TerraBeat – zemětřesení a sopky

Anatahan

sopka – Stratovolcano, United States, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde
United States, Northwestern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP)
Stratovolcano
Nadmořská výška
790 m
Tektonické prostředí
Subduction zone / Crustal thickness unknown
Poslední známá erupce
2008
Poloha
16,350°, 145,670°

Anatahan je protáhlý sopečný ostrov v Severních Marianách v Tichém oceánu, asi 120 km severně od Saipanu. Mladé lávové proudy sice prozrazovaly činnost v nedávné geologické minulosti, ale první erupci v dějinách zažila sopka až v květnu 2003 a do roku 2008 vybuchovala znovu a znovu. Dnes je ostrov neobydlený. [1, 2, 5]

Jak vypadá

Ostrov je asi 9 km dlouhý a 4 km široký a měří asi 34 km². Tvoří ho velká vrstevnatá sopka (stratovulkán), na jejímž vrcholu leží složená kaldera – propadlina o rozměrech 2,3 × 5 km. Podle GVP jsou to největší kaldery na Marianských ostrovech. [1, 5]

Kaldera má dvě části. Větší západní (2,3 × 3 km) má dno vyplněné lávou a pyroklastickými uloženinami a její západní okraj je s 790 m nejvyšším bodem ostrova. Ve východní části, široké asi 2 km, byl před rokem 2003 strmý vnitřní kráter, jehož dno leželo jen 68 m nad mořem. [1, 4]

Sopka pokračuje i pod hladinou. Na jejím severovýchodním svahu stojí podmořský kužel NE Anatahan, jehož vrchol je jen 460 m pod hladinou, a na svazích od severovýchodu k jihovýchodu je řada dalších podmořských průduchů. [1, 4]

Erupce

Že sopka není vyhaslá, naznačovaly jen řídce zarostlé mladé lávové proudy. V dubnu 1990 přišel roj zemětřesení a ožily fumaroly (výrony horkých plynů), takže lidé ze západního pobřeží museli odejít; k erupci ale tehdy nedošlo. [1, 5]

První erupce v dějinách začala 10. května 2003 ve východním kráteru. Předcházelo jí několik hodin zemětřesení, asi 2,5 hodiny před začátkem přes sto otřesů za hodinu. Sloupce popela v prvních třech fázích erupce dosahovaly výšky 4,5–13 km. Erupce trvala asi tři měsíce, ale většina materiálu vylétla během prvních dvou týdnů. [2]

Během erupce se kráter rozšířil a prohloubil. V prvním červnovém týdnu v něm vyrostla malá lávová kopule, kterou 14. června zničil výbuch. Na souši napadlo asi 27,5 milionu m³ tefry (vyvrženého sopečného materiálu). [2]

Sílu erupce zdroje hodnotí různě: katalog GVP jí dává stupeň 3 na stupnici VEI, anglická Wikipedie stupeň 4. Podle Wikipedie popel z erupce narušil leteckou dopravu na Saipan a Guam. [1, 5]

Sopka se pak probouzela znovu: od dubna 2004 do září 2005, od března do června 2006 a od listopadu 2007 do srpna 2008. Od té doby GVP žádnou další erupci neeviduje. [1]

Co o něm dnes víme

Erupci z roku 2003 věnoval časopis Journal of Volcanology and Geothermal Research v roce 2005 celé zvláštní číslo. Podle jedné ze studií šlo hlavně o freatomagmatickou erupci: řídké andezitové magma chudé na krystaly se při výstupu setkalo s vodou a docházelo k prudkým výbuchům. Přispělo to k vysokým sloupcům hned na začátku a výbuchy vyvrhly i úlomky horniny přeměněné horkou vodou v hydrotermálním systému pod sopkou. [3]

