Maruyama

sopka – Stratovolcano(es), Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde: Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano(es)
Nadmořská výška: 1 692 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 1898
Poloha: 43,418°, 143,031°

Marujama (Higaši-Tokači-Marujama) je malá sopka uprostřed japonského ostrova Hokkaidó, na jižním konci sopečné skupiny Nipesocu-Marujama. Že jde o čtvrtohorní sopku, se zjistilo teprve v roce 1989. Naposledy vybuchla v prosinci 1898 a podle katalogů GVP a JMA v jednom z jejích kráterů unikají sopečné plyny. ^{[1, 2, 3]}

Jak vypadá

Skupina Nipesocu-Marujama leží západně od jezera Nukabira, asi 20 km východně od sopky Tokačidake. Tvoří ji několik překrývajících se stratovulkánů a lávových dómů seřazených od severozápadu k jihovýchodu. Stojí na okraji a dně staré kaldery Tokačimicumata z pleistocénu. Nejvyšší je Nipesocu, který byl činný asi před 400 000 až 200 000 lety. ^{[1, 3]}

Samotná Marujama má průměr asi 2,5 km a nad okolí se zvedá zhruba o 600 m; vrchol měří 1 692 m. Jméno znamená „Kulatá hora“ a v Japonsku ho nese víc sopek, proto se jí říká i Higaši-Tokači-Marujama. Tvoří ji lávový dóm z andezitu a dacitu, který stojí na podloží převážně z druhohorních hornin. ^{[1, 2]}

Od východní strany vrcholu se k severozápadu na délce 1,2 km táhne řada dvanácti výbuchových kráterů – devět malých a tři větší, široké 130 až 300 m. ^[2]

Erupce

V prosinci 1898 došlo k freatické erupci – výbuchu páry, při kterém nevytéká nová láva. Vytvořila kráter č. 1 a strhla lahar (bahnotok), po kterém řeka po proudu zbělala. Vyvrženo bylo asi 0,001 km³ materiálu, síla odpovídala VEI 2. Začátek erupce JMA uvádí 2. prosince, GVP 3. prosince. ^{[2, 1]}

Starší výbuchy jsou známé z jejich usazenin, které leží pod popelem ze sopek Tarumae a Hokkaidó-Komagatake, takže jsou starší než rok 1694. Jedna freatická erupce s VEI 2 proběhla asi před 3 700 lety. ^{[2, 1]}

Co o něm dnes víme

Podle zprávy Hokkaidské univerzity a Univerzity v Obihiru z roku 1990 jsou na dně nejmladšího kráteru silné fumaroly a na západním a jihovýchodním svahu přibyla řada nových horkých i studených pramenů, fumarol a míst, kde odumírá vegetace. Katalog JMA (s údaji do roku 2012) uvádí slabé unikání plynů z kráteru č. 3, jinak je podle něj sopka klidná. ^[2]

V okolí sopky jsou častá tektonická zemětřesení. Od ledna do července 1989 proběhl na severozápadní straně Marujamy roj otřesů o magnitudu až 4,5. Po velkém zemětřesení u Tóhoku v březnu 2011 zesílila mělká zemětřesení u vrcholu; 24. srpna 2011 tu bylo zemětřesení o magnitudu 4,2. ^[2]

Mapa sopečného nebezpečí pro Marujamu vydána nebyla. Sopku sledují stanice GPS japonského zeměměřického úřadu, celostátní seismické sítě (Hi-net, K-NET, KiK-net) a seismometry Hokkaidské univerzity. ^[2]

Lidé kolem

Sopka leží v národním parku Daisecuzan. Trvale tu žije málo lidí – v okolních osadách (Tomuraši, Nukabira Onsen, Horoka, Micumata, jezero Šikaribecu) podle údajů z roku 2011 jen něco přes 200 obyvatel. Do okolních obcí ale podle údajů z let 2010–2011 ročně přijelo přes 750 000 návštěvníků. ^[2]

Fakta

Rozpoznána jako čtvrtohorní sopka: 1989
Objem erupce 1898: asi 0,001 km³
Výbuchové krátery: 12 na délce 1,2 km
Zemětřesný roj 1989: leden–červenec, nejsilnější M 4,5

Slovníček

stratovulkán: sopka ve tvaru kužele, poskládaná ze střídajících se vrstev ztuhlé lávy a sopečného popela
lávový dóm: kopule z husté lávy, která se z otvoru jen pomalu vytlačuje a nahromadí se nad ním
kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
andezit, dacit: sopečné horniny se středním až vyšším obsahem křemíku; jejich láva je hustá a teče pomalu
freatická erupce: výbuch páry, když se podzemní voda prudce ohřeje od magmatu; vyhazuje starou horninu, nová láva nevytéká
lahar: proud bahna, kamení a vody, který se valí ze svahů sopky
fumarola: otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára
VEI: index sopečné výbušnosti, stupnice od 0 do 8 podle množství vyvrženého materiálu; VEI 2 je menší výbuch

Zdroje

Maruyama, Smithsonian Global Volcanism Program
8. Maruyama (National Catalogue of the Active Volcanoes in Japan), Japan Meteorological Agency
Nipesocu-Marujama, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.