Zhupanovsky

sopka – Compound, Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde

Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Typ (GVP)

Compound

Nadmořská výška

2 899 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

2016

Poloha

53,589°, 159,150°

Županovskij je sopečný masiv ze čtyř srostlých stratovulkánů na východě Kamčatky, asi 70 km severně od města Petropavlovsk-Kamčatskij. Po 54 letech klidu se probudil v říjnu 2013 a v letech 2014–2016 ho postihla série výbuchů, při kterých se zřítila část jeho činného kužele. ^{[1, 3, 4, 2]}

Jak vypadá

Čtyři stratovulkány – sopky navršené ze střídajících se vrstev lávy a popela – se překrývají a tvoří hřbet protažený od západoseverozápadu k východojihovýchodu. Masiv vyrostl uvnitř starší kaldery z konce třetihor a počátku čtvrtohor, jejíž okraj je dnes vidět jen na východní straně. ^[1]

Tři z kuželů vznikly ve starších čtvrtohorách (pleistocénu). Jen jeden, Priemyš, je mladý; leží asi 2,5 km od nejvyššího vrcholu a pocházejí z něj všechny zaznamenané erupce. Láva sopky je andezitová a čedičová a svahy celoročně pokrývají menší ledovce. ^{[1, 5]}

Výška se ve zdrojích liší: katalog GVP uvádí 2 899 m, anglická Wikipedie 2 923 m a česká Wikipedie zmiňuje údaje od 2 899 do 2 958 m. ^{[1, 4, 5]}

Erupce

Na začátku holocénu, asi před 7 000 až 5 000 lety, soptil Županovskij často, ale jen slabě až středně silně. Potom přišlo období řidších, zato větších erupcí, při kterých vznikaly pyroklastické proudy. Poslední velká erupce proběhla asi před 800–900 lety. ^[1]

Erupce zapsané v historii – od roku 1776 až po rok 1959 – byly poměrně slabé výbuchy z kužele Priemyš. Pak sopka 54 let mlčela. ^{[1, 4]}

V říjnu 2013 začaly fumaroly (otvory, z nichž uniká pára a plyny) na západním svahu kužele Priemyš vypouštět oblaka plynu s trochou popela. Šlo jen o krátkou, několikadenní epizodu. ^[2]

Skutečná erupce začala 6. června 2014 a s přestávkami trvala do 20. listopadu 2016. Na družicových snímcích byla oblaka popela vidět zhruba ve 112 dnech během 17 měsíců; nejsilnější byla činnost od června do listopadu 2014. V roce 2014 a v první polovině roku 2015 vystupoval popel do výšky 6–8 km nad mořem. ^{[2, 3]}

V červenci 2015 se po sérii otřesů a výbuchů zřítil jižní díl činného kužele. Sesuv a lahary (bahnotoky) z něj pokryly velkou plochu na svazích. Další zřícení části kužele následovala 30. listopadu 2015 a 12. února a 20. listopadu 2016. Po prvním zřícení byly výbuchy silnější: v listopadu 2015 a od ledna do března 2016 vynášely popel až do 8–10 km nad mořem. ^{[3, 2]}

Co o něm dnes víme

Ruští vědci sledovali erupci 2014–2016 hlavně z vesmíru, pomocí družicového systému VolSatView, a doplňovali to videozáznamy a přímým pozorováním. Kolem kužele Priemyš zachytili téměř trvalou tepelnou anomálii od ledna do dubna 2015 a v lednu a únoru 2016. ^[2]

Rozbor popela, publikovaný v roce 2017, ukázal, že jde hlavně o rozdrcené úlomky hornin sopky, často přeměněné horkou vodou. Úlomků čerstvého sopečného skla, tedy nového magmatu, bylo velmi málo – nejvíc, asi 7 %, v popelu z ledna až března 2016, tedy až po zřícení kužele. ^[3]

Autoři z toho vyvozují, že pod sopku nejspíš vniklo nové magma. Jeho teplo a plyny přehřály podzemní systém horké vody, a ten pak vybuchoval v převážně parních (freatických) explozích. Zřícení kužele v červenci 2015 tento systém odlehčilo, takže se do erupce víc zapojilo magma a výbuchy zesílily. Klasický výron lávy ale v letech 2013–2016 pozorován nebyl. ^[3]

Fakta

Činný kužel

Priemyš

Erupce 2014–2016

6. 6. 2014 – 20. 11. 2016

Nejvyšší sloupce popela

8–10 km n. m. (2015–2016)

Zřícení jižní části kužele

červenec 2015

Poslední velká prehistorická erupce

asi před 800–900 lety

Slovníček

stratovulkán

kuželovitá sopka navršená ze střídajících se vrstev lávy, popela a úlomků hornin

kaldera

velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem

pleistocén

starší část čtvrtohor, skončila asi před 11 700 lety

holocén

nejmladší období dějin Země, posledních asi 11 700 let

pyroklastický proud

žhavá směs kamenů, popela a plynů, která se rychle řítí po svahu sopky

fumarola

otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára

lahar

bahnotok – proud vody, popela a kamení stékající po svazích sopky

freatická erupce

výbuch páry, když se voda dostane k horké hornině nebo magmatu; nevyvrhuje novou lávu

tepelná anomálie

místo, které je na družicových snímcích v infračerveném světle výrazně teplejší než okolí

Zdroje

1. Zhupanovsky, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Girina, O. A., Loupian, E. A., Sorokin, A. A., Melnikov, D. V., Manevich, A. G., Manevich, T. M.: Satellite and Ground-Based Observations of Explosive Eruptions on Zhupanovsky Volcano, Kamchatka, Russia in 2013 and in 2014–2016. Journal of Volcanology and Seismology 12 (2018), 1–15, doi:10.1134/S0742046318010049 (abstrakt), Journal of Volcanology and Seismology (2018)
3. Gorbach, N., Plechova, A., Portnyagin, M.: Transition from phreatic to phreatomagmatic explosive activity of Zhupanovsky volcano (Kamchatka) in 2013–2016 due to volcanic cone collapse. Geophysical Research Abstracts 19, EGU2017-5706 (abstrakt), EGU General Assembly 2017 (2017)
4. Zhupanovsky, Wikipedia
5. Županovskij, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.