Avačinská sopka (Avachinsky)

sopka – Stratovolcano, Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde: Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 2 717 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 2001
Poloha: 53,256°, 158,836°

Avačinská sopka je jedna z nejčinnějších sopek Kamčatky a tyčí se nad Petropavlovskem-Kamčatským, největším městem poloostrova. Město přitom zčásti stojí na troskách, které se z ní kdysi sesuly. Spolu se sousední Korjackou sopkou patří mezi takzvané sopky desetiletí. ^{[1, 3, 2]}

Jak vznikl

Kamčatka leží nad subdukční zónou: Pacifická deska se tu zasouvá pod Euroasijskou rychlostí asi 80 mm za rok. Z klínu pláště mezi oběma deskami pochází magma, které živí sopky celého poloostrova, a tedy i Avačinskou sopku. ^[2]

Sopka začala růst ve středním nebo pozdním pleistocénu (starších čtvrtohorách). Před 30 000 až 40 000 lety se velká část jejího svahu zřítila a obrovský sesuv trosek pohřbil asi 500 km² krajiny na jih od hory. Na těchto troskách dnes leží Petropavlovsk-Kamčatskij. ^[1]

Po zřícení zůstal velký kráter ve tvaru podkovy, otevřený k jihozápadu. Uvnitř něj pak vyrostl nový kužel ve dvou etapách: první začala asi před 18 000 lety, druhá asi před 7 000 lety. Na jihovýchodě k Avačinské sopce přiléhá sopka Kozelskij. ^[1]

Erupce

Většina erupcí je výbušná. Pyroklastické proudy a horké lahary (bahnotoky) směřují hlavně k jihozápadu, kam je usměrňuje stěna starého podkovovitého kráteru. Občas vytékají i krátké lávové proudy. Podle GVP se zaznamenané erupce stylem i velikostí podobají těm starším z doby po konci poslední doby ledové. ^[1]

Historické záznamy o častých erupcích sahají do roku 1737. Erupci z 15. června 1779 popsal cestovatel John Ledyard; sopku nazval „Paul“ a sousední Korjackou „Peter“. Podle Wikipedie byla poslední velkou erupcí ta z roku 1945: dosáhla stupně 4 na stupnici VEI (index sopečné výbušnosti) a vyvrhla asi 0,25 km³ magmatu. Stupeň 4 mají v katalogu GVP i erupce z let 1827 a 1926–1927. ^{[1, 2]}

Dne 13. ledna 1991 sopka po 46 letech klidu (předchozí erupce byla podle GVP v roce 1945) nečekaně vybuchla, bez jakýchkoli předzvěstí v podobě zemětřesení. Sloupec popela vystoupal 5–7 km nad kráter a na Petropavlovsk napadlo trochu popela. Asi po pěti dnech začala v kráteru stoupat láva, která ho celý zaplnila a jedním proudem dlouhým 1,6 km přetekla přes jižní okraj. Erupce trvala asi 18 dní a vylilo se při ní asi 12,7 milionu m³ lávy. ^{[4, 1]}

Před erupcí v roce 1991 byl vrcholový kráter mísa široká 400–500 m a hluboká asi 200 m. Od té doby ho vyplňuje ztuhlý lávový proud čedičového andezitu. Poslední, malá erupce (VEI 1) proběhla podle GVP 5. října 2001. ^{[4, 2, 1]}

Nebezpečí

V okruhu 30 km od sopky žije podle GVP asi 180 000 lidí, do 100 km přes 270 000. Proto byla Avačinská sopka v roce 1996 spolu s Korjackou zařazena mezi sopky desetiletí – sopky, kterým se v rámci programu OSN pro snižování následků přírodních katastrof věnovala zvláštní pozornost. ^{[1, 2]}

Sopka leží asi 25 km od letiště Jelizovo u Petropavlovsku. V březnu 1996 pod ní zesílila zemětřesení a vystoupal oblak páry. Aljašská sopečná observatoř (AVO) tehdy podle ruských pozorování varovala, že šance na erupci v příštích týdnech až měsících výrazně vzrostla a že podle dřívějšího chování sopky bývá láva v kráteru 2 až 5 let po vylití znovu výbuchem vyhozena. K erupci ale nedošlo a do poloviny července 1996 se zemětřesení vrátila na běžnou úroveň. ^{[5, 4]}

U vrcholu je mnoho fumarol (průduchů, kterými uniká sopečný plyn) a teplota plynů v nich přesahovala 400 °C. Pod sopkou také často dochází k zemětřesením. ^[2]

Co o něm dnes víme

Vědci v roce 2012 zkoumali krystaly živce plagioklasu z lávy erupce 1991. Ze stavby krystalů lze vyčíst, čím magma prošlo. Podle autorů pod sopkou leží velký zásobník magmatu, jehož strop je asi 5,5 km pod povrchem, a menší zásobník v hloubce asi 1,8 km. ^[6]

Okraje krystalů podle téže studie ukazují, že se před erupcí v roce 1991 do zásobníku dostalo teplejší magma bohatší na plyny a smíchalo se s magmatem, které tam už bylo. ^[6]

Fakta

Poslední velká erupce (Wikipedie): 1945, VEI 4, asi 0,25 km³ magmatu
Láva z erupce 1991: asi 12,7 milionu m³
Sopka desetiletí: od roku 1996, spolu s Korjackou sopkou
Výška podle Wikipedie: 2 741 m (GVP uvádí 2 717 m)
Vzdálenost od letiště Jelizovo: asi 25 km

Slovníček

subdukční zóna: místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou; v hloubce tam vzniká magma pro sopky
pleistocén: starší část čtvrtohor, skončila asi před 11 700 lety
pyroklastický proud: žhavá směs plynů, popela a kamenů, která se valí po svahu sopky velkou rychlostí
lahar: bahnotok ze sopečného popela, kamení a vody
VEI: index sopečné výbušnosti, stupnice síly erupcí od 0 do 8
fumarola: průduch, kterým ze sopky uniká horká pára a sopečné plyny
plagioklas: běžný minerál ze skupiny živců, který krystalizuje z magmatu
sopka desetiletí: sopka, kterou vulkanologové v 90. letech v rámci programu OSN vybrali ke zvláštnímu výzkumu kvůli nebezpečí pro okolní obyvatele

Zdroje

Avachinsky, Smithsonian Global Volcanism Program
Avachinsky, Wikipedia
Avačinská sopka, Wikipedie
1991 eruption of Avachinsky, Kamchatka, Michigan Technological University (zrcadlo stránky o sopkách, 1996) (1996)
Avachinsky Volcano, Kamchatkan Peninsula, Russia – informační zpráva AVO ze 7. 3. 1996, Alaska Volcano Observatory (USGS, University of Alaska Fairbanks) podle hlášení IVGG; archiv Michigan Tech (1996)
Viccaro, M., Giuffrida, M., Nicotra, E., Ozerov, A.Yu. (2012): Magma storage, ascent and recharge history prior to the 1991 eruption at Avachinsky Volcano, Kamchatka, Russia: Inferences on the plumbing system geometry. Lithos 140–141, 11–24, doi:10.1016/j.lithos.2012.01.019, Lithos (abstrakt v repozitáři geologyscience.ru) (2012)

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.