Anatahan

sopka – Stratovolcano, United States, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde: United States, Northwestern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 790 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Crustal thickness unknown
Poslední známá erupce: 2008
Poloha: 16,350°, 145,670°

Anatahan je protáhlý sopečný ostrov v Severních Marianách v Tichém oceánu, asi 120 km severně od Saipanu. Mladé lávové proudy sice prozrazovaly činnost v nedávné geologické minulosti, ale první erupci v dějinách zažila sopka až v květnu 2003 a do roku 2008 vybuchovala znovu a znovu. Dnes je ostrov neobydlený. ^{[1, 2, 5]}

Jak vypadá

Ostrov je asi 9 km dlouhý a 4 km široký a měří asi 34 km². Tvoří ho velká vrstevnatá sopka (stratovulkán), na jejímž vrcholu leží složená kaldera – propadlina o rozměrech 2,3 × 5 km. Podle GVP jsou to největší kaldery na Marianských ostrovech. ^{[1, 5]}

Kaldera má dvě části. Větší západní (2,3 × 3 km) má dno vyplněné lávou a pyroklastickými uloženinami a její západní okraj je s 790 m nejvyšším bodem ostrova. Ve východní části, široké asi 2 km, byl před rokem 2003 strmý vnitřní kráter, jehož dno leželo jen 68 m nad mořem. ^{[1, 4]}

Sopka pokračuje i pod hladinou. Na jejím severovýchodním svahu stojí podmořský kužel NE Anatahan, jehož vrchol je jen 460 m pod hladinou, a na svazích od severovýchodu k jihovýchodu je řada dalších podmořských průduchů. ^{[1, 4]}

Erupce

Že sopka není vyhaslá, naznačovaly jen řídce zarostlé mladé lávové proudy. V dubnu 1990 přišel roj zemětřesení a ožily fumaroly (výrony horkých plynů), takže lidé ze západního pobřeží museli odejít; k erupci ale tehdy nedošlo. ^{[1, 5]}

První erupce v dějinách začala 10. května 2003 ve východním kráteru. Předcházelo jí několik hodin zemětřesení, asi 2,5 hodiny před začátkem přes sto otřesů za hodinu. Sloupce popela v prvních třech fázích erupce dosahovaly výšky 4,5–13 km. Erupce trvala asi tři měsíce, ale většina materiálu vylétla během prvních dvou týdnů. ^[2]

Během erupce se kráter rozšířil a prohloubil. V prvním červnovém týdnu v něm vyrostla malá lávová kopule, kterou 14. června zničil výbuch. Na souši napadlo asi 27,5 milionu m³ tefry (vyvrženého sopečného materiálu). ^[2]

Sílu erupce zdroje hodnotí různě: katalog GVP jí dává stupeň 3 na stupnici VEI, anglická Wikipedie stupeň 4. Podle Wikipedie popel z erupce narušil leteckou dopravu na Saipan a Guam. ^{[1, 5]}

Sopka se pak probouzela znovu: od dubna 2004 do září 2005, od března do června 2006 a od listopadu 2007 do srpna 2008. Od té doby GVP žádnou další erupci neeviduje. ^[1]

Co o něm dnes víme

Erupci z roku 2003 věnoval časopis Journal of Volcanology and Geothermal Research v roce 2005 celé zvláštní číslo. Podle jedné ze studií šlo hlavně o freatomagmatickou erupci: řídké andezitové magma chudé na krystaly se při výstupu setkalo s vodou a docházelo k prudkým výbuchům. Přispělo to k vysokým sloupcům hned na začátku a výbuchy vyvrhly i úlomky horniny přeměněné horkou vodou v hydrotermálním systému pod sopkou. ^[3]

Autoři si všimli, že erupci předcházelo jen málo zemětřesení přímo pod sopkou a převládalo dlouhoperiodické chvění. Vysvětlují to tím, že horké a řídké magma snadno vystoupalo k povrchu. Usuzují také, že podobné výbuchy jsou nejspíš častější u tropických sopečných ostrovů, kde u průduchů blízko hladiny moře leží mělké čočky sladké podzemní vody, a že takové výbuchy přispěly ke vzniku řady kráterů na Marianách, které leží blízko hladiny moře. ^[3]

