Chachadake [Tiatia]

sopka – Stratovolcano, Japan - administered by Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde

Japan - administered by Russia, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

1 772 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Intermediate crust (15-25 km)

Poslední známá erupce

1981

Poloha

44,354°, 146,253°

Ťaťa (japonsky Čačadake) je nejvyšší hora ostrova Kunašir v jižních Kurilách, který spravuje Rusko a nárokuje si Japonsko. Je to ukázková sopka typu somma: z propadlého vrcholu starší sopky vyrůstá mladší kužel. Naposledy silně vybuchla v roce 1973. ^{[1, 3, 2]}

Jak vypadá

Sopka stojí na jihovýchodní straně severní části Kunaširu a její svahy se zvedají přímo z Tichého oceánu. Starší, erozí rozbrázděný kužel nese na vrcholu kalderu o rozměrech 2,1 × 2,4 km. Z ní vyrůstá mladší centrální kužel, asi 400 m nad dnem kaldery, s kráterem 400 × 250 m. ^[1]

Tmavé lávové proudy pokrývají velkou část jihozápadního dna kaldery a místy přetekly přes její okraj až k úpatí starší sopky. Asi 2 km pod okrajem kaldery na jihovýchodním svahu je další kráter, široký asi 500 m, obklopený holým sopečným materiálem. ^[1]

Výška se ve zdrojích liší: GVP i japonská meteorologická agentura JMA uvádějí 1 772 m, anglická i česká Wikipedie 1 819 m. ^{[1, 2, 3, 4]}

Jak vznikl

Ťaťa patří ke Kurilskému oblouku, řetězu sopečných ostrovů nad místem, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou (subdukce). Starší sopka vznikla na konci pleistocénu (starších čtvrtohor) nebo na začátku holocénu. Mladší kužel tvoří hlavně čedič a čedičový andezit, nahromaděný při strombolských erupcích. ^{[1, 2]}

Na dně kaldery leží nejméně 13 velmi čerstvých lávových proudů z centrálního kužele. Podle jejich stáří a složení kužel vybuchoval opakovaně, zhruba každých 10 až 100 let, a to už déle než 1 000 let. ^[2]

Erupce

První zaznamenaná erupce přišla v roce 1812 a vylila lávový proud. Největší erupce od první zaznamenané v roce 1812 začala 14. července 1973 po silné zemětřesné činnosti. Do 28. července soptily průduchy na severoseverozápadním a jihojihovýchodním svahu a popel padal až na meteorologickou stanici v japonském Nemuru, asi 130 km daleko. GVP ji řadí do stupně VEI 4. ^{[2, 1, 4]}

Po roce 1973 sopka ještě několikrát ožila. JMA uvádí v letech 1974 a 1975 bílý dým, spad popela u Nemura a oblak vysoký asi 3 000 m a v letech 1974, 1975, 1978 a 1981 výbuchy páry (freatické erupce). V červenci 1978 bylo slyšet ránu až v Rausu a Šibecu a v červnu 1981 bylo nad sopkou z Nemura vidět oranžové a modrobílé světlo a černý oblak. Katalog GVP vede jako poslední erupci tu z roku 1981. ^{[2, 1]}

Monitoring

Japonská meteorologická agentura JMA vede Čačadake ve svém katalogu činných sopek Japonska, přestože ostrov spravuje Rusko. Řadu pozorování erupcí z let 1973–1981 zaznamenala japonská meteorologická stanice v Nemuru. Mapa ohrožení pro sopku podle katalogu JMA (stav v říjnu 2026) neexistuje. ^{[2, 1]}

Před erupcí v roce 1973 sopka žádné fumaroly (výrony horkých plynů) neměla, od té doby jsou na ní činné. ^[2]

Fakta

Velká erupce

14.–28. července 1973, VEI 4

Hornina

andezit a čedič (50,8–59,4 % SiO₂)

Čerstvé lávové proudy v kaldeře

nejméně 13

Jiná jména

Tiatia, Tyatya, Ťaťa (rusky Тятя)

Slovníček

subdukce

zasouvání jedné litosférické desky (velkého pevného kusu zemského povrchu) pod druhou; nad tím místem vznikají řady sopek

somma

zbytek okraje starší sopky, jejíž vrchol se propadl; uvnitř pak vyroste nový, mladší kužel (podle hory Monte Somma u Vesuvu)

kaldera

velká propadlina, která vznikne, když se zhroutí vrchol sopky nad vyprázdněným magmatickým krbem

čedič, andezit

tmavé sopečné horniny; čedič má méně křemíku a jeho láva teče snadno, andezit je o něco bohatší na křemík

strombolská erupce

mírné opakované výbuchy, při nichž sopka vyhazuje kusy žhavé lávy do výšky desítek až stovek metrů

freatická erupce

výbuch páry, který nastane, když magma zahřeje podzemní vodu; vyhazuje hlavně starou rozdrcenou horninu

fumarola

otvor, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára

VEI

index vulkanické explozivity, stupnice síly výbušných erupcí od 0 do 8

Zdroje

1. Chachadake [Tiatia], Smithsonian Global Volcanism Program
2. National Catalogue of the Active Volcanoes in Japan: 108. Chachadake (Kunashir Island), Japan Meteorological Agency
3. Tyatya, Wikipedia
4. Ťaťa, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-30, ověřen 2026-10-30.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.