Rishirizan
sopka – Stratovolcano, Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions
- Kde
- Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions
- Typ (GVP)
- Stratovolcano
- Nadmořská výška
- 1 721 m
- Tektonické prostředí
- Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
- Poslední známá erupce
- 5 830 př. n. l.
- Poloha
- 45,179°, 141,242°
Rishirizan (Riširi) je sopka, která tvoří téměř celý ostrov Rishiri v Japonském moři u severního cípu Hokkaida. Kvůli pravidelnému kuželu se jí přezdívá „Rishiri Fudži“. Hlavní stavba sopky vyrostla před 200 000 až 40 000 lety; poslední malé erupce na jejím úpatí proběhly před několika tisíci lety. [1, 2, 3]
Jak vypadá
Ostrov Rishiri leží asi 30 km západně od přístavu Wakkanai a měří zhruba 18 × 16 km. Sopka se zvedá do výšky 1 721 m a vyvržený materiál sahá až 80 m pod mořskou hladinu. [1]
Kužel je silně rozrušený erozí: ostrý vrchol obklopují strmá žebra, která se od něj rozbíhají na všechny strany. Na nižších svazích a u pobřeží stojí menší struskové kužely a maary – krátery po výbuších, při kterých se magma setkalo s podzemní vodou. Lávové proudy z konce pleistocénu tvoří velkou část severního a západního pobřeží. [2]
Erupce
Podle Japonské meteorologické agentury (JMA) se sopka probudila asi před 200 000 lety a do doby asi před 40 000 lety vybudovala hlavní kužel. Potom už soptila z více menších kráterů na svazích a vyvrhla jen asi desetinu celkového objemu. Katalog GVP klade konec činnosti hlavního kráteru asi před 37 000 lety. [1, 2]
Mladé erupce se seřadily podél asi 15 km dlouhé linie od severozápadu k jihovýchodnímu pobřeží. Převažoval čedič, ale vybuchovaly i andezity a ryolity. Obsah oxidu křemičitého v horninách sopky se podle JMA pohybuje od 49 do 73 %. [2, 1]
Při poslední činnosti vznikly maary z čedičového magmatu, skupina malých struskových kuželů a lávový proud, který dotekl k jižnímu úpatí sopky. Nejmladší maary jsou podle JMA staré několik tisíc let (možná asi 4 000 let), kužely asi 2 000 až 8 000 let nebo víc. Katalog GVP uvádí jako poslední datovanou erupci rok asi 5830 př. n. l. Písemné záznamy o žádné erupci neexistují. [1, 2]
Monitoring
JMA vede Rishirizan v národním katalogu činných sopek Japonska. Podle katalogu (s daty do roku 2012) na ní nebyly pozorovány žádné známky sopečné činnosti, ani fumaroly (výrony sopečných plynů). Zemětřesení v okolí zaznamenává regionální síť seismometrů, doplněná přijímači GPS; mapa sopečných nebezpečí pro ni podle katalogu vydána nebyla. [1]
Lidé kolem
V roce 2011 žilo na ostrově 5 294 lidí ve dvou obcích, Rishiri a Rishirifuji. Sopka patří do národního parku Rishiri-Rebun-Sarobetsu; ostrov podle odhadu z roku 2010 ročně navštíví kolem 170 000 turistů a na vrchol podle údajů z roku 2008 vystoupí asi 10 000 lidí ročně. [1]
Hora patří mezi „100 slavných hor Japonska“. Sezónu výstupů každoročně zahajuje slavnost 2. a 3. července. Výstup je místy náročný; na vrcholu stojí malá svatyně a za jasného dne je odtud vidět Hokkaido, sousední ostrov Rebun i ruský Sachalin. [3]
Fakta
- Rozměry ostrova
- asi 18 × 16 km
- Počátek činnosti
- asi před 200 000 lety
- Nejmladší maary
- několik tisíc let (možná asi 4 000 let)
- Obyvatel ostrova
- 5 294 (2011)
- Národní park
- Rishiri-Rebun-Sarobetsu
- Přezdívka
- Rishiri Fudži
Slovníček
- stratovulkán
- kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a sopečných úlomků
- struskový kužel
- malý kopec z kousků napěněné, ztuhlé lávy (strusky), vyvržených z jednoho průduchu
- maar
- široký mělký kráter, který vznikne výbuchem, když se magma setká s podzemní vodou
- pleistocén
- starší část čtvrtohor, zhruba před 2,6 milionu až 11 700 lety, doba ledových dob
- čedič, andezit, ryolit
- sopečné horniny s rostoucím obsahem oxidu křemičitého; čedičová láva je řídká, ryolitová velmi hustá
- fumarola
- otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára
Zdroje
- 11. Rishirizan (National Catalogue of the Active Volcanoes in Japan), Japan Meteorological Agency
- Rishirizan, Smithsonian Global Volcanism Program
- Mount Rishiri, Wikipedia
Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.
Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.