Nemo Peak

sopka – Caldera, Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde

Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Typ (GVP)

Caldera

Nadmořská výška

994 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Intermediate crust (15-25 km)

Poslední známá erupce

1938

Poloha

49,564°, 154,813°

Nemo je sopka na severním konci ostrova Onekotan v severních Kurilách. Její kužel vyrostl uvnitř soustavy tří do sebe vnořených kalder, tedy propadlin po dávných mohutných erupcích, a vedle něj leží srpkovité Černé jezero. Naposledy byla činná v roce 1938. ^{[1, 2]}

Jak vypadá

Severní část Onekotanu tvoří dvě starší kaldery vnořené do sebe; větší z nich má průměr asi 10 km a sahá až k severnímu pobřeží. Vznikly ještě před dobou ledovou a ledovce jejich povrch později obrousily. Na jejich ohlazeném povrchu pak vyrostl nový kužel, který se asi před 25 000 lety zhroutil a zanechal třetí, asi 5 km širokou kalderu. ^{[1, 2]}

Na jihozápadní straně nejmladší kaldery stojí dnešní vrchol Nemo, složený ze dvou srostlých kuželů z andezitu (sopečné horniny se středním obsahem křemíku). Severovýchodní část kaldery, kterou kužel nezaplnil, vyplňuje srpkovité Černé jezero (Ozero Čornoje); lávové proudy z Nema tvoří jeho široký jihozápadní břeh. ^{[1, 2, 4]}

V 350 m širokém vrcholovém kráteru vyrostla lávová kopule – kupa husté lávy –, která kráter úplně přerostla a na svém vrcholu má vlastní kráter široký 150 m. Výšku vrcholu udává GVP 994 m, ruská Wikipedie 1 018 m. ^{[1, 3]}

Erupce

Centrální kužel začal růst na počátku holocénu (současného teplého období), asi před 9 500 lety, a rostl ve čtyřech fázích. Většina jeho pravěkých erupcí je známa jen z datování vrstev sopečného popela (tefry). Podle anglické Wikipedie se od doby asi před 3 800 lety opakovaly zhruba každých 1 200 až 1 400 let. ^{[1, 2]}

Písemné zprávy o erupcích existují od počátku 18. století. Katalog GVP uvádí erupce kolem roku 1710 a v letech 1906 a 1938, všechny se sílou VEI 2 (menší výbuchy), a nejistou činnost na jihovýchodním svahu v roce 1932. ^[1]

Podle anglické Wikipedie je Nemo pravděpodobně zdrojem vrstev sopečného popela K2 a K3, které vědci našli na dně Ochotského moře. Spolu s kalderou Tao-Rusyr na jihu ostrova vyvrhl Nemo odhadem 120 až 130 km³ tefry. ^[2]

Zajímavosti

Podle ruské Wikipedie dostala sopka jméno podle škuneru Nemo anglického kapitána Henryho Snowa. Japonci jí říkali Nemojama. ^{[3, 2]}

Fakta

Nejmladší kaldera

asi 5 km, vznikla asi před 25 000 lety

Stáří centrálního kuželu

asi 9 500 let

Jezero

Černé jezero (Ozero Čornoje) v kaldeře

Původ jména

škuner Nemo kapitána H. Snowa

Slovníček

kaldera

velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem

andezit

šedá sopečná hornina se středním obsahem křemíku, typická pro sopky nad subdukčními zónami

lávová kopule

kupa velmi husté lávy, která se nahromadí nad průduchem, protože nedokáže odtéct

holocén

současné období dějin Země, začalo asi před 11 700 lety po konci poslední doby ledové

tefra

všechno, co sopka vyvrhne do vzduchu – popel, pemza, úlomky hornin

VEI

index sopečné výbušnosti – stupnice síly výbuchu od 0 do 8

Zdroje

1. Nemo Peak, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Nemo Peak, Wikipedia
3. Немо (вулкан), Wikipedia (rusky)
4. Pik Nemo, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-30, ověřen 2026-10-30.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.