Nikkó (Nikko)

sopka – Stratovolcano, Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde

Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

-392 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Crustal thickness unknown

Poloha

23,078°, 142,