Hokkaido-Komagatake

sopka – Stratovolcano, Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde

Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

1 131 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

2000

Poloha

42,063°, 140,677°

Hokkaido-Komagatake je andezitový stratovulkán na poloostrově Ošima na jihu ostrova Hokkaidó, asi 30 km severně od města Hakodate. Je jednou z nejčinnějších sopek Hokkaida: v roce 1640 se z něj sesula část vrcholu do moře a vyvolaná vlna tsunami zabila asi 700 lidí. ^{[1, 2, 5]}

Jak vypadá

Sopka měří 1 131 m a nemá klasický kužel – vrchol je useknutý. Ostrý nejvyšší hrot stojí na západním okraji velkého kráteru, který je na jedné straně otevřený. Ten vznikl v roce 1640, kdy se část hory zřítila. ^{[1, 5]}

Úpatí sopky na třech stranách pokrývá zvlněný terén z trosek sesuvů (lavinových proudů úlomků). Díky nim vzniklo na jižní straně jezero Ónuma, nad nímž se sopka zvedá. ^[1]

Erupce

Podle anglické Wikipedie začala sopečná činnost asi před 30 000 lety, studie z roku 2008 ale popisuje erupce za posledních 40 000 let. Před rokem 1640 spala zhruba 5 000 let. Studie z roku 2008 rozdělila její historii do čtyř období oddělených dlouhými přestávkami; každé z posledních tří začalo velkou erupcí, po níž přišly menší. ^{[5, 4]}

Erupce v roce 1640 patří k největším v historické době Japonska. Popel dopadl až do střední části ostrova Honšú. Erupce začala 31. července; zhroutila se při ní část vrcholu a trosky se vřítily do moře. Vlna tsunami zabila přes 700 lidí a místy vyběhla na břeh výš než 8 m. ^{[1, 5, 2]}

Po roce 1640 přišly další velké pliniovské erupce (s vysokým sloupcem plynu a pemzy) v letech 1694, 1856 a 1929. Erupce z 17. června 1929 byla podle vulkanologa M. Yoshimota jednou z největších magmatických erupcí v Japonsku za posledních sto let. Sloupec dosáhl výšky 14 km, proudy pemzy doběhly asi 8 km od vrcholu, zahynuli 2 lidé a 4 byli zraněni. ^{[1, 3, 2]}

Od té doby byly erupce menší. V roce 1942 vystoupil sloupec do výšky asi 8 km. Mezi lety 1996 a 2000 přišlo několik malých freatických (parních) výbuchů; po výbuchu v březnu 1996 začala v noci 5. března evakuace obyvatel okolí. Zatím poslední erupci uvádí GVP na září až listopad 2000. ^{[2, 1]}

Nebezpečí

Velká erupce v roce 1929 přišla téměř bez varovných příznaků. Proto se plány ochrany obyvatel připravují tak, aby šlo rychle evakuovat velké území, a počítají s erupcí podobné velikosti jako v roce 1929. ^[3]

V roce 1980 založilo pět okolních obcí společnou radu pro ochranu před sopečnými katastrofami. Ta vydala mapu sopečného ohrožení, první takovou mapu v Japonsku. Plán byl celý přepracován v roce 2004 podle zkušeností z erupcí Komagatake v letech 1998–2000 a sopky Usu v roce 2000. ^[3]

Japonský koordinační výbor pro předpovědi erupcí v 90. letech upozornil, že opakované malé parní výbuchy mohou být předzvěstí velké erupce. ^[2]

Monitoring

Sopku hlídá Japonská meteorologická agentura (JMA) spolu s observatoří sopky Usu (UVO) Hokkaidské univerzity. Při neklidu v roce 1996 přidala JMA další seismometry, prováděly se lety vrtulníkem a přesná elektronická měření vzdáleností. Observatoř od roku 1989 zaznamenávala pozvolné roztahování oblasti kráteru z roku 1929. ^[2]

Fakta

Oběti tsunami 1640

přes 700

Objem erupce 1640

asi 2,9 km³

Sloupec erupce 1929

14 km

První mapa sopečného ohrožení v Japonsku

Komagatake (rada obcí založená 1980)

Vzdálenost od Hakodate

asi 30 km jižně

Slovníček

stratovulkán

kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela

andezit

sopečná hornina se středním obsahem křemíku, typická pro sopky nad subdukčními zónami

lavinový proud úlomků

rychlý sesuv obrovského množství hornin, když se zřítí část sopky

tsunami

mořská vlna vyvolaná náhlým pohybem velkého objemu vody, např. zemětřesením nebo sesuvem do moře

pliniovská erupce

velmi silná výbušná erupce s vysokým sloupcem plynu, popela a pemzy, který často sahá přes deset kilometrů vysoko

freatická erupce

parní výbuch: podzemní voda se od horkých hornin náhle přemění v páru a roztrhá horninu nad sebou

Zdroje

1. Hokkaido-Komagatake, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Hokkaido-Komagatake Volcano, SW Hokkaido, Volcano Research Center, Earthquake Research Institute, University of Tokyo
3. Yoshimoto, M.: Eruption Scenarios and Volcanic Risk Mitigation Strategies of Hokkaido Komagatake Volcano, Northern Japan. JpGU Meeting 2013, abstrakt SVC49-P05, Japan Geoscience Union (2013)
4. Yoshimoto, M., Amma-Miyasaka, M., Takahashi, R., Nakagawa, M., Yoshida, K.: Reevaluation of the pre-1640 A.D. eruptive history of Hokkaido-Komagatake volcano, northern Japan. Journal of the Geological Society of Japan 114 (2008), 336–347, doi:10.5575/geosoc.114.336 (abstrakt), Journal of the Geological Society of Japan (2008)
5. Hokkaido Koma-ga-take, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.