Korjacká sopka (Koryaksky)

sopka – Stratovolcano, Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde

Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

3 430 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

2009

Poloha

53,321°, 158,712°

Korjacká sopka je mohutný souměrný stratovulkán na Kamčatce, který se tyčí asi 30 km od Petropavlovsku-Kamčatského, největšího města poloostrova. Soptí jen zřídka a spíš mírně, ale kvůli blízkosti města patří spolu se sousední Avačinskou sopkou mezi takzvané sopky desetiletí. ^{[1, 2, 4]}

Jak vypadá

Korjacká sopka je nejnápadnější horou Avačinské skupiny sopek, která se táhne od jihovýchodu k severozápadu nad Petropavlovskem-Kamčatským. Výška se podle zdrojů liší: GVP uvádí 3 430 m, kamčatští vulkanologové z KVERT 3 456 m. ^{[1, 2]}

Východní svahy rozbrázdila eroze do podoby žeber. Na vrcholu je otevřený kráter asi 45 × 90 m a na východním a jižním svahu stojí pět menších struskových kuželů. Nejmladší lávové proudy leží na horní části západního svahu a pod kužely na jihovýchodě. ^{[1, 2]}

Jak vznikl

Kamčatka leží na Tichomořském ohnivém kruhu. Pacifická deska se tu zasouvá pod Euroasijskou rychlostí asi 80 mm za rok (subdukce) a v hloubce nad ní vzniká magma, které živí sopky celého poloostrova. ^{[4, 1]}

Sopka začala růst v mladším pleistocénu, starší části čtvrtohor, a je o něco starší než sousední Avačinská. Skládá se z čedičů, čedičových andezitů a andezitů – hornin s nižším až středním obsahem křemíku. ^{[2, 5]}

Erupce

V posledních zhruba 11 700 letech Korjacká sopka hlavně vylévala lávu. Rozsáhlá lávová pole na západním svahu přitékala z vrcholu, ta na jihozápadě z průduchů na svahu. Silnou výbušnou erupci z tohoto období vědci nedoložili. ^[1]

Asi před 3 900 až 3 500 lety se láva vylévala z trhlin na jižním a jihozápadním svahu. Bahnotoky (lahary), které to doprovázely, dosáhly až do Avačinského zálivu. ^[1]

Za první zaznamenanou erupci považuje GVP výron lávy na jihozápadním svahu v roce 1895, v tabulce erupcí ho ale vede v roce 1890. Podle anglické Wikipedie šlo o rok 1890, kdežto „erupce“ z roku 1895 se nepotvrdila – šlo jen o páru ze silných fumarol. Další krátká erupce přišla v roce 1926. ^{[1, 4]}

Nejsilnější historická erupce začala v prosinci 1956 a trvala do června 1957. GVP ji hodnotí stupněm 3 na stupnici VEI a podle anglické Wikipedie ji provázely pyroklastické proudy a lahary. ^{[1, 4]}

Erupce 2008–2009 a co ukázala

Po víc než padesáti letech klidu se sopka znovu probudila v prosinci 2008. Erupce vycházela z horní části severozápadního svahu ve výšce asi 3 000 m a vyvrhovala čerstvý popel. Podle KVERT trvala erupce od 20. prosince 2008 do 26. srpna 2009, GVP uvádí 23. prosince až 27. srpna. ^{[1, 2]}

Šlo o takzvanou freaticko-hydrotermální erupci, kdy výbuchy pohání hlavně přehřátá voda a pára v nitru sopky. Studie z roku 2011 ukázala, že i taková mírná erupce může být nebezpečná: voda v potocích a dočasných jezírkách na svazích se smíchala s čerstvým popelem, okyselila se (pH asi 4,1–4,35) a nebyla k pití ani k zalévání. ^[3]

Podle autorů studie tato voda spolu s popelem nejspíš zahubila mnoho zvířat na svazích a pod sopkou. Mohla by také ještě několik let okyselovat podzemní vodu v tělese sopky. ^[3]

Nebezpečí

Kamčatská skupina pro reakci na sopečné erupce (KVERT) počítá s možností výbušných erupcí i erupcí, při kterých se střídají výbuchy a výlevy lávy. Za možnou považuje i katastrofickou erupci, při níž by se zřítil severozápadní díl sopky. Popel by mohl ohrozit mezinárodní i místní letecký provoz. ^[2]

Do 30 km od vrcholu žije podle GVP přes 140 000 lidí. Kvůli blízkosti obydlených míst a historii výbušných erupcí byla sopka spolu s Avačinskou v roce 1996 zařazena mezi sopky desetiletí – sopky, kterým věda věnuje zvláštní pozornost. ^{[1, 4]}

Monitoring

Sopku hlídá KVERT při Ústavu vulkanologie a seismologie Ruské akademie věd v Petropavlovsku-Kamčatském. Využívá seismometry, webové kamery, družicové snímky i přímé pozorování. Koncem října 2026 měla sopka letecký barevný kód zelený, tedy bez známek erupce. ^[2]

Fakta

Nejsilnější historická erupce

1956–1957, VEI 3

Vzdálenost od Petropavlovsku-Kamčatského

asi 30 km

Zvláštní sledování

jedna ze sopek desetiletí (s Avačinskou)

Hlídá

KVERT (Ústav vulkanologie a seismologie RAV)

Letecký barevný kód (říjen 2026)

zelený

Slovníček

stratovulkán

kuželovitá sopka poskládaná ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela

struskový kužel

malý kopec ze sopečné strusky – pórovitých kousků lávy vyvržených z průduchu

subdukce

zasouvání jedné litosférické desky pod druhou; v hloubce se přitom tvoří magma pro sopky

pleistocén

starší část čtvrtohor, skončila asi před 11 700 lety

lahar

bahnotok – proud vody, popela a kamení, často po dešti nebo tání sněhu na sopce

fumarola

otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára

VEI

index vulkanické explozivity, stupnice síly výbuchu od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu

pyroklastický proud

žhavá směs kamenů, popela a plynů, která se rychle řítí po svahu sopky

freatická erupce

výbuch páry, když se voda dostane k horké hornině nebo magmatu; nevyvrhuje novou lávu

letecký barevný kód

čtyřstupňová výstraha pro letectví (zelená, žlutá, oranžová, červená) podle toho, jak moc sopka ohrožuje lety

sopky desetiletí

skupina 16 sopek, kterým věda věnuje zvláštní pozornost kvůli jejich ničivé historii a blízkosti lidských sídel

Zdroje

1. Koryaksky, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Koryaksky – Active Volcanoes of Kamchatka and Kuriles, KVERT, Institute of Volcanology and Seismology FEB RAS
3. Melekestsev, I. V., Kartasheva, E. V., Kirsanova, T. P., Kuzmina, A. A.: Water contaminated fresh tephra as a natural hazard factor: the 2008–2009 eruption of Koryakskii Volcano, Kamchatka. Journal of Volcanology and Seismology 5 (2011), 17–30, doi:10.1134/S0742046311010064 (abstrakt), Journal of Volcanology and Seismology (2011)
4. Koryaksky, Wikipedia
5. Korjacká sopka, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-30, ověřen 2026-10-30.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.