Ksudach

sopka – Stratovolcano, Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde

Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

1 007 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

1907

Poloha

51,804°, 157,529°

Ksudach je nízká, široká sopka na jihu Kamčatky, jejíž vrchol uťalo pět do sebe vnořených kalder. Kolem roku 240 n. l. tu proběhla jedna z největších erupcí Kamčatky za posledních 10 000 let a v roce 1907 další mohutný výbuch, jediný, který lidé zaznamenali. ^{[1, 4]}

Jak vypadá

Podle GVP se Ksudach tvarem i vývojem liší od všech ostatních kamčatských sopek. Je to rozlehlý stratovulkán s mírnými svahy, poskládaný ze střídajících se vrstev lávy (čedičového andezitu) a sopečných úlomků (dacitu). Výšku vrcholu uvádí GVP 1 007 m, anglická Wikipedie 1 079 m. ^{[1, 4]}

Vrchol sopky tvoří spleť pěti kalder, které vznikaly postupně a mladší vždy uřízly část starších. Dvě nejstarší (I a II) vznikly v pozdním pleistocénu (starších čtvrtohorách), tři mladší (III, IV a V) během posledních 10 000 let. ^{[4, 1]}

Ve východní části kalder leží dvě jezera, Bolšoje a Kratěrnoje. Severní z nich vyplňuje část kráteru Štjubel – nízkého kužele, který začal růst v nejmladší kaldeře asi před 1 600 lety. Jezera, horké prameny a divoká krajina sem lákají turisty na trekking. ^{[1, 4]}

Erupce

Až do roku 240 n. l. se na Ksudachu opakovaly obrovské erupce, po nichž se vrchol propadl do kaldery. Ruští vulkanologové datovali radiouhlíkovou metodou čtyři takové pliniovské erupce: kaldera III vznikla asi před 8 700–8 800 lety, kaldera IV při dvou erupcích asi před 6 000–6 100 lety a kaldera V asi před 1 700–1 800 lety. ^{[2, 3]}

Poslední z nich, erupce zvaná KS1 kolem roku 240 n. l., byla nejsilnější a vytvořila kalderu V o rozměrech asi 4 × 6,5 km. Podle GVP vyvrhla asi 20 km³ ryodacitového popela a pemzy a k tomu 3–4 km³ pyroklastických proudů a byla druhou největší erupcí Kamčatky za posledních 10 000 let. Anglická Wikipedie uvádí 18–19 km³, česká 15 km³ tefry. ^{[1, 2, 4, 5]}

Po roce 240 začal v nové kaldeře růst kužel Štjubel. Nejdřív u něj byly časté středně silné erupce, při kterých láva vytékala i vybuchovala, později přišly časté větší výbušné erupce. GVP mu připisuje erupce asi kolem let 1000 a 1750, obě se stupněm 4 na stupnici VEI. ^{[3, 1, 4]}

Jediná erupce, kterou lidé zaznamenali, začala kolem 28. března 1907 v kráteru Štjubel. Dosáhla stupně 5 na stupnici VEI a patří k největším na Kamčatce v historické době. Podle anglické Wikipedie vyvrhla asi 2,4 km³ popela a pyroklastické proudy a přívaly pokryly zhruba 115 a 160 km². ^{[1, 4]}

Co o něm dnes víme

Studie z roku 1999 sledovala, jak se během posledních 10 000 let měnilo magma pod sopkou. Horniny sahají od čedičového andezitu po ryodacit a vznikly hlavně tak, že z původní taveniny chudé na křemík postupně krystalovaly minerály. Andezitová tavenina krystalovala při teplotě asi 970–1 010 °C, ryodacitová asi při 890–910 °C. ^[3]

Velké erupce podle autorů nejspíš spustilo, když do zásobníku chladnějšího magmatu bohatého na křemík opakovaně přiteklo nové horké magma chudší na křemík a obě se smísila. ^{[3, 2]}

Nebezpečí

Do 10 km od sopky nikdo trvale nežije a do 30 km podle GVP jen asi 240 lidí. Kdyby se sopka znovu probudila, ohrozila by díky odlehlosti lidi jen málo. ^{[1, 4]}

Fakta

Největší erupce

asi 240 n. l. (KS1), VEI 6

Kaldera V

asi 4 × 6,5 km

Erupce 1907

VEI 5, asi 2,4 km³ popela

Jezera v kalderách

Bolšoje a Kratěrnoje

Slovníček

kaldera

velká propadlina na vrcholu sopky, která vznikne, když se povrch zhroutí do vyprázdněného magmatického zásobníku

stratovulkán

sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a sopečných úlomků

andezit, dacit, ryodacit

sopečné horniny s postupně rostoucím obsahem křemíku; čím víc křemíku, tím je magma vazčí a výbušnější

pliniovská erupce

velmi silná výbušná erupce s vysokým sloupcem popela a pemzy, pojmenovaná po Pliniovi mladším, který popsal výbuch Vesuvu

pyroklastický proud

žhavá směs plynů, popela a kamenů, která se valí po svahu rychlostí desítek až stovek km/h

tefra

vše, co sopka vymrští do vzduchu: popel, pemza, kameny

radiouhlíková metoda

určení stáří podle rozpadu uhlíku 14C v pozůstatcích organismů, například ve dřevě zasypaném erupcí

VEI

index sopečné výbušnosti, stupnice 0–8 podle množství vyvrženého materiálu; každý stupeň znamená zhruba desetkrát větší erupci

Zdroje

1. Ksudach, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Melekestsev, I. V., Braitseva, O. A., Ponomareva, V. V., Sulerzhitskiy, L. D.: Holocene catastrophic caldera-forming eruptions of Ksudach volcano, Kamchatka. Volcanology and Seismology 17 (1996), 395–422 (abstrakt), Volcanology and Seismology (1996)
3. Volynets, O. N., Ponomareva, V. V., Braitseva, O. A., Melekestsev, I. V., Chen, C. H.: Holocene eruptive history of Ksudach volcanic massif, South Kamchatka: evolution of a large magmatic chamber. Journal of Volcanology and Geothermal Research 91 (1999), 23–42 (abstrakt), Journal of Volcanology and Geothermal Research (1999)
4. Ksudach, Wikipedia
5. Ksudač, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.