Kurilské jezero (Kurile Lake)

sopka – Caldera, Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde: Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Caldera
Nadmořská výška: 81 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 6 440 př. n. l.
Poloha: 51,450°, 157,120°

Kurilské jezero na jihu Kamčatky vyplňuje kalderu, která vznikla asi před 8 400 lety při jedné z největších erupcí od konce poslední doby ledové. Popel z ní dopadl až 1 700 km daleko. Dnes je jezero známé obrovskými hejny lososů a početnými medvědy hnědými. ^{[1, 2, 3]}

Velká erupce

Kaldera – propadlina vzniklá zhroucením povrchu nad vyprázdněnou zásobárnou magmatu – se tu tvořila ve dvou fázích. První velká erupce proběhla asi před 41 500 lety (podle radiouhlíkového datování), druhá a mnohem známější asi před 7 600 radiouhlíkovými lety. Po přepočtu na kalendářní roky to vychází zhruba na roky 6460–6414 př. n. l. ^{[1, 2, 3]}

Při této erupci sopka vyvrhla 140 až 170 km³ materiálu. Je to největší erupce holocénu (zhruba posledních 11 700 let) v celém kurilsko-kamčatském oblouku a jedna z největších výbušných erupcí na Zemi za tu dobu. Katalog GVP jí přiřazuje stupeň 7 na stupnici VEI. ^{[2, 1]}

Erupce začala výbuchy, při nichž se magma setkalo s vodou, pokračovala vysokým sloupcem pemzy a skončila obrovskými pyroklastickými proudy – žhavými lavinami plynů, popela a kamenů. Ty se rozlily do okolí a dosáhly přes 50 km daleko až k Ochotskému moři i Tichému oceánu. ^[2]

Popel pokryl přes 3 miliony km², hlavně směrem na severozápad. Tenká vrstvička se našla v půdách a jezerních usazeninách na asijské pevnině 1 000 až 1 700 km od sopky. Geologové ji používají jako „časovou značku“: kde ji najdou, vědí, jak jsou okolní vrstvy staré. ^[2]

Jak vypadá

Kaldera leží ve východní části ještě větší a starší kaldery Pauzhetka. Rozměry se ve zdrojích liší: GVP uvádí 8 × 14 km, studie z roku 2004 popisuje kalderu širokou 7 km. Okraj kaldery je nízký. ^{[1, 2]}

Jezero má plochu asi 76–77 km² a je hluboké až 316 m. Odtéká z něj řeka Ozernaja do Ochotského moře. Uprostřed jezera se zvedá strmý ostrůvek Serdce Alaida („Srdce Alaidu“) – lávový dóm, kupa husté lávy, která vytekla na samém konci velké erupce a ční asi 300 m nade dnem kaldery. ^{[1, 3, 4]}

Na řece Ozernaja asi 3 km západně od jezera jsou známé skalní útvary Kutchiny Baty. Jsou to asi 100 m mocné uloženiny pyroklastických proudů z velké erupce, které eroze vymodelovala do zvláštních tvarů. ^[1]

Jak vznikl

Sopky Kamčatky vznikají tam, kde se Pacifická deska zasouvá pod desky Ochotskou a Asijskou. Po velké erupci vyrostly v kaldeře a kolem ní nové sopky: Iljinskij v severovýchodní části kaldery a mohutný masiv Dikij Greben. V jezeře jsou i další lávové dómy tvořící ostrovy a pod hladinou struskové kužely. ^{[3, 2]}

Život

V jezeře žije největší populace lososa nerky (sockeye) v Asii. Podle Wikipedie se počet ryb, které sem připlouvají, pohybuje od asi 260 000 až po více než 6 milionů. Žije tu i mnoho medvědů hnědých: v roce 1998 tu byla jejich hustota nejvyšší na Kamčatce a možná v celém Rusku. Rybolov lososů na řece Ozernaja je proto regulován, aby se ryby mohly rozmnožovat a medvědi měli dost potravy. ^[3]

Fakta

Velká erupce: asi 6460–6414 př. n. l., 140–170 km³
Plocha popelového spadu: přes 3 miliony km²
Hloubka jezera: až 316 m
Ostrov uprostřed: Serdce Alaida (lávový dóm)

Slovníček

kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněnou zásobárnou magmatu
radiouhlíková léta: stáří určené z rozpadu radioaktivního uhlíku; přepočtem na kalendářní roky vychází obvykle o něco vyšší číslo
VEI: index sopečné výbušnosti, stupnice od 0 do 8 podle množství vyvrženého materiálu
pyroklastický proud: žhavá lavina plynů, popela a kamenů, která se valí po svahu sopky velkou rychlostí
lávový dóm: kupa velmi husté lávy, která se nahromadí nad průduchem, protože nedokáže odtéct

Zdroje

Kurile Lake, Smithsonian Global Volcanism Program
Ponomareva, V. V. a kol.: The 7600 (14C) year BP Kurile Lake caldera-forming eruption, Kamchatka, Russia: stratigraphy and field relationships. Journal of Volcanology and Geothermal Research 136 (2004), 199–222 (abstrakt), Journal of Volcanology and Geothermal Research (2004)
Kurile Lake, Wikipedia
Kurilské jezero, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.