Taunshits
sopka – Stratovolcano, Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions
- Kde
- Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions
- Typ (GVP)
- Stratovolcano
- Nadmořská výška
- 2 301 m
- Tektonické prostředí
- Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
- Poslední známá erupce
- 550 př. n. l.
- Poloha
- 54,528°, 159,804°
Taunšic je andezitový stratovulkán na východní Kamčatce, kousek na západ od obří kaldery Uzon. Asi před 8 000 lety se jeho vrchol při mohutné události zřítil k západu a zůstal po něm otevřený kráter tvaru podkovy. Poslední erupce se odhaduje asi na rok 550 př. n. l. [1, 3]
Jak vznikl
Sopky Kamčatky vznikají proto, že se Pacifická deska zasouvá pod sousední Ochotskou desku (subdukce). Taunšic navíc leží na místní soustavě zlomů protažených k východu, na které stojí i sousední sopky Uzon a Kichpinyč. [2]
Sopka začala růst před méně než 39 000 lety – její lávové proudy leží na ignimbritech (uloženinách žhavých mračen) z erupce, která vytvořila kalderu Uzon. Spodní část stavby vznikla ještě v pleistocénu (starších čtvrtohorách) a má znaky tuyi, tedy sopky, která rostla pod ledovcem. [1, 2]
Jak vypadá
Vrchol je useknutý kráterem otevřeným k západu. V něm vyrostl lávový dóm (kupa husté lávy) a z kráteru stéká po západním svahu proud vazké lávy. Svahy rozbrázdila eroze. [1, 2]
Na jižním svahu stojí dva vedlejší (parazitické) kužely a dál na jih skupina struskových kuželů z holocénu, které možná se sopkou souvisejí. V okolí sopky se vyskytují solfatary – místa, kde z půdy unikají sirné plyny. [1, 2]
Výška se ve zdrojích liší: současná data GVP uvádějí 2 301 m, anglická Wikipedie (s odkazem na GVP) 2 353 m. [1, 2]
Erupce
Podle GVP vznikl vrcholový kráter asi před 8 000 lety při erupci s usměrněným bočním výbuchem a s lavinou trosek o objemu asi 3 km³, která doběhla 19 km na západ. [1]
Novější práce, které shrnuje anglická Wikipedie, popisují události jinak: velkou erupci asi před 7 700 lety (asi 3 km³ materiálu) a zřícení svahu asi před 7 000 lety, které podle některých autorů žádná erupce neprovázela. Odhady sesuvu se také liší – od méně než 1 km³ a 17 km délky až po 3 km³ a 19 km. [2]
Další silná výbušná erupce přišla asi před 2 500 lety. Kolem té doby vytekly lávové proudy a asi před 2 400 lety vyrostl v kráteru lávový dóm, doprovázený pyroklastickými proudy (lavinami žhavého plynu a úlomků). Poslední erupci klade GVP přibližně do roku 550 př. n. l. [1, 2]
Monitoring
Do 5 km ani 10 km od sopky nikdo nežije, do 30 km asi 186 lidí. Podle práce z roku 2012, kterou cituje Wikipedie, nestála přímo u Taunšicu žádná seismická stanice, což sledování sopky ztěžuje. [1, 2]
Fakta
- Stáří sopky
- méně než 39 000 let
- Lavina trosek (podle GVP)
- asi 3 km³, 19 km na západ
- Seismická stanice u sopky
- žádná (stav 2012)
Slovníček
- stratovulkán
- kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela
- andezit
- šedá sopečná hornina se středním obsahem křemíku, typická pro sopky nad subdukčními zónami
- subdukce
- zasouvání jedné litosférické desky pod druhou; nad zasouvající se deskou vzniká v hloubce magma, které živí řetězce sopek
- kaldera
- velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
- ignimbrit
- hornina z usazeného žhavého mračna sopečného popela a pemzy
- tuya
- sopka s plochým vrcholem a strmými boky, která vyrostla pod ledovcovým příkrovem
- lávový dóm
- kupa husté, vazké lávy, která se nahromadí nad průduchem, protože nedokáže odtéct
- lavina trosek
- rychlý sesuv obrovského množství horniny při zhroucení části sopky
- pyroklastický proud
- lavina žhavých sopečných plynů, popela a úlomků hornin, která se řítí po svahu rychlostí desítek až stovek km/h
- solfatara
- místo, kde z půdy uniká pára a sirné plyny
Zdroje
Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.
Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.