Měření ukázala i nesoulad: podle rozboru horniny vyšlo asi desetkrát méně oxidu siřičitého, než kolik zachytily družice, a asi desetkrát víc magmatu, než kolik ukázalo měření deformací terénu. Autoři z toho soudí, že magma neslo navíc těkavé látky z oddělené fluidní fáze. ^[3]

Americká geologická služba USGS hodnotí ohrožení od sopky podle svého národního systému včasného varování jako „střední“. ^[4]

Historie

Když ostrov v roce 1543 zmapoval Bernardo de la Torre, žili tu Chamorrové. V letech 1695 a 1698 byli domorodí obyvatelé násilím přestěhováni na Saipan a potom na Guam. V roce 1884 se odtud vyvezlo asi 125 tun kopry (sušené dužiny kokosových ořechů). Od roku 1899 ostrov spravovalo Německo a od roku 1914 Japonsko. ^[5]

V červnu 1944 se na Anatahan dostalo 30 trosečníků z nejméně tří potopených japonských lodí. Po kapitulaci Japonska odmítli uvěřit, že válka skončila, a skrývali se ve vnitrozemí. Žila s nimi Kazuko Higa, jediná žena, která na ostrově zůstala. Jedenáct z nich zemřelo za nejasných okolností a zbytek se vzdal až v červnu 1951. Příběh zfilmoval Josef von Sternberg (Anatahan, anglicky The Saga of Anatahan, 1953). ^[5]

V roce 1980 tu žila jedna rodina. Po zemětřeseních v roce 1990 byl ostrov evakuován a podle sčítání v letech 2010 i 2020 tu nikdo nebydlí. ^[5]

Fakta

První erupce v dějinách: 10. května 2003
Tefra na souši (2003): asi 27,5 milionu m³
Rozloha ostrova: asi 34 km²
Ohrožení podle USGS: střední
Japonští vojáci se vzdali: červen 1951

Slovníček

stratovulkán: vysoká kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela
kaldera: velká propadlina na vrcholu sopky, která vznikne, když se zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
pyroklastické uloženiny: vrstvy úlomků, popela a pemzy, které sopka vyvrhla při výbuších
fumarola: otvor, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára
tefra: veškerý pevný materiál vymrštěný sopkou do vzduchu – popel, lapilli, pumy
lávová kopule: kupa velmi husté lávy, která se nahromadí nad průduchem, protože neteče daleko
VEI: index sopečné výbušnosti, stupnice 0–8 podle množství vyvrženého materiálu; každý stupeň znamená asi desetkrát větší erupci
freatomagmatická erupce: výbuch, při kterém se magma setká s vodou; voda se prudce mění v páru a trhá magma na drobný popel
andezit: šedá sopečná hornina se středním obsahem křemíku, typická pro sopky nad subdukčními zónami

Zdroje

Anatahan, Smithsonian Global Volcanism Program
Trusdell, F.A. et al. (2005): The 2003 eruption of Anatahan volcano, Commonwealth of the Northern Mariana Islands: Chronology, volcanology, and deformation. Journal of Volcanology and Geothermal Research 146, 184–207, doi:10.1016/j.jvolgeores.2004.12.010 (abstrakt), Journal of Volcanology and Geothermal Research (záznam USGS) (2005)
Pallister, J.S. et al. (2005): The 2003 phreatomagmatic eruptions of Anatahan volcano: Textural and petrologic features of deposits at an emergent island volcano. Journal of Volcanology and Geothermal Research 146, 208–225, doi:10.1016/j.jvolgeores.2004.11.036 (abstrakt), Journal of Volcanology and Geothermal Research (záznam USGS) (2005)
Anatahan, U.S. Geological Survey
Anatahan, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-30, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.