Chirinkotan

sopka – Stratovolcano, Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde

Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

724 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Intermediate crust (15-25 km)

Poslední známá erupce

2022

Poloha

48,980°, 153,480°

Chirinkotan je malý neobydlený ostrov v Kurilách, široký jen asi 3 km. Je to ale jen špička velké sopky, která se zvedá asi 3 000 m ode dna Kurilské pánve v Ochotském moři. V letech 2013 až 2022 vybuchla několikrát. ^{[1, 2]}

Jak vypadá

Ostrov má rozlohu asi 6 km² a je převážně bez vegetace. Leží na západním konci řetězu sopek, který vybíhá skoro 50 km na západ od střední části hlavního kurilského oblouku. Nejbližším sousedem je ostrov Ekarma. ^{[1, 2, 4]}

Na vrcholu je malá kaldera (propadlina po erupci) široká asi 1 km a hluboká 300 až 400 m, která je na jedné straně otevřená. Na kterou stranu, se zdroje liší: dnešní text GVP uvádí jihozápad, anglická Wikipedie a starší text GVP z roku 2016 jihovýchod. Uvnitř stojí kužel, z něhož lávové proudy stekly až k pobřeží. ^{[1, 2, 3]}

Břehy ostrova tvoří strmé útesy, takže přistát tu s malým člunem podle Wikipedie nejde. Výška vrcholu je v GVP 724 m, Wikipedie uvádí 742 m. ^{[2, 1]}

Erupce

Erupce jsou zaznamenány od 18. století. Lávové proudy tu v 80. letech 19. století pozoroval anglický obchodník s kožešinami kapitán Snow. Ve 20. století katalog GVP uvádí menší erupce kolem roku 1900 a v letech 1955, 1979–1980 a 1986 (zprávy o erupci z roku 1955 má anglická Wikipedie za nepotvrzené). ^[1]

Po krátké erupci v roce 2004 následovala období činnosti ve vrcholovém kráteru v letech 2013–2014 a 2014–2015. Nejsilnější z posledních erupcí trvala od 29. listopadu 2016 do 7. dubna 2017 a katalog jí přisuzuje sílu VEI 3. Další krátké erupce přišly v srpnu 2021 a 7. října 2022. ^[1]

Na začátku erupce 29. listopadu 2016 zachytil sachalinský tým SVERT, který kurilské sopky sleduje, na družicových snímcích oblak popela. Vystoupal do výšky asi 8,8 km nad mořem a vítr ho zanesl 39 km na sever. SVERT proto zvýšil letecký barevný kód, výstrahu pro letadla, na žlutou. ^[3]

Život

Na jaře a začátkem léta na ostrově hnízdí mořští ptáci – alkouni chocholatí, alkouni vousatí a alkouni papouškovití. ^[2]

Historie

Jméno ostrova podle Wikipedie pochází z ainštiny (tam ovšem bez doložení). Ostrov nikdy nebyl trvale obydlen. Nejdřív si ho nárokovalo Ruské impérium, smlouvou z Petrohradu (1875) připadl Japonsku a po druhé světové válce Sovětskému svazu. Dnes je součástí Sachalinské oblasti Ruska. ^[2]

Fakta

Výška sopky ode dna moře

asi 3 000 m

Rozloha ostrova

asi 6 km²

Nejsilnější nedávná erupce

listopad 2016 – duben 2017, VEI 3

Oblak popela 29. 11. 2016

asi 8,8 km nad mořem

Sleduje

SVERT (Sachalin)

Slovníček

kaldera

velká propadlina, která vznikne, když se po erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem

VEI

index sopečné výbušnosti – stupnice síly výbuchu od 0 do 8

letecký barevný kód

čtyřstupňová výstraha pro letectví (zelená, žlutá, oranžová, červená) podle toho, jak sopka ohrožuje letadla popelem

SVERT

Sachalinský tým pro reakci na sopečné erupce, který hlídá sopky na Kurilách

Zdroje

1. Chirinkotan, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Chirinkotan, Wikipedia
3. Active volcanoes in the world: November 23 – 29, 2016 (podle zpráv SVERT a GVP), The Watchers (2016)
4. Čirinkotan, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-30, ověřen 2026-10-30.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.