. V údolí vzniklo nové jezero hluboké až 20 m. ^[2]

Život

Horké prameny Uzonu obývají extremofilní mikroorganismy – drobné organismy, které snesou vysoké teploty. Vědci v článku z roku 2014 popsali podle genetických sekvencí mikroby na dně Zavarzinova pramene – kruhové tůně o průměru asi 3 m s vodou o teplotě 56 až 58 °C. ^{[3, 4]}

Na okraji tůně rostou zelené povlaky sinic, na dně pod vrstvou síry leží kožovitá oranžovohnědá rohož tvořená hlavně vláknitými bakteriemi. Bakterie tvořily přes 95 % zjištěných sekvencí, nejvíc bylo teplomilných skupin Caldiserica a Dictyoglomi. V rohoži se hromadily některé prvky, například rtuť, víc než ve vodě pramene. ^[3]

Fakta

Ignimbrity kalder

20–25 km³ na ploše asi 1 700 km²

Termální plocha v kaldeře Uzon

asi 15 km², pět termálních polí

Údolí gejzírů objeveno

25. 7. 1941 (T. I. Ustinovová, A. P. Krupenin)

Sesuv v Údolí gejzírů

3. 6. 2007, asi 20 mil. m³

Hydrotermální výbuchy

1986 a 1989

Slovníček

kaldera

velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem

ignimbrit

hornina, která vznikne ztuhnutím a slepením uloženin z velkých pyroklastických proudů

pyroklastický proud

žhavá směs sopečných plynů, popela a kamenů, která se valí po svahu velkou rychlostí

pleistocén, holocén

pleistocén jsou starší čtvrtohory s dobami ledovými (asi před 2,6 milionu až 11 700 lety), holocén je dnešní teplé období po nich

maar

široký mělký kráter, který vznikne prudkým výbuchem, když se magma setká s podzemní vodou; často ho vyplní jezero

freatická erupce

výbuch páry, když se podzemní voda prudce ohřeje; vyhazuje hlavně staré horniny, ne čerstvé magma

hydrotermální výbuch

výbuch přehřáté vody a páry v geotermální oblasti, bez účasti magmatu

bahenní hrnec

jezírko horkého, bublajícího bahna nad unikající párou a plyny

extremofil

organismus, který žije v extrémních podmínkách, např. ve velmi horké nebo kyselé vodě

sinice

bakterie schopné fotosyntézy, často tvoří zelené povlaky ve vodě

Zdroje

1. Uzon, Smithsonian Global Volcanism Program
2. The Valley of the Geysers, Kronocký státní přírodní biosférický rezervát
3. Rozanov, A. S. a kol.: Molecular analysis of the benthos microbial community in Zavarzin thermal spring (Uzon Caldera, Kamchatka, Russia). BMC Genomics 15 (Suppl 12): S12 (2014), doi:10.1186/1471-2164-15-S12-S12, BMC Genomics (2014)
4. Uzon, Wikipedia
5. Uzon, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.