Gorely

sopka – Caldera, Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde

Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Typ (GVP)

Caldera

Nadmořská výška

1 799 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

2010

Poloha

52,555°, 158,036°

Gorelyj (rusky „spálený“) je rozlehlý sopečný komplex na jihu Kamčatky: pět překrývajících se sopek stojí uvnitř kaldery velké asi 9 × 13 km. Patří k nejčinnějším sopkám jižní Kamčatky a jeho oblaka popela bývají vidět až z Petropavlovsku Kamčatského, největšího města poloostrova. ^{[1, 3, 4]}

Jak vznikl

Gorelyj leží nad subdukční zónou, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou. Katalog GVP ho řadí ke Kurilskému sopečnému oblouku; česká Wikipedie uvádí, že leží asi 20 km severozápadně od sopky Mutnovskaja. ^{[1, 4]}

Velká kaldera vznikla asi před 38 000–40 000 lety při mohutné erupci, která vyvrhla kolem 100 km³ tefry (úlomků magmatu). Podle anglické Wikipedie po ní zůstala silná vrstva ignimbritů – hornin ze ztuhlých pyroklastických proudů – a součástí komplexu je i pozůstatek starobylé sopky zvané Pra-Gorelyj o průměru 20–25 km. ^{[1, 3]}

Jak vypadá

Uvnitř kaldery vyrostlo pět menších stratovulkánů seřazených ve směru západoseverozápad–východojihovýchod. Na vrcholovém hřbetu je 11 kráterů a na svazích dalších asi 30; celkem má komplex kolem 40 struskových kuželů. Některé krátery vyplňují kyselá nebo sladkovodní jezírka. ^[1]

Komplex protínají tři velké riftové zóny – pásma puklin, kudy může vystupovat magma. Na jihozápadním svahu stojí ještě další sopka z holocénu (posledních asi 11 700 let). ^[1]

Erupce

Během holocénu Gorelyj často vybuchoval mírně až středně silně a asi šestkrát z něj vyteklo velké množství lávy. Na začátku holocénu lávové proudy a vyvržený materiál zaplnily velkou část kaldery. Asi před 6 000 až 2 000 lety se přestávky mezi erupcemi prodloužily a potom už byla činnost hlavně výbušná. Zhruba před 600–650 lety přišlo období častých erupcí se silnými výbuchy i lávovými proudy. ^[1]

Historické erupce byly středně silné výbuchy, při nichž sopka vyhazovala popel (vulkánský typ), a parní (freatické) exploze. Nejsilnější z nich, se stupněm 3 na stupnici VEI, zaznamenává GVP v letech 1828, 1832, 1929–1931 a 1980–1981. Další erupce přišla v letech 1984–1986. ^[1]

V roce 2010 činnost znovu zesílila a na vnitřní jihovýchodní stěně kráteru se objevil nový průduch. Katalog GVP zaznamenává v červnu 2010 malou erupci z vrcholového kráteru (VEI 1). ^{[3, 1]}

Co o něm dnes víme

Gorelyj vydatně vypouští sopečné plyny i v době, kdy nevybuchuje. V září 2011, kdy právě takto „klidně“ odplyňoval, je tým vědců změřil přímo v oblaku plynů i na dálku přístroji. Byl to první souhrnný odhad toho, kolik a jakých plynů tato sopka vydává. ^[2]

Plyny unikaly při teplotě kolem 900 °C a sopka jich denně vypustila asi 11 000 tun. Z velké většiny (asi 93,5 %) šlo o vodní páru, dále o oxid uhličitý, oxid siřičitý, chlorovodík, fluorovodík a vodík. Gorelyj tak podle autorů dodává asi 0,3 % oxidu uhličitého a 1,6 % chlorovodíku, které vypouštějí sopky na sopečných obloucích celého světa. ^[2]

Složení plynů z Gorelého považují autoři za typické pro sopky severozápadního Pacifiku. Pomáhá jim proto odhadnout, kolik těkavých látek (vody, plynů) obsahuje zemský plášť pod Kamčatkou, ovlivněný zanořující se deskou, a odkud pocházejí. ^[2]

Lidé kolem

Přímo u sopky téměř nikdo nežije – do 30 km od ní je to podle GVP jen asi 20 lidí. Do 100 km však žije přes 250 000 lidí a oblaka popela z Gorelého bývají vidět i z Petropavlovsku Kamčatského. ^[1]

Fakta

Stáří kaldery

asi 38 000–40 000 let

Objem tefry při vzniku kaldery

asi 100 km³

Počet kráterů

11 na vrcholu, asi 30 na svazích

Únik plynů (září 2011)

asi 11 000 tun denně, teplota kolem 900 °C

Slovníček

kaldera

velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem

subdukční zóna

místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou; v hloubce se tam tvoří magma pro sopky

tefra

veškerý materiál vyvržený sopkou vzduchem – popel, lapilli, pemza i sopečné pumy

ignimbrit

hornina, která vznikne usazením a ztuhnutím žhavého pyroklastického proudu

stratovulkán

kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a vyvrženého materiálu

struskový kužel

menší kopec nasypaný z kousků pórovité lávy (strusky), které vyhazuje průduch

riftová zóna

pásmo puklin v těle sopky, kudy může vystupovat magma a otevírat nové průduchy

holocén

nejmladší období dějin Země, posledních asi 11 700 let

freatická erupce

výbuch páry, když se voda dostane k horké hornině nebo magmatu; nevyvrhuje novou lávu

VEI

index vulkanické explozivity, stupnice síly výbuchu od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu

Zdroje

1. Gorely, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Aiuppa, A., Giudice, G., Liuzzo, M., Tamburello, G., Allard, P., Calabrese, S., Chaplygin, I., McGonigle, A. J. S., Taran, Y.: First volatile inventory for Gorely volcano, Kamchatka. Geophysical Research Letters 39 (2012), č. 6, článek 2012GL051177, doi:10.1029/2012GL051177 (abstrakt), Geophysical Research Letters (2012)
3. Gorely, Wikipedia
4. Gorelyj, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.