Vulkán Saryčeva (Sarychev Peak)

sopka – Stratovolcano, Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde: Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 1 496 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Intermediate crust (15-25 km)
Poslední známá erupce: 2021
Poloha: 48,092°, 153,200°

Sarychev Peak (česky též vulkán Saryčeva) je jedna z nejčinnějších sopek Kurilských ostrovů. Leží na ostrově Matua v jejich střední části. Proslavila se v červnu 2009, kdy její výbuch vyfotografovali astronauti z Mezinárodní vesmírné stanice a popel narušil leteckou dopravu. ^{[1, 5, 3, 2, 6]}

Jak vypadá

Sopka je pravidelný vrstvený kužel (stratovulkán) z andezitu, postavený uvnitř 3–3,5 km široké kaldery – propadliny, z jejíhož okraje je dnes vidět jen kus na jihozápadní straně. Vrchol tvoří asi 250 m široký kráter s velmi strmými stěnami a zubatým okrajem. Jeho jihovýchodní okraj je nejvyšším bodem ostrova (1 496 m). ^{[1, 5]}

Už před rokem 2009 stékaly lávové proudy po svazích na všechny strany a na pobřeží často vytvořily mysy. Mírnější dolní svahy pokrývají usazeniny pyroklastických proudů. Japonsky se sopka nazývá mimo jiné Fujó-san nebo Macuwa-Fudži. ^{[1, 5]}

Erupce

Erupce se zaznamenávají od 60. let 18. století. Sopka umí jak tiše vylévat lávu, tak prudce vybuchovat. Velké erupce v letech 1946 a 2009 (obě s indexem výbušnosti VEI 4) vytvořily pyroklastické proudy, které dorazily až do moře. ^[1]

Výbuch začal 11. června 2009. Podle studie z roku 2011 zachytily družice mezi 11. a 16. červnem nejméně 23 samostatných explozí. Mraky popela stoupaly obvykle do 8–16 km, někdy až do asi 21 km; jiné zdroje uvádějí 12–18 km. Sopka vyvrhla asi 0,4 km³ úlomků a popela. ^{[2, 5]}

Popel a plyny se rozptýlily až 1 500 km na sever a severozápad a přes 3 000 km na jihovýchod. Poprvé v dějinách záznamů napadal popel ze Sarychevu i na Sachalinu a v Chabarovském kraji. Pyroklastické proudy na některých místech posunuly pobřeží dál do moře. ^{[2, 1]}

Podle studie Rybina a kolegů předcházelo erupci 2009 asi 33 let klidu. Katalog GVP i NASA ale uvádějí menší erupce i v letech 1986 a 1989. Po roce 2009 sopka menší erupce zopakovala v roce 2010 a v letech 2017–2021. ^{[2, 1, 3]}

Fotka z vesmíru

Dne 12. června 2009 proletěla Mezinárodní vesmírná stanice nad ostrovem právě ve chvíli, kdy sopka chrlila popel, a posádka Expedice 20 výbuch vyfotografovala. ^{[3, 1]}

Na fotce stoupá hnědý sloupec popela smíšeného s bílou párou a na jeho vrcholu sedí hladký bílý mrak – tzv. pileus, „čepice“ z kondenzované vody nad rychle stoupajícím vzduchem. Po svahu se dolů valí hustší šedý mrak, pravděpodobně pyroklastický proud. ^[3]

Nad sopkou je v oblačnosti kruhová díra. Proč vznikla, není jisté: mohla být způsobena rázovou vlnou z výbuchu, klesajícím a ohřívajícím se vzduchem kolem sloupce, nebo s erupcí vůbec nesouvisí a vznikla tak, že se oblačnost nad ostrovem zvedla a vypařila. ^[3]

Nebezpečí

Ostrov je odlehlý, takže lidem a stavbám na zemi erupce 2009 příliš nehrozila. Sopka ale leží blízko hlavních leteckých tras mezi východní Asií a Severní Amerikou. V roce 2009 musela letadla měnit trasy, aby se vyhnula popelu, který může poškodit motory. ^{[2, 3, 5]}

Monitoring

Většinu sopek Kurilských ostrovů sleduje skupina SVERT (Sachalinský tým pro reakci na sopečné erupce) se sídlem v Južno-Sachalinsku. Každý den prohlíží družicové snímky přístroje MODIS podél zhruba 1 250 km dlouhého řetězce ostrovů a varuje letectví. Podle článku z roku 2009 ale tým nepracoval nepřetržitě 24 hodin denně. ^[4]

Fakta

Erupce 2009: 11.–16. června nejméně 23 explozí, asi 0,4 km³ tefry
Popel z erupce 2009: až 1 500 km na SZ, přes 3 000 km na JV
Kdo sleduje: SVERT (Južno-Sachalinsk)

Slovníček

stratovulkán: vrstvená sopka, kužel poskládaný ze střídajících se vrstev ztuhlé lávy a sopečného popela a úlomků
andezit: středně kyselá sopečná hornina, typická pro sopky nad místy, kde se jedna deska noří pod druhou
kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
pyroklastický proud: žhavá lavina sopečných plynů, popela a úlomků hornin, která se řítí po svahu rychlostí desítek až stovek km/h
VEI: index sopečné výbušnosti, stupnice od 0 do 8 podle množství vyvrženého materiálu a výšky erupčního sloupce
tefra: všechen materiál, který sopka vyhodí do vzduchu – popel, kamínky i větší kusy
pileus: hladký čepicovitý mráček, který se vytvoří nad rychle stoupajícím sloupcem vzduchu, když se v něm sráží vodní pára

Zdroje

Sarychev Peak, Smithsonian Global Volcanism Program
Rybin, A., Chibisova, M., Webley, P., Steensen, T., Izbekov, P., Neal, C., Realmuto, V.: Satellite and ground observations of the June 2009 eruption of Sarychev Peak volcano, Matua Island, Central Kuriles. Bulletin of Volcanology (2011), doi:10.1007/s00445-011-0481-0 (souhrn), U.S. Geological Survey (2011)
Sarychev Peak Eruption, Kuril Islands, NASA Earth Observatory (2009)
Neal, C. A., Girina, O. A., Senyukov, S. L., Rybin, A. V., Osiensky, J., Izbekov, P., Ferguson, G.: Russian eruption warning systems for aviation. Natural Hazards 51 (2009), 245–262 (abstrakt), Natural Hazards (2009)
Sarychev Peak, Wikipedia
Vulkán Saryčeva, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.