Maly Semyachik

sopka – Caldera, Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde

Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Typ (GVP)

Caldera

Nadmořská výška

1 527 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

1952

Poloha

54,135°, 159,674°

Maly Semyachik (česky přepisováno Malyj Semjačik) je sopka na východě Kamčatky, složená ze tří srostlých kuželů uvnitř dvou do sebe vnořených kalder. V jejím kráteru Troickij leží horké a extrémně kyselé jezero, jehož barva se během desetiletí měnila od zelené přes tyrkysovou po šedomodrou. ^{[1, 3, 2]}

Jak vznikl

Sopka stojí v 10 km široké kaldeře, která sama leží uvnitř ještě větší a starší kaldery Stena-Sobolinyj velké asi 15 × 20 km. Ta vznikla ve středním pleistocénu (starších čtvrtohorách). ^[1]

Dnešní sopku postavily tři kužely, které rostly jeden po druhém na linii od severovýchodu k jihozápadu. Nejstarší Paleo-Semjačik začal růst asi před 20 000 lety, Mezo-Semjačik zhruba před 11 000 až 9 000 lety a nejmladší Ceno-Semjačik na jihozápadním konci asi před 8 000 lety. Činnost se tak postupně posouvala k jihozápadu. ^{[1, 3]}

Prvních zhruba 3 500 let byla činnost Ceno-Semjačiku převážně výbušná a postavila dnešní kužel. Asi před 4 400 lety začala druhá fáze, kdy se střídaly období, kdy sopka rostla, s obdobími, kdy se její stavba ničila. ^[1]

Jak vypadá

Vrchol sopky tvoří asi 3 km dlouhý hřbet ze tří srostlých kuželů. GVP uvádí výšku 1 527 m, ruská Wikipedie dává nejvyššímu, severnímu kuželu 1 560 m. ^{[2, 1]}

Kráter Troickij na jihozápadním kuželu vznikl asi před 400 lety při velkém výbušném výbuchu. Podle ruské Wikipedie je hluboký asi 300 m a jeho horní okraj měří v průměru kolem 800 m. Pojmenovaný je po V. D. Troickém z Kamčatské vulkanologické stanice, který ho jako první prozkoumal v srpnu 1946. ^{[1, 2]}

Kyselé jezero v kráteru

Jezero v kráteru Troickij vzniklo podle ruské Wikipedie na začátku 40. let 20. století. Pro jeho neobvykle sytou barvu ho účastníci výpravy z roku 1946 – V. D. Troickij, V. I. Vlodavec a A. I. Morozov – pojmenovali Zeljonoje (Zelené). Koncem 60. a začátkem 70. let se barva změnila na tyrkysovou a v roce 2008 na šedomodrou. Barvu mu dávají drobné částečky síry, které do vody vynášejí podvodní fumaroly; je vidět jen z dálky, zblízka mizí. ^[2]

Voda je jedovatá: obsahuje kyselinu chlorovodíkovou, sírovou i fluorovodíkovou a její pH je kolem 1, takže jde o jedno z nejkyselejších jezer na světě. Při silnější činnosti sopky má hladina 30 až 40 °C i víc. ^{[2, 3]}

Anglická Wikipedie píše, že jezero nikdy nezamrzá. Ruská Wikipedie ale uvádí, že v klidnějších letech 1996–2002 a 2005 zamrzlo celé a v letech 1992, 2003 a 2004 zčásti. Hladina stoupá v průměru asi o 0,9 m za rok, nejvíc mezi lety 1968 a 1971, kdy se zvedla o 13 m. ^{[2, 3]}

Erupce

Katalog GVP uvádí erupce z kráteru Troickij v letech 1804, 1851–1852, 1945–1946 a 1952, všechny malé (stupeň 2 nebo 3 na stupnici VEI). Ruská Wikipedie ale upozorňuje, že zprávy o nich si odporují a výzkum vrstev sopečného popela nenašel žádné produkty sopky mladší než asi 400 let, tedy ani stopy po těchto erupcích. ^{[1, 2]}

Největší známá erupce poslední doby je ta, při které asi před 400 lety vznikl kráter Troickij. GVP ji klade zhruba do roku 1550 a hodnotí stupněm 4 na stupnici VEI. ^[1]

Co o něm dnes víme

Vývojem jezera v letech 1965–2020 se zabývá článek Jurije Tarana a kolegů, který vyšel v roce 2021 v časopise Journal of Volcanology and Geothermal Research. ^[4]

Fakta

Kráter Troickij

vznikl asi před 400 lety

Hloubka kráteru Troickij

asi 300 m

Kyselost jezera

pH kolem 1

Největší erupce posledních staletí

asi 1550, VEI 4

Vnější kaldera Stena-Sobolinyj

asi 15 × 20 km

Slovníček

kaldera

velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem

pleistocén

starší čtvrtohory, období zhruba před 2,6 milionu až 11 700 lety, doba ledová

pH

míra kyselosti; čistá voda má pH 7, čím nižší číslo, tím kyselejší roztok (citronová šťáva má asi 2)

VEI

index vulkanické explozivity, stupnice síly výbuchu od 0 do 8

fumarola

otvor, kterým ze sopky uniká horká pára a sopečné plyny

Zdroje

1. Maly Semyachik, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Малый Семячик, Википедия
3. Maly Semyachik, Wikipedia
4. Taran, Y., Kalacheva, E., Dvigalo, V., Melnikov, D., Voloshina, E.: Evolution of the crater lake of Maly Semyachik volcano, Kamchatka (1965–2020). Journal of Volcanology and Geothermal Research 418 (2021), 107351, Journal of Volcanology and Geothermal Research (2021)

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.