Autoři si všimli, že erupci předcházelo jen málo zemětřesení přímo pod sopkou a převládalo dlouhoperiodické chvění. Vysvětlují to tím, že horké a řídké magma snadno vystoupalo k povrchu. Usuzují také, že podobné výbuchy jsou nejspíš častější u tropických sopečných ostrovů, kde u průduchů blízko hladiny moře leží mělké čočky sladké podzemní vody, a že takové výbuchy přispěly ke vzniku řady kráterů na Marianách, které leží blízko hladiny moře. [3]

Měření ukázala i nesoulad: podle rozboru horniny vyšlo asi desetkrát méně oxidu siřičitého, než kolik zachytily družice, a asi desetkrát víc magmatu, než kolik ukázalo měření deformací terénu. Autoři z toho soudí, že magma neslo navíc těkavé látky z oddělené fluidní fáze. [3]

Americká geologická služba USGS hodnotí ohrožení od sopky podle svého národního systému včasného varování jako „střední“. [4]

Historie

Když ostrov v roce 1543 zmapoval Bernardo de la Torre, žili tu Chamorrové. V letech 1695 a 1698 byli domorodí obyvatelé násilím přestěhováni na Saipan a potom na Guam. V roce 1884 se odtud vyvezlo asi 125 tun kopry (sušené dužiny kokosových ořechů). Od roku 1899 ostrov spravovalo Německo a od roku 1914 Japonsko. [5]

V červnu 1944 se na Anatahan dostalo 30 trosečníků z nejméně tří potopených japonských lodí. Po kapitulaci Japonska odmítli uvěřit, že válka skončila, a skrývali se ve vnitrozemí. Žila s nimi Kazuko Higa, jediná žena, která na ostrově zůstala. Jedenáct z nich zemřelo za nejasných okolností a zbytek se vzdal až v červnu 1951. Příběh zfilmoval Josef von Sternberg (Anatahan, anglicky The Saga of Anatahan, 1953). [5]

V roce 1980 tu žila jedna rodina. Po zemětřeseních v roce 1990 byl ostrov evakuován a podle sčítání v letech 2010 i 2020 tu nikdo nebydlí. [5]

Fakta

První erupce v dějinách
10. května 2003
Tefra na souši (2003)
asi 27,5 milionu m³
Rozloha ostrova
asi 34 km²
Ohrožení podle USGS
střední
Japonští vojáci se vzdali
červen 1951

Slovníček

stratovulkán
vysoká kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela
kaldera
velká propadlina na vrcholu sopky, která vznikne, když se zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
pyroklastické uloženiny
vrstvy úlomků, popela a pemzy, které sopka vyvrhla při výbuších
fumarola
otvor, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára
tefra
veškerý pevný materiál vymrštěný sopkou do vzduchu – popel, lapilli, pumy
lávová kopule
kupa velmi husté lávy, která se nahromadí nad průduchem, protože neteče daleko
VEI
index sopečné výbušnosti, stupnice 0–8 podle množství vyvrženého materiálu; každý stupeň znamená asi desetkrát větší erupci
freatomagmatická erupce
výbuch, při kterém se magma setká s vodou; voda se prudce mění v páru a trhá magma na drobný popel
andezit
šedá sopečná hornina se středním obsahem křemíku, typická pro sopky nad subdukčními zónami

Zdroje

  1. Anatahan, Smithsonian Global Volcanism Program
  2. Trusdell, F.A. et al. (2005): The 2003 eruption of Anatahan volcano, Commonwealth of the Northern Mariana Islands: Chronology, volcanology, and deformation. Journal of Volcanology and Geothermal Research 146, 184–207, doi:10.1016/j.jvolgeores.2004.12.010 (abstrakt), Journal of Volcanology and Geothermal Research (záznam USGS) (2005)
  3. Pallister, J.S. et al. (2005): The 2003 phreatomagmatic eruptions of Anatahan volcano: Textural and petrologic features of deposits at an emergent island volcano. Journal of Volcanology and Geothermal Research 146, 208–225, doi:10.1016/j.jvolgeores.2004.11.036 (abstrakt), Journal of Volcanology and Geothermal Research (záznam USGS) (2005)
  4. Anatahan, U.S. Geological Survey
  5. Anatahan, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-30, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.