Viljučinskij (Vilyuchinsky)

sopka – Stratovolcano, Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde

Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

2 173 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

8 050 př. n. l.

Poloha

52,700°, 158,280°

Viljučinskij (také Viljučik) je strmá kuželovitá sopka na jihu Kamčatky, výrazná dominanta jižně od Avačinského zálivu. Vysoká je 2 173 m. Naposledy významněji vybuchla asi před 10 000 lety a dnes je považována za spící. ^{[1, 2, 3]}

Jak vypadá

Sopka stojí asi 25 km jihozápadně od Avačinského zálivu a asi 30 km jiho-jihozápadně od uzavřeného města Viljučinsk, které je po ní pojmenované. Její relativní výška (prominence, tedy o kolik vrchol převyšuje nejnižší sedlo, přes které se lze dostat na vyšší horu) je podle anglické Wikipedie 1 610 m. ^{[3, 2]}

Svahy rozřezávají hluboká údolí vymletá erozí. U úpatí stojí lávové dómy a mladé struskové kužely z čediče. Sesuvy a kamenné laviny ze svahů podle GVP zasáhly i obývané oblasti. ^{[1, 3]}

Erupce

Většina sopky narostla v pozdním pleistocénu. Poslední významná erupce vyšla z vrcholového kráteru asi před 10 000 lety, na začátku holocénu. Popel z ní vytvořil středně mocnou vrstvu a vznikl při ní lávový proud. ^{[1, 3]}

Katalog GVP tuto erupci klade přibližně do roku 8050 př. n. l. a odhaduje její sílu na VEI 2, obojí s otazníkem. Datována je podle vrstev popela (tefrochronologie). Historické erupce známé nejsou. ^[1]

Fakta

Relativní výška (prominence)

1 610 m

Poslední erupce

asi před 10 000 lety, VEI 2?

Slovníček

stratovulkán

sopka ve tvaru kužele, poskládaná ze střídajících se vrstev ztuhlé lávy a sopečného popela

struskový kužel

malý kopec z pórovitých úlomků lávy (strusky), nahromaděných kolem sopečného průduchu

lávový dóm

kopule z husté lávy, která se z otvoru jen pomalu vytlačuje a nahromadí se nad ním

pleistocén, holocén

pleistocén je období dob ledových, skončil asi před 11 700 lety; od té doby trvá holocén

VEI

index sopečné výbušnosti, stupnice od 0 do 8 podle množství vyvrženého materiálu; VEI 2 je menší výbuch

tefrochronologie

datování erupcí podle vrstev sopečného popela (tefry) v půdě a usazeninách

Zdroje

1. Vilyuchinsky, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Vilyuchik, Wikipedia
3. Viljučinskij, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.