Tokachidake

sopka – Stratovolcano(es), Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde: Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano(es)
Nadmořská výška: 2 077 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 2004
Poloha: 43,418°, 142,686°

Tokačidake je skupina sopek ve středu japonského ostrova Hokkaidó, v národním parku Daisecuzan; nejvyšší vrchol měří 2 077 m. V roce 1926 zde část hory zřícená při erupci roztavila sníh a obrovský bahnotok si vyžádal 144 mrtvých a pohřešovaných. Po 22 letech klidu sopka v létě 2026 znovu vybuchla a 12. září 2026 pro ni byl poprvé vyhlášen třetí stupeň výstrahy. ^{[1, 2, 4, 3]}

Jak vypadá

Skupinu tvoří několik převážně andezitových stratovulkánů (vrstevnatých sopek) a lávových kopulí seřazených v linii od severovýchodu k jihozápadu. Stojí na plošině ze svařených tufů – vrstev sopečného popela, který se po dopadu ještě horký spekl v pevnou horninu – ze starších čtvrtohor. ^[1]

Vrchol Tokačidake je nejmladší lávová kopule ze střední fáze vývoje skupiny. Nejmladší krátery a struskové kužely leží severozápadně od něj. Silně tu dýmají krátery Taišó (vznikl při erupci 1926) a 62-2 (vznikl v roce 1962). ^{[2, 1]}

Sníh tu leží dlouho, a tak když se při erupci zřítí část svahu nebo vytryskne horká voda, vznikají snadno lahary – bahnotoky ze sopečného materiálu a vody z tajícího sněhu. ^[2]

Erupce

Za posledních 10 000 let vrcholila činnost před 4 700 až 3 300 lety, kdy se opakovaně hroutily svahy a výbuchy chrlily pyroklastické proudy, žhavé laviny plynů, popela a kamení. Asi před 1 000 lety přišla série prudkých erupcí, které nakupily několik kuželů ze sopečných úlomků. Střední kužel začal růst asi před 500 lety. ^[2]

Od poloviny 19. století lidé zaznamenali mnoho erupcí, většinou slabých až středně silných parních (freatických) výbuchů. Při nich nevychází nové magma – podzemní voda ohřátá magmatem se prudce mění v páru a vyhazuje starou horninu. ^[1]

V létě 1962 přišla velká erupce (VEI 3). Večer 29. června kameny zasáhly kancelář těžařů síry na okraji kráteru Taišó, 5 lidí zahynulo a 11 bylo zraněno. Sloupec popela pak vystoupal do výšky 12 000 m a výbuchy bylo slyšet 190 km daleko. Erupce trvala asi do 5. července. ^[2]

Od prosince 1988 do března 1989 vybuchl kráter 62-2 celkem 28krát; některé výbuchy doprovázely malé pyroklastické proudy a popel padal až 150 km daleko. Další malá erupce přišla až v únoru 2004; mezitím sopka dýmala, teplota fumarol (průduchů horkých plynů) stoupala až nad 400 °C a občas z kráteru stříkalo horké bahno. ^{[2, 1]}

Katastrofa roku 1926

V roce 1926 se ve středním kuželu stupňovala činnost už od jara. Dne 24. května kolem 16:18 přišel výbuch, při kterém se zřítila západní část středního kužele. Horká lavina trosek roztavila sníh a vznikl obrovský lahar. ^{[2, 1]}

Bahnotok se valil průměrnou rychlostí asi 60 km/h a zaplavil části obcí Kamifurano a Biei. Zemřelo nebo se pohřešovalo 144 lidí, asi 200 bylo zraněno a poškozeno bylo 372 budov. Po dalším výbuchu v září téhož roku se pohřešovali ještě dva lidé. ^[2]

Samotná erupce přitom byla malá – vyvrhla jen asi 40 000 m³ materiálu a JMA ji hodnotí stupněm 1 na stupnici VEI (sopečné výbušnosti). Zřícený svah ale měl 2 až 4 miliony m³. ^[2]

Neklid v roce 2026

Podle zprávy agentury Kjódó ze září 2026 z ní od dubna 2026 unikalo víc sopečných plynů. Dne 22. července 2026 vybuchla poprvé od února 2004 a další malé erupce přišly v srpnu. Od srpna také přibývalo silnějších zemětřesení pod sopkou. ^[3]

Dne 12. září 2026 zvýšila Japonská meteorologická agentura (JMA) stupeň výstrahy z 2 na 3, který omezuje vstup na horu – pro Tokačidake vůbec poprvé. Erupce by podle ní mohla zasáhnout okolí do vzdálenosti asi 3 km od kráteru. Pro lázeňskou oblast Fukiage v obci Kamifurano byl vydán příkaz k evakuaci a starší lidé z lázní Tokačidake byli vyzváni k odchodu. ^{[3, 4]}

Lidé kolem

Na vrchol vedou čtyři turistické trasy, pod horou je chata, kemp a horké prameny (onsen). Hora patří mezi „100 slavných hor Japonska“. Do 30 km od sopky žije podle GVP asi 60 000 lidí. ^{[4, 1]}

Fakta

Nejtragičtější erupce: 24. 5. 1926 – lahar, 144 mrtvých nebo pohřešovaných
Erupce 1962: sloupec popela 12 km, 5 mrtvých
Stupeň výstrahy (září 2026): 3 z 5 (vyhlášen 12. 9. 2026)
Observatoř: Japonská meteorologická agentura (JMA), stálé sledování

Slovníček

stratovulkán: vrstevnatá sopka, kterou postupně nakupily vrstvy lávy a sopečných úlomků
andezit: sopečná hornina se středním obsahem křemíku; jeho láva je dost hustá a sopky s ním bývají výbušné
svařený tuf: hornina z horkého sopečného popela a úlomků, které se po uložení vlastním žárem spekly
lávová kopule: kupa husté lávy, která se nerozteče a ztuhne nad průduchem
lahar: bahnotok ze sopečného popela, kamení a vody, který se valí údolím
pyroklastický proud: žhavá lavina sopečných plynů, popela a kamení, která se řítí po svahu velkou rychlostí
freatická (parní) erupce: výbuch, při kterém se podzemní voda ohřátá magmatem prudce mění v páru; nové magma při něm nevychází
VEI: index sopečné výbušnosti, stupnice od 0 do 8 podle množství vyvrženého materiálu
fumarola: otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára

Zdroje

Tokachidake, Smithsonian Global Volcanism Program
National Catalogue of the Active Volcanoes in Japan: 10. Tokachidake, Japan Meteorological Agency
Volcanic alert level raised for Hokkaido’s Mount Tokachi (Bernama-Kyodo, 12. 9. 2026), The Star (2026)
Mount Tokachi (Daisetsuzan), Wikipedia

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.