Mutnovsky

sopka – Complex, Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde: Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Complex
Nadmořská výška: 2 288 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 2000
Poloha: 52,449°, 158,196°

Mutnovsky na jihu Kamčatky je mohutný sopečný masiv ze čtyř srostlých sopek a jedna z nejčinnějších sopek jižní Kamčatky. Pod ním leží silný hydrotermální systém – horká voda a pára z jeho okolí pohánějí geotermální elektrárnu, která dodává elektřinu do Petropavlovsku-Kamčatského. ^{[1, 2, 4]}

Jak vypadá

Masiv tvoří čtyři stratovulkány (Mutnovsky I až IV) převážně z čediče, které prorostly do sebe. Každé stadium podle vědců odpovídá vývoji malého mělkého zásobníku magmatu a při přechodu k dalšímu se centrum erupcí posunulo až o kilometr. Nejmladší kužel Mutnovsky IV začal růst na počátku holocénu (nejmladšího geologického období). ^{[1, 2]}

Vrchol pokrývá soustava kráterů. Kráter Mutnovsky III vyplňuje ledovec a jeho stěnu prořízla řeka Vulkannaja, která odkrývá hustý roj žil ztuhlého magmatu. Hned vedle leží činný kráter Mutnovsky IV s fumarolami (výrony horkých plynů), ze kterého stoupá stálý oblak plynů. ^{[2, 1]}

Erupce

Erupce Mutnovsky byly v holocénu většinou mírné až středně silné a vznikaly výbuchy páry (freatické erupce) nebo střetem magmatu s vodou. Od 17. století jsou výbuchy časté; při erupci v roce 1904 vytékala i láva. Podle české Wikipedie zaznamenali ve 20. století asi 15 erupcí. ^{[1, 4]}

V roce 2000 otevřel silný freatický výbuch na okraji kráteru Mutnovsky IV velký starší vedlejší kráter. Podle vědců ho zřejmě způsobila žíla magmatu, která vystoupala a narazila na hydrotermální systém pod sopkou. Další silný výbuch v roce 2007 vyhloubil nový kráter na dně činného kráteru. ^[2]

Dne 2. července 2026 ráno místního času (1. 7. ve 20:19 UTC) vyvrhl Mutnovsky v asi tříminutovém výbuchu popel do výšky 3,5 km nad mořem; mrak se táhl asi 10 km na západ. Kamčatský tým KVERT zvýšil leteckou výstrahu na oranžovou a o několik hodin později ji snížil na žlutou. Podle zprávy z téhož dne další výbuchy popela nenásledovaly a pokračoval jen únik plynů a páry. Podle zprávy šlo o první doloženou erupci od 3. července 2013. Katalog GVP ale v říjnu 2026 erupce z let 2007, 2013 ani 2026 neuváděl. ^{[3, 1]}

Teplo ze sopky

Geotermální pole Dačnyj u Mutnovsky objevili v roce 1960 a průzkum začal v roce 1978; vyvrtali 89 průzkumných vrtů. V roce 1999 se spustila zkušební elektrárna o výkonu 12 MW a v roce 2002 hlavní elektrárna o výkonu 50 MW, asi 8 km severoseverovýchodně od kráteru Mutnovsky II. ^[2]

Podle zprávy z roku 2009 dodávala elektrárna třetinu elektřiny pro nedaleký Petropavlovsk-Kamčatskij. Vodu, kterou vrty čerpají, podle vědců zřejmě doplňuje hlavně ledovec v kráteru – taje rychleji díky velkému tepelnému toku z nitra sopky. ^[2]

Co o něm dnes víme

Fumaroly v činném kráteru dosahují až 620 °C a sopka nepřetržitě vypouští oblak bohatý na oxid siřičitý, asi 100 tun denně. Krátery dohromady vydávají přes 1 000 MW tepla. Podle vědců je to na sopku v klidu výjimečné a ukazuje to, že magma v jejím přívodním kanálu stále proudí a odplyňuje se. ^[2]

Seismický model z roku 2005 umístil zásobník magmatu asi 3 km pod povrch, s poloměrem kolem 1,5 km a teplotou 900–1 250 °C. Hydrotermální voda část sopečných plynů pohlcuje, takže měření plynů skutečnou činnost magmatu podceňují – to je důležité pro hlídání sopky. ^[2]

V prostředí, kde hydrotermální voda pohlcuje sopečné plyny, žije neobyčejně pestrá populace archeí rodu Sulfolobus – jednobuněčných mikroorganismů. V roce 2006 se vědci z Ruska a dalších šesti zemí sešli na workshopu k plánovanému vědeckému vrtu, který by měl ověřit, jak je hydrotermální systém propojen s magmatem pod sopkou. ^[2]

Fakta

Nejteplejší fumaroly: až 620 °C
Geotermální elektrárna: 50 MW (od 2002)
Hlídá: KVERT (Kamčatka)
Poslední výbuch: 2. 7. 2026 (popel do 3,5 km n. m.)
Odhadovaná hloubka zásobníku magmatu: asi 3 km

Slovníček

stratovulkán: kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela
holocén: nejmladší období geologické historie Země, posledních asi 11 700 let
fumarola: průduch, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára
freatická erupce: výbuch páry, když se voda dostane k horké hornině nebo magmatu; nevyvrhuje novou lávu
hydrotermální systém: podzemní oběh horké vody a páry ohřívaný magmatem
geotermální elektrárna: elektrárna, která vyrábí elektřinu z páry a horké vody z podzemí
archea: jednobuněčné mikroorganismy podobné bakteriím; mnohé žijí v extrémně horkém nebo kyselém prostředí
KVERT: Kamčatský tým pro reakci na sopečné erupce, vydává výstrahy pro letectví

Zdroje

Mutnovsky, Smithsonian Global Volcanism Program
Eichelberger, J., Kiryukhin, A., Simon, A.: The Magma-Hydrothermal System at Mutnovsky Volcano, Kamchatka Peninsula, Russia. Scientific Drilling 7 (2009), 54–59, doi:10.2204/iodp.sd.7.09.2009, Scientific Drilling (2009)
Blašković, T.: Mutnovsky volcano erupts for first time since 2013, Russia (2. 7. 2026, podle zpráv KVERT), The Watchers (2026)
Mutnovskaja sopka, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.