Karymsky

sopka – Stratovolcano, Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde: Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 1 513 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 2025
Poloha: 54,049°, 159,443°

Karymsky (rusky Karymskaja sopka) je pravidelný sopečný kužel ve východní části Kamčatky a jedna z nejčinnějších sopek Kamčatky. Od roku 1996 soptí většinu času, s přestávkami. V lednu 1996 vybuchla zároveň s dalším průduchem na dně jezera asi 6 km od ní. ^{[1, 5, 2]}

Jak vznikl

Karymsky patří k Východokamčatskému sopečnému oblouku. Leží nad subdukční zónou – místem, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou a v hloubce vzniká magma. ^[1]

Sopka stojí uvnitř kaldery široké 5 km. Ta vznikla při mohutné explozivní erupci zhruba před 7 600–7 700 radiokarbonovými lety (GVP ji řadí ke stupni 6 na stupnici VEI). Kaldera se zařízla do jižního svahu starší pleistocenní sopky Dvor. Hned na jih od ní leží další propadliny – kaldery Akaděmii Nauk a Odnobokij uvnitř velké staré kaldery Polovinka. ^[1]

Samotný kužel začal v kaldeře růst asi o 2 000 let později. Po zhruba 2 300 letech klidu se sopka znovu probudila asi před 500 lety a od té doby je činná. Velkou část kuželu pokrývají lávové proudy mladší než 200 let. ^[1]

Výška vrcholu se ve zdrojích liší: GVP uvádí 1 513 m, Wikipedie 1 536 m. ^{[1, 5]}

Erupce

Typické erupce Karymského jsou středně silné výbuchy z vrcholového kráteru, při nichž sopka v krátkých intervalech vyhazuje popel a kusy lávy (vulkánská a strombolská činnost). Občas z kráteru vyteče i lávový proud. ^[1]

Katalog GVP zaznamenává z historické doby erupce už od 18. století (roky 1730 a 1771) a ve 20. století vybuchoval Karymsky velmi často. Od roku 1996 se střídají dlouhá, často víceletá erupční období: 1996–2000, 2001–2016, 2017–2019, 2020–2022, druhá polovina roku 2024 a duben až srpen 2025. Většina z nich dosáhla stupně 3 na stupnici VEI. ^[1]

Dvojitá erupce v lednu 1996

Seismická aktivita v oblasti sílila od dubna 1995 a vulkanologové erupci očekávali. Večer 1. ledna 1996 udeřilo asi 25 km jižně od sopky zemětřesení o magnitudě 6,9 a následující den přišlo v téže oblasti přes deset dalších otřesů o magnitudě 5 a víc. ^[3]

Ráno 2. ledna začala soptit vrcholová část Karymského a současně se otevřel průduch na dně Karymského jezera, které vyplňuje sousední kalderu Akaděmii Nauk 5–6 km na jih. Jezero má průměr asi 4 km a hloubku až 115 m. Průduch ležel asi 100–200 m od břehu. ^{[3, 2]}

Výbuchy pod vodou, kde se magma setkávalo s vodou (freatomagmatické exploze), vyhazovaly páru, plyn a struskový materiál. Vlny vysoké asi 10 m i víc se přelily přes severní břeh a zaplavily údolí řeky, která z jezera vytéká. Na břehu vznikl nový mys z vyvrženého materiálu a led na jezeře roztál. Vrcholná fáze podvodní erupce netrvala déle než 12–15 hodin. ^{[3, 2]}

Erupce jezero za necelých 24 hodin úplně proměnila. Před erupcí mělo jezero neutrální vodu (pH asi 7) s převahou hydrogenuhličitanů a hojně ryb, po ní v něm převládaly sírany a ryby v něm nebyly. Vyvržený materiál zahradil odtok, hladina stoupla a hráz se pak protrhla, takže údolím se prohnala ničivá povodeň. Celkové množství uvolněné energie autoři odhadli asi na 10¹⁶ joulů. ^[4]

