Kharimkotan

sopka – Stratovolcano, Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde

Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

1 145 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Intermediate crust (15-25 km)

Poslední známá erupce

1933

Poloha

49,120°, 154,508°

Charimkotan je neobydlený sopečný ostrov na severu Kurilských ostrovů. Tvoří ho jediný stratovulkán, jehož svahy se už několikrát zřítily. Erupce v roce 1933 patřila k největším na Kurilách v historické době a sesuv do moře při ní vyvolal tsunami. ^{[1, 3, 2]}

Jak vypadá

Ostrov měří 8 × 12 km a leží asi 15 km od ostrova Onekotan. Rozlohu uvádějí zdroje různě: anglická Wikipedie asi 68 km², česká 79,36 km². Výška vrcholu je podle GVP 1 145 m, podle české Wikipedie 1 157 m. ^{[1, 3, 4]}

Sopku rozdělují dvě otevřené propadliny ve tvaru podkovy, na východní a severozápadní straně. Vznikly, když se zřítila část svahu. Sesuté horniny vytvořily na východním a severozápadním pobřeží široké poloostrovy. ^[1]

Velkou část povrchu ostrova pokrývá jemný žlutý popel a je na něm několik malých sladkovodních jezer. ^[3]

Erupce a tsunami 1933

Výbušné erupce jsou tu známy od počátku 18. století. Vycházely z centrálního kuželu Severgin. ^[1]

Dne 8. ledna 1933 se zřítila část sopky o objemu asi 0,4 km³. Sesuv vjel do moře a vyvolal tsunami vysokou až 20 m, která zasáhla pobřeží ostrova a doběhla až k ostrovům Onekotan a Paramušir. Zahynuli dva lidé – podle studie z roku 2008 na Onekotanu, podle anglické Wikipedie na Paramuširu. ^{[2, 1, 3]}

Po zřícení následovala silná pliniovská erupce, která trvala pět dní, a sopka chrlila pyroklastické proudy. Kužel Severgin byl z velké části zničen. Během dalších měsíců pak v čele východní propadliny vyrostl velký lávový dóm, který ji vyplňuje dodnes. GVP erupci přiřazuje VEI 5. ^{[2, 1]}

Historie

Když sem přišli první Evropané, žili na ostrově Ainuové. Jméno ostrova pochází z ainštiny; podle anglické Wikipedie znamená „vesnice mnoha kardiokrinů“ (kardiokrin je rod obřích lilií). ^[3]

Smlouvou ze Šimody (1855) připadl ostrov Rusku, Petrohradskou smlouvou (1875) Japonsku. V roce 1884 japonské úřady přestěhovaly zdejší Ainuy na ostrov Šikotan. Japonskou osadu zničila erupce v lednu 1933 a lidé ji opustili. Po druhé světové válce ostrov připadl Sovětskému svazu a dnes je neobydlený. ^[3]

Co o něm dnes víme

Vulkanologové A. a M. Belousovovi z Ústavu vulkanologie a seismologie v Petropavlovsku Kamčatském prozkoumali letecké a družicové snímky Kuril a doplnili je pozorováním ze dvou výzkumných plaveb. V roce 2008 popsali 40 zachovalých podkovovitých jizev po velkých zříceních sopek. Charimkotan patří spolu s Ekarmou a Mendělejevem k sopkám, které se zřítily nejméně třikrát. ^[2]

Podle téže studie jsou horniny uvnitř těchto jizev u většiny zřícených sopek silně hydrotermálně přeměněné a v uložených sesutých hmotách je hodně jílovitého materiálu. Autoři soudí, že právě takto oslabené horniny hrály hlavní roli v tom, že se sopky hroutily. Zřícení Charimkotanu v roce 1933 je jediný historický případ, který na Kurilách popsali. ^[2]

Stopy dalších starších zřícení, po nichž následovaly pliniovské erupce, jsou podle GVP vidět v mořských útesech ostrova. ^[1]

Fakta

Zřícení 1933

8. ledna, asi 0,4 km³

Tsunami 1933

až 20 m, 2 oběti

Zřícení svahů

nejméně 3

Rozměry ostrova

8 × 12 km

Slovníček

stratovulkán

kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev ztuhlé lávy a sopečného popela

tsunami

série obrovských vln, které vzniknou, když se náhle pohne velké množství vody – po zemětřesení, sesuvu nebo sopečném výbuchu

pliniovská erupce

velmi silná výbušná erupce s vysokým sloupcem popela a plynů, pojmenovaná po Pliniovi mladším, který popsal výbuch Vesuvu

pyroklastický proud

rychlá a velmi horká lavina sopečného popela, kamenů a plynů, která se řítí po svahu sopky

lávový dóm

kupa velmi husté lávy, která se nahromadí nad průduchem, protože nedokáže odtéct

hydrotermální přeměna

změna hornin působením horké vody a plynů; horniny se mění v měkký jíl a ztrácejí pevnost

VEI

index sopečné výbušnosti, stupnice od 0 do 8; každý další stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu

Zdroje

1. Kharimkotan, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Belousov, A., Belousova, M.: Large scale failures and debris avalanche deposits of volcanoes of Kurile Islands. Geophysical Research Abstracts 10, EGU2008-A-10672 (2008), European Geosciences Union (2008)
3. Harimkotan, Wikipedia
4. Charimkotan, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-30, ověřen 2026-10-30.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.