Akademia Nauk

sopka – Stratovolcano(es), Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde: Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano(es)
Nadmořská výška: 1 180 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 1996
Poloha: 53,980°, 159,450°

Akademia Nauk (Akademie věd) je sopečný komplex na východní Kamčatce, jehož hlavní kalderu dnes vyplňuje Karymské jezero. Jméno dostal podle Akademie věd SSSR. Proslavil se 2. a 3. ledna 1996, kdy pod hladinou jezera vybuchl – téměř současně se sousední Karymskou sopkou. ^{[1, 6, 2]}

Jak vypadá

Celý komplex stojí uvnitř staré, asi 15 km široké kaldery Polovinka ze středního pleistocénu. Kaldera je velká propadlina, která vzniká, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem. V Polovince pak vyrostly tři sopky: rozrušený stratovulkán Beljankin a dvě do sebe vnořené kaldery Odnobokij (5 × 4 km) a Akademia Nauk (3 × 5 km). ^{[1, 7]}

Kaldera Akademia Nauk vznikla asi před 30 000 lety a dnes ji zaplňuje Karymské jezero. Asi 10 km severně leží velmi činná Karymská sopka. ^{[1, 7]}

Na jižním a severním okraji jezera jsou dva maary – mělké široké krátery vzniklé výbuchem, když se magma setká s vodou. Severní maar Karymskij vybuchl asi před 6 500 lety (radiouhlíkové stáří) a vytvořil v jezeře malou zátoku. ^[1]

Erupce

Láva sopek komplexu se v čase měnila: na začátku vytékal čedičový andezit, na konci vyrostly lávové dómy z ryodacitu, horniny bohaté na křemík. Katalog GVP vede z holocénu kromě vzniku maaru Karymskij ještě dvě další radiouhlíkem datované erupce severně od jezera. ^[1]

1. ledna 1996 udeřilo asi 9–17 km jihovýchodně od sopek silné zemětřesení (podle studie z roku 2003 o síle Ms 6,7, tedy Mw 7,1; jiné práce uvádějí až 6,9 nebo kolem 7). Druhý den vybuchla Karymská sopka a téměř současně i dno Karymského jezera, asi 6 km od ní. ^{[2, 4, 5]}

Erupce pod jezerem trvala asi 18 hodin. Šlo o freatomagmatickou erupci: čedičové magma se setkalo s vodou, ta se prudce měnila v páru a trhala magma na drobné úlomky. Podle GVP mělo vyvržené magma neobvyklé složení – směs čediče a ryolitu. ^{[3, 1]}

Z vyvrženého materiálu vyrostl kolem kráteru širokého 650 m nový val o objemu asi 0,04 km³, který v jezeře vytvořil nový poloostrov. Nad hladinou se valily přízemní mraky horkého popela a páry a jezerem se šířily vlny tsunami. ^{[3, 4, 5]}

Co o něm dnes víme

Podle studie Zobina a kolegů z roku 2003 otevřelo zemětřesení z 1. ledna 1996 cestu čedičovému magmatu, které vystoupilo zpod staré sopky Županovskije Vostrjaki a živilo erupci v jezeře. Ta začala ještě během dotřesů. Země se v oblasti už v letech 1972–1995 pozvolna roztahovala. ^[2]

Ruští vulkanologové po erupci změřili, že se povrch na úseku 3 km roztáhl až o 2,3 m. Odhadli, že magma vystoupilo trhlinou – žílou asi 0,7 m silnou a 4,7 km dlouhou. ^{[5, 4]}

Karymské jezero se z jezera se sladkou vodou o objemu asi 0,5 km³ změnilo v kyselé jezero s pH kolem 3,2. Na dně kaldery se znovu probudila hydrotermální činnost a vznikly nové horké prameny. ^{[5, 3]}

Zdroje se rozcházejí v tom, jak dlouho sopka předtím mlčela: S. A. Fedotov (1998) píše o první erupci v kaldeře po asi 28 000 letech, katalog GVP ale vede i mladší erupce, například vznik maaru Karymskij asi před 6 500 lety (radiouhlíkové stáří). GVP i Zobin a kol. (2003) ji označují za první zaznamenanou erupci v historické době. ^{[4, 1, 2]}

Nebezpečí

Autoři hlavní ruské zprávy o erupci z roku 1998 upozornili i na nebezpečí, že by se z Karymského jezera mohla náhle provalit voda a způsobit povodeň. ^[3]

Fakta

Jezero v kaldeře: Karymské jezero, asi 0,5 km³ vody
Erupce 1996: asi 18 hodin, asi 0,04 km³ materiálu
Kyselost jezera po erupci: pH asi 3,2
Zemětřesení před erupcí: 1. 1. 1996, Ms 6,7 (Mw 7,1)

Slovníček

kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
pleistocén: starší období čtvrtohor s dobami ledovými, zhruba před 2,6 milionu až 11 700 lety
stratovulkán: kuželovitá sopka navršená ze střídajících se vrstev ztuhlé lávy, popela a úlomků
maar: mělký a široký sopečný kráter, který vznikne výbuchem páry, když magma narazí na podzemní nebo povrchovou vodu
freatomagmatická erupce: výbuch, při kterém se magma setká s vodou; voda se prudce mění v páru a roztrhá magma na popel
ryolit, ryodacit: světlé sopečné horniny velmi bohaté na křemík; jejich magma je husté a často vybuchuje prudce
přízemní mrak (base surge): prstenec páry, popela a úlomků, který se při výbuchu rychle rozlévá těsně nad zemí nebo vodou do všech stran
pH: míra kyselosti: 7 je neutrální voda, čím menší číslo, tím kyselejší roztok
magnituda Ms, Mw: různé způsoby, jak změřit sílu zemětřesení; Mw (momentová magnituda) je dnes nejpoužívanější

Zdroje

Akademia Nauk, Smithsonian Global Volcanism Program
Zobin, V. M., Levina, V. I., Maguskin, M. A.: Seismicity and crustal deformation preceding the January 1996 eruptions at Karymsky volcanic center, Kamchatka. Bulletin of Volcanology 65(7), 477–485 (2003) (abstrakt), Bulletin of Volcanology (2003)
Muravyev, Y. D. a kol.: Activity in the Karymsky Center in 1996: Summit eruption at Karymsky and phreatomagmatic eruption in the Akademii Nauk caldera. Volcanology and Seismology 19(5), 567–604 (1998) (abstrakt), Volcanology and Seismology (1998)
Fedotov, S. A.: Study and mechanism of the simultaneous 1996 Karymsky volcano and Akademii Nauk caldera eruptions in Kamchatka. Volcanology and Seismology, č. 5, 525–566 (1998) (abstrakt), Volcanology and Seismology (1998)
Ivanov, V., Dvigalo, V., Taniguchi, H.: Explosive volcanism of Kamchatka (abstrakt Vd-012, setkání JpGU 1999), Japan Geoscience Union (1999)
Akademia Nauk, Wikipedia
Vulkan Akaděmii Nauk, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-30, ověřen 2026-10-30.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.