Co o něm dnes víme

Erupce z roku 1996 je pro vědce vzácný přírodní pokus. Z průduchu v jezeře vyšel čedič (řídké, horké magma z hloubky), zatímco Karymsky chrlil andezit (hustší magma z mělkého zásobníku). Studie z roku 2004 ukázala, že čedič při své cestě vzhůru „dobil“ andezitový magmatický krb pod Karymským a nejprve z něj vytlačil starší magma. ^[2]

Podle stejné studie se oba druhy magmatu promíchaly rychle a důkladně. V andezitu z Karymského se objevily krystaly pocházející z čediče. Sklo v něm nejprve krátce změnilo složení směrem k čediči, do dvou měsíců se postupně vrátilo k původnímu a další tři roky zůstalo téměř stejné. Autoři to vysvětlují tím, že se obě magmata příliš nelišila teplotou, hustotou ani tekutostí. ^[2]

Většina zemětřesení, která předcházejí erupcím Karymského, nevzniká přímo pod ním, ale pod kalderou Akaděmii Nauk, která leží hned jižně od něj. ^[1]

Lidé kolem

Okolí sopky je téměř neobydlené: do 10 km od ní podle GVP nežije nikdo, do 30 km jen asi 290 lidí a do 100 km necelých 11 000. ^[1]

Fakta

Stáří kaldery: asi 7 600–7 700 radiokarbonových let
Zemětřesení před erupcí 1996: M 6,9, 1. ledna 1996, asi 25 km jižně
Karymské jezero: průměr asi 4 km, hloubka až 115 m
Energie podvodní erupce 1996: asi 10¹⁶ J

Slovníček

subdukční zóna: místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou; v hloubce se tam tvoří magma pro sopky
kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
radiokarbonové datování: určení stáří podle rozpadu uhlíku 14C v pozůstatcích rostlin; „radiokarbonové roky“ se mírně liší od kalendářních
VEI: index vulkanické explozivity, stupnice síly výbuchu od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu
vulkánská a strombolská činnost: opakované krátké výbuchy, při nichž sopka vyhazuje popel, plyny a kusy lávy; strombolské jsou slabší a pravidelnější, vulkánské prudší
freatomagmatická exploze: výbuch, při kterém se magma dostane do styku s vodou, ta se prudce mění v páru a trhá magma na drobné kusy
čedič a andezit: druhy sopečných hornin; čedičové magma je řidší a teplejší, andezitové obsahuje víc křemíku, je hustší a erupce bývají výbušnější

Zdroje

Karymsky, Smithsonian Global Volcanism Program
Izbekov, P. E., Eichelberger, J. C., Ivanov, B. V.: The 1996 Eruption of Karymsky Volcano, Kamchatka: Historical Record of Basaltic Replenishment of an Andesite Reservoir. Journal of Petrology 45 (2004), 2325–2345, doi:10.1093/petrology/egh059 (abstrakt), Journal of Petrology (2004)
Karpov, G. A., Muravyev, Ya. D., Shuvalov, R. A., Fazlullin, S. M., Chebrov, V. N.: Subaqueous eruption from the caldera of Akademii Nauk volcano on January 2–3, 1996 (zpráva Ústavu vulkanologie RAN), Michigan Technological University (Karymsky Volcano eruption reports) (1996)
Fazlullin, S. M., Ushakov, S. V., Shuvalov, R. A., Aoki, M., Nikolaeva, A. G., Lupikina, E. G.: The 1996 subaqueous eruption at Academii Nauk volcano (Kamchatka) and its effects on Karymsky lake. Journal of Volcanology and Geothermal Research 97 (2000), 181–193, doi:10.1016/S0377-0273(99)00160-2 (abstrakt), Journal of Volcanology and Geothermal Research (2000)
Karymsky (volcano), Wikipedia

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.