Farallon de Pajaros

sopka – Stratovolcano, United States, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde

United States, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

337 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Crustal thickness unknown

Poslední známá erupce

1953

Poloha

20,546°, 144,893°

Farallon de Pajaros je malý neobydlený ostrov, nejsevernější z Marian. Celý ho tvoří vrchol sopky, která je nejčinnější v celém souostroví – od poloviny 19. století soptila tak často, že si vysloužila přezdívku „maják západního Pacifiku“. ^{[1, 2, 3]}

Jak vypadá

Ostrov je téměř kruhový, asi 1,8 km dlouhý a 1,6 km široký, s rozlohou kolem 2,2–2,3 km². Nejvyšší bod měří podle USGS a Wikipedie 360 m, katalog GVP uvádí 337 m. ^{[3, 2, 1]}

Uprostřed stojí souměrný, jen řídce zarostlý kužel. Vyrostl v malé kaldeře, která rozťala starší sopku; její zbytky jsou vidět na jihovýchodě a jihu u pobřeží. Z puklin na úbočí vytékaly lávové proudy a u moře z nich vznikly ploché lávové plošiny. ^{[1, 2]}

Ostrov je jen vrcholem sopky, jejíž základna leží přes 600 m pod hladinou; průměr základny udává anglická Wikipedie na 15–20 km, česká na asi 10 km. Nedaleko jsou podmořské sopky Makhahnas (asi 10 km jihozápadně, vrchol asi 640 m pod hladinou) a Ahyi (asi 18 km jihovýchodně), která pod vodou soptila mimo jiné na jaře 2014. ^{[3, 4, 2]}

Erupce

Katalog GVP zaznamenává erupce od roku 1864; do roku 1953 jich bylo kolem patnácti. Soptil vrcholový kráter i průduchy na úbočích. Šlo většinou o menší výbuchy stupně 1–2 na stupnici VEI. ^{[1, 3]}

O poslední erupci se zdroje rozcházejí. Podle GVP skončila v dubnu 1953, stránka USGS i česká Wikipedie uvádějí rok 1967. Anglická Wikipedie přisuzuje rok 1967 sousední podmořské sopce Makhahnas. USGS navíc zmiňuje, že erupce byly pozorovány i z podmořských průduchů poblíž ostrova. ^{[1, 2, 4, 3]}

Americký národní systém včasného varování před sopkami (NVEWS) řadí Farallon de Pajaros mezi sopky se středním ohrožením. ^[2]

Historie

Jméno je španělské a znamená zhruba „ptačí skála“; ostrov se také nazývá Urracas („straky“). V roce 1899 ho Španělsko spolu se zbytkem Marian kromě Guamu přenechalo Německu. Němci ho v roce 1903 pronajali japonské firmě, která tu lovila ptáky kvůli peří vyváženému do Japonska a Paříže. ^{[3, 4]}

Po první světové válce připadl ostrov Japonsku, po druhé světové válce Spojeným státům. Dnes patří ke Společenství Severních Marian. Od roku 1985 je chráněným územím a od roku 2009 součástí amerického mořského národního monumentu Marianas Trench. ^{[3, 4]}

Život

Ostrov je mezinárodně významným ptačím územím. Hnízdí tu mořští ptáci, zejména rybák černohřbetý a terejovití ptáci, a žije tu i tabon mikronéský. ^{[3, 4]}

Fakta

Přezdívka

maják západního Pacifiku

Vzdálenost od Saipanu

asi 591 km

Ochrana

od 1985 chráněné území, od 2009 Marianas Trench Marine National Monument

Ohrožení podle USGS

střední

Slovníček

kaldera

velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem

VEI

index vulkanické explozivity, stupnice síly výbuchu od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu

podmořská sopka

sopka, jejíž vrchol nedosahuje k hladině moře

Zdroje

1. Farallon de Pajaros, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Farallon de Pajaros, U.S. Geological Survey
3. Farallón de Pájaros, Wikipedia
4. Farallon de Pajaros, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.