Esan

sopka – Lava dome(s), Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde

Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Typ (GVP)

Lava dome(s)

Nadmořská výška

617 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

1874

Poloha

41,805°, 141,166°

Esan je malá sopka z několika lávových dómů na východním cípu poloostrova Ošima na jihu Hokkaida, nad úžinou Cugaru. Je to nejjižnější činná sopka ostrova. Její malý výbuch v roce 1846 vyvolal bahnotok, který zabil mnoho lidí. ^{[1, 2]}

Jak vypadá

Sopku tvoří sedm do sebe zasahujících lávových dómů (kup ztuhlé husté lávy) z andezitu a dacitu. Pět je z pozdních starších čtvrtohor (pleistocénu), dva nejmladší – Esan a Misaki – vznikly na počátku holocénu. Nejvyšší bod měří 617 m. ^{[1, 2]}

Na západním úpatí dómu Esan je výbuchový kráter s fumarolami (otvory, z nichž unikají horké plyny a pára). Kolem kráteru i na samotném dómu jsou usazeniny síry. ^{[2, 1]}

Hora leží ve východní venkovské části města Hakodate a patří do prefekturního přírodního parku Esan. Podle odhadu místního úřadu, který uvádí Japonská meteorologická agentura, na ni v roce 2010 vystoupilo asi 129 300 lidí. ^{[3, 2]}

Erupce

Sopečná činnost tu začala asi před 40 000–50 000 lety. Erupce Motomura asi před 8 700 lety byla magmatická: žhavý pyroklastický proud vytvořil plošinu na úpatí a vyrostl dóm Esan. Další erupce následovaly asi před 5 000, 3 000, 2 500 a 600 lety; ta před 2 500 lety způsobila zřícení dómu Esan a lavinu trosek. ^{[2, 1]}

Dne 18. listopadu 1846 vybuchl kráter Mizunashizawa. Šlo o malou freatickou erupci (výbuch páry), ale vznikl při ní lahar (bahnotok), který poničil domy a zabil velký počet lidí. Výbuchu bezprostředně předcházela místní pocítěná zemětřesení a dunění. ^{[2, 1]}

Poslední erupce byla 8. června 1874 v kráteru Daijigoku: malý freatický výbuch vyvrhl jen asi 0,0001 km³ materiálu (VEI 1). Japonská meteorologická agentura zaznamenává i pozdější „sirné ohně“ (hoření síry), naposledy v roce 1962. Už v roce 1764 při zesílení fumarol podle ní zahynulo mnoho lidí. ^[2]

Monitoring

Esan patří podle katalogu JMA (vydaného kolem roku 2013) mezi sopky, které Japonská meteorologická agentura sleduje nepřetržitě. Má u něj seismometry, GPS, náklonoměr, mikrofon na infrazvuk a kameru; další přístroje provozují Úřad pro geoprostorové informace, institut NIED a Univerzita Hokkaidó. ^[2]

Sopka je náchylná k freatickým výbuchům a laharům. Mapu sopečného nebezpečí vydaly v únoru 2001 místní úřady. V obcích Esan a Todohokke (dnes části Hakodate) žilo v roce 2011 dohromady asi 4 900 lidí. ^[2]

Fakta

Oběti erupce 1846

velký počet (přesné číslo zdroje neuvádějí)

Erupce Motomura

asi před 8 700 lety, VEI 3

Počátek činnosti

asi před 40 000–50 000 lety

Sleduje

Japonská meteorologická agentura (JMA)

Slovníček

lávový dóm

kupa z husté, vazké lávy, která se nerozteče a ztuhne kolem průduchu

andezit, dacit

sopečné horniny se středním obsahem křemíku; jejich láva je hustší než čedičová a sklon k výbuchům větší

pleistocén

starší část čtvrtohor, doba ledových dob, zhruba před 2,6 milionu až 11 700 lety

holocén

nejmladší období dějin Země, posledních asi 11 700 let od konce doby ledové

fumarola

otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára

pyroklastický proud

rychle se valící žhavá směs sopečných plynů, popela a úlomků hornin

freatická erupce

výbuch páry, když magma nebo horké horniny prudce ohřejí podzemní vodu; nevyvrhuje čerstvé magma

lahar

bahnotok ze sopečného popela, úlomků hornin a vody

VEI

index sopečné výbušnosti, stupnice 0–8 podle množství vyvrženého materiálu; každý stupeň znamená asi desetkrát víc

infrazvuk

zvuk o tak nízké frekvenci, že ho lidské ucho neslyší; přístroje jím zachytí výbuchy

Zdroje

1. Esan, Smithsonian Global Volcanism Program
2. 19. Esan (anglická verze katalogu činných sopek Japonska), Japan Meteorological Agency
3. Mount E, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.