Bolšoj Semjačik (Bolshoi Semiachik)

sopka – Stratovolcano(es), Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde: Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano(es)
Nadmořská výška: 1 720 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 4 450 př. n. l.
Poloha: 54,320°, 160,020°

Bolšoj Semjačik je skupina sopek a lávových dómů na východě Kamčatky, nedaleko pobřeží Tichého oceánu. Stojí uvnitř staré kaldery a jsou tu rozsáhlá horká pole s párou, vroucím bahnem a zvláštními minerály. ^{[1, 3, 2]}

Jak vypadá

Celý komplex vyrostl v kaldeře – propadlině po dávných velkých erupcích – široké asi 10 km. Její okraj je zachovaný jen na západě. Kaldera sama leží ve větší sníženině o rozměrech asi 20 × 30 km, která vznikla v pozdních starších čtvrtohorách (pleistocénu) poklesem zemské kůry spojeným se sopečnou činností. ^[1]

Po vzniku kaldery se její dno vyklenulo nahoru a vyrostlo na něm několik stratovulkánů – kuželů ze střídajících se vrstev lávy a popela – a lávových dómů. Největší z nich jsou Zubčatka (vlastní Bolšoj Semjačik), Zapadnyj Barany, Vostočnyj Barany, Centralnyj Semjačik, Popkov, Ploskij a Burljaščij. Nejvyšší bod komplexu má podle GVP 1 720 m. ^{[1, 4]}

Erupce

Některé sopky komplexu byly činné i v holocénu, tedy zhruba v posledních 11 700 letech. Katalog GVP uvádí dvě erupce datované radiouhlíkovou metodou: asi 6800 let př. n. l. (± 300 let) vznikl lávový dóm Ivanov a asi 4450 let př. n. l. dómy Korona a Jež. Nejmladší sopečná činnost i nejsilnější hydrotermální projevy jsou soustředěné za okrajem kaldery na jihovýchodě. ^[1]

Horká pole

Na termálních polích komplexu Bolšoj Semjačik syčí proudy páry a plynů teplé až asi 140 °C, vřou bahenní hrnce (asi do 100 °C), jsou tu teplá jezírka (až asi 90 °C) a horká půda (až asi 97 °C). Velké geologické výpravy sem vyrazily v 60. letech 20. století, další výzkum následoval v 80. letech. ^[2]

Minerály na povrchu polí byly dlouho málo známé. V létě 2020 odebrala výprava vědců hlavně z Ústavu vulkanologie a seismologie Ruské akademie věd asi 50 vzorků minerálů a vody. Povrch pokrývají hlavně jíly s drobnými zrny pyritu, dále různé sírany, sádrovec a ryzí síra. Kolem průduchů páry tvoří minerály soustředná pásma, nejspíš podle toho, jak kyselé je prostředí: uprostřed nejvíc, k okrajům méně. ^[2]

Takové minerály zajímají i planetology, protože podobné se předpokládají na Marsu a na Jupiterově měsíci Europa. ^[2]

Fakta

Kaldera: asi 10 km široká, ve sníženině 20 × 30 km
Nejteplejší průduchy páry: asi 140 °C
Nejmladší datovaná erupce: asi 4450 př. n. l. (dómy Korona a Jež)

Slovníček

kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněnou zásobárnou magmatu
lávový dóm: kupa velmi husté lávy, která se nahromadí nad průduchem, protože nedokáže odtéct
stratovulkán: kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela
pleistocén: starší čtvrtohory, doba ledových dob zhruba před 2,6 milionu až 11 700 lety
radiouhlíková metoda: určování stáří podle rozpadu radioaktivního uhlíku v pozůstatcích rostlin a živočichů
pyrit: nerost ze železa a síry se zlatavým leskem, kterému se říká „kočičí zlato“

Zdroje

Bolshoi Semiachik, Smithsonian Global Volcanism Program
Zhitova, E. a kol.: Minerals of Bolshoi Semiachik geothermal fields (Central Kamchatka, Russia). EGU General Assembly 2021, EGU21-7462 (abstrakt), EGU General Assembly (2021)
Bolšoj Semjačik, Wikipedie
Bolshoy Semyachik, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.