NW Rota-1

sopka – Stratovolcano, United States, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde: United States, Northwestern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: -455 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Crustal thickness unknown
Poslední známá erupce: 2010
Poloha: 14,601°, 144,775°

NW Rota-1 je podmořská sopka v Mariánském oblouku, asi 100 km severně od ostrova Guam; její vrchol leží zhruba 520 m pod hladinou. V roce 2004 tu vědci poprvé v historii přímo viděli kamerou probíhající erupci pod mořem a sopka pak soptila při každé další návštěvě až do roku 2010. ^{[1, 2]}

Co to je

Jde o souměrný kužel z čediče a čedičového andezitu, který vyrůstá z mořského dna. GVP uvádí, že vrchol je 517 m pod hladinou, článek v časopise Oceanography zaokrouhluje na 520 m. Sopka leží 64 km severozápadně od ostrova Rota a jihozápadně od podmořské mělčiny Esmeralda Bank. ^{[1, 2]}

Hlavní činný kráter dostal jméno Brimstone Pit (anglicky zhruba „Sirná jáma“). Leží na jižním svahu asi 40 m pod vrcholem. V roce 2004 to byl trychtýř široký asi 20 m a hluboký 12 m. ^[1]

Sopka patří do Mariánského oblouku, řady sopek nad subdukční zónou – místem, kde se jedna litosférická deska noří pod druhou. Leží v chráněném mořském území Mariana Trench Marine National Monument. ^{[2, 1]}

Objev

Sopku zachytilo v roce 2003 mapování dna, které vedl americký úřad NOAA. Vzorky vody nad ní ukázaly velmi vysoký obsah plynů pocházejících z magmatu, a tak se stala jedním z cílů ponorů dálkově řízeného robota (ROV) v následujícím roce. ^{[1, 2]}

Při ponorech v roce 2004 našli vědci v hloubce 550 m kráter, který právě soptil. Odebrali vzorky lávy, vody i plynů. Z kráteru občas vystupoval oblak vysoký několik set metrů s popelem, úlomky hornin a kapkami roztavené síry, které se lepily na robota. ^{[2, 1]}

Erupce

Výpravy v letech 2005, 2006, 2008 a 2009 zastihly sopku pokaždé v erupci. Činnost se měnila od pomalého vytlačování lávy až po prudké výbuchy, které hnaly hlavně plyny unikající z magmatu. Kamery zachytily popel a sopečné pumy vymršťované z kráteru, oblaka bohatá na síru, bublinky oxidu uhličitého i červenou záři žhavé lávy. ^[2]

Podvodní mikrofony (hydrofony) v roce 2006 ukázaly, že se výbuchy opakují v cyklech každé dvě až pět minut a oddělují je kratší přestávky. Hydrofon a čidlo zakotvené u sopky v letech 2008–2009 zaznamenaly, že sopka byla činná celý rok. Takhle vytrvalá činnost je podle autorů neobvyklá i u sopek na souši. ^[2]

Projevy erupcí nedosáhly až k hladině. Katalog GVP vede jedinou dlouhou erupci od roku 2003 do března 2010 se sopečným indexem VEI 0, tedy velmi slabou. ^{[1, 4]}

Co o něm dnes víme

Studie z roku 2017 (Schnur a kol.) porovnala videa z robotů a opakované podrobné mapy vrcholu z let 2009 a 2010 se změnami za celé období 2004–2014. V roce 2009 vytékala láva pomalu z jediného průduchu a rozpadala se na bloky, z nichž vyrostl velký kužel suti. V roce 2010 vybuchovalo několik blízkých průduchů prudčeji a pokrylo okolí tenkou vrstvou úlomků velikosti oblázků. ^[3]

Mezi oběma mapováními sjel ze svahu sesuv, který odnesl kužel suti i další nezpevněné usazeniny a obnažil strmé lávové útesy. Podle anglické Wikipedie k němu došlo 14. srpna 2009 a při ponoru v roce 2014 už robot žádnou činnost nenašel. ^{[3, 4]}

Autoři z toho vyvozují, že u podmořských sopek v obloucích se rychle střídá růst a zhroucení: erupce stavějí kužel a sesuvy ho zase boří. Podmořské hory uprostřed desek se podle nich hroutí mnohem méně často, ale v řádově větším měřítku. ^[3]

Podle odhadu uvedeného v anglické Wikipedii uvolňuje sopka asi 400 000 tun oxidu uhličitého za rok (s nejistotou ±100 000 t). ^[4]

Život

Navzdory padajícímu popelu a kyselé vodě žije na hřbetu u vrcholu společenstvo živočichů. Opírá se o chemosyntézu – mikroby získávají energii z chemických látek v teplé vodě prosakující ze dna, ne ze slunečního světla. Vědci tu našli krevety, přílipky a kraby, z nichž některé byly nové druhy. ^[2]

Podle článku z roku 2010 společenstvo na trvalou činnost sopky reagovalo: živočichů přibývalo a objevovaly se další druhy. ^[2]

Fakta

První přímo pozorovaná podmořská erupce: 2004
Hloubka činného kráteru (2004): asi 550 m
Rytmus výbuchů (2006): každé 2–5 minut
Velký sesuv: 14. srpna 2009

Slovníček

podmořská hora: hora na mořském dně, obvykle sopka, jejíž vrchol nedosahuje k hladině
čedič, andezit: tmavé sopečné horniny; čedič je chudší na křemík a jeho láva teče snadno, andezit má křemíku víc
subdukční zóna: místo, kde se jedna litosférická deska noří pod druhou; nad ní vzniká řada sopek
ROV: dálkově řízený podvodní robot spojený s lodí kabelem, nese kamery a ramena na odběr vzorků
hydrofon: podvodní mikrofon, který zachytí zvuky, například výbuchy sopky nebo zemětřesení
VEI: index sopečné výbušnosti, stupnice od 0 (slabé, nevýbušné erupce) do 8 (největší známé erupce)
chemosyntéza: získávání energie z chemických látek (např. sirných sloučenin) místo ze slunečního světla; živí se jí mikroby v hlubinách

Zdroje

NW Rota-1, Smithsonian Global Volcanism Program
Chadwick, W. W. a kol.: Spotlight 10: Northwest Rota-1 Seamount. Oceanography 23(1) (2010), 182–183, doi:10.5670/oceanog.2010.82, Oceanography (The Oceanography Society) (2010)
Schnur, S. R. a kol.: A decade of volcanic construction and destruction at the summit of NW Rota-1 seamount: 2004–2014. Journal of Geophysical Research: Solid Earth 122 (2017), 1558–1584, doi:10.1002/2016JB013742 (abstrakt), Journal of Geophysical Research: Solid Earth (2017)
NW Rota-1, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.