Opala

sopka – Caldera, Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde: Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Caldera
Nadmořská výška: 2 439 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 1776
Poloha: 52,543°, 157,339°

Opala je strmá kuželovitá sopka na jihu Kamčatky, která vyrostla na okraji velké kaldery staré asi 40 000 let. Asi před 1 500 lety vyvrhla při mohutné erupci 9–10 km³ popela, jehož vrstva dnes slouží vědcům jako časová značka po velké části poloostrova. ^{[1, 2]}

Jak vypadá

Kužel Opaly stojí na severním konci kaldery – velké propadliny, která vznikla při dávné mohutné erupci. Rozměry kaldery se podle zdrojů liší: GVP uvádí 12 × 14 km (v popisku fotografie 10 × 12 km), ruská Wikipedie 13 × 19 km. ^{[1, 4]}

Výška vrcholu je podle GVP 2 439 m, podle ruské Wikipedie 2 475 m. Vrchol tvoří kráter široký 2 × 2,5 km, který vyplňuje lávový dóm (kupa husté lávy) o šířce asi 1 km. Na jihovýchodním úbočí se otevírá výrazný kráter zvaný Baraní amfiteátr. ^{[1, 4]}

Sopka leží asi 50 km západně od hlavního řetězu kamčatských sopek. Na západ od ní je štítová sopka Bolšaja Ipelka, na východ jezero Tolmačovo. V centrálním kráteru jsou činné fumaroly (otvory, z nichž uniká horká pára a plyny) a v kaldeře vyvěrají silné minerální prameny s velkým únikem plynů. ^{[1, 4]}

Erupce

Během většiny posledních zhruba 11 700 let (holocénu) Opala chrlila andezitové a dacitové lávy a sopečný popel. Největší erupce vytvořila Baraní amfiteátr a vyvrhla 9–10 km³ ryolitového popela (z horniny velmi bohaté na křemík). Katalog GVP ji řadí do síly VEI 5 a datuje do roku asi 610 ± 50; radiokarbonové stáří je asi 1 500 let. ^{[1, 2, 3]}

Podle výzkumu vrstev popela (tefrochronologie) došlo asi před 300 lety k další velké výbušné erupci, tentokrát z vrcholového kráteru. ^[1]

Z historické doby jsou hlášeny menší výbušné erupce z vrcholu i z úbočí. GVP potvrzuje erupci z 23. října 1776, zprávy o erupcích z let 1827 a 1854 jsou nejisté a ruská Wikipedie považuje za pochybnou i zprávu o roce 1894. Žádné uloženiny popela, které by k nim patřily, se nenašly. ^{[1, 4]}

Popel jako hodiny

Vrstvy popela z velkých erupcí fungují jako časové značky: kde se vrstva najde, víme, kdy vznikla. V roce 1997 vědci Braitseva, Ponomareva a kolegové popsali 24 takových vrstev z největších holocénních erupcí 11 kamčatských sopečných center. Vrstva z Baraního amfiteátru, označovaná OP, patří k nejdůležitějším, protože pokrývá velkou část poloostrova. ^[2]

Ze stejné sopky pochází i starší vrstva OPtr, stará asi 4 600 let, která se rozšířila jen do menší oblasti. Výzkum z roku 2007 ve střední Kamčatce a na severu jižní Kamčatky našel vrstvu OP ve většině zkoumaných profilů, takže pomáhá datovat usazeniny při výzkumu dávného podnebí nebo archeologie. ^{[2, 3]}

Zajímavosti

V okolí sopky skoro nikdo nežije – do 30 km od ní je to podle GVP jen asi 50 lidí. V srpnu 2003 se nedaleko Opaly zřítil vrtulník Mi-8, ve kterém letěl gubernátor Sachalinské oblasti Igor Farchutdinov. ^{[1, 4]}

Fakta

Největší erupce: asi před 1 500 lety, 9–10 km³ popela, VEI 5
Stáří kaldery: asi 40 000 let
Značka popela: OP (asi 1 500 let), OPtr (asi 4 600 let)
Jiná jména: Opalskaja sopka, Apalskaja sopka

Slovníček

kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
lávový dóm: kupa husté, vazké lávy, která se nahromadí nad sopečným otvorem
fumarola: otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára
holocén: současné geologické období, posledních asi 11 700 let od konce poslední doby ledové
andezit, dacit, ryolit: sopečné horniny se stoupajícím obsahem křemíku; čím víc křemíku, tím je láva hustší a erupce výbušnější
tefra, tefrochronologie: tefra je souhrnný název pro popel a úlomky vyvržené sopkou; tefrochronologie určuje stáří usazenin podle vrstev tefry ze známých erupcí
VEI: index sopečné výbušnosti, stupnice síly erupce od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu

Zdroje

Opala, Smithsonian Global Volcanism Program
Braitseva, O. A., Ponomareva, V. V., Sulerzhitsky, L. D., Melekestsev, I. V., Bailey, J.: Holocene Key-Marker Tephra Layers in Kamchatka, Russia. Quaternary Research 47 (1997), 125–139 (abstrakt), Quaternary Research (1997)
Dirksen, O., Danhara, T., Takahara, H., Ikeda, Sh., Sasaki, N.: Marker ash layers of Central and Southern Kamchatka – unique stratigraphic tool for detail paleoenvironmental studies. Geophysical Research Abstracts 9 (2007), 05793, European Geosciences Union (2007)
Опала (вулкан), Википедия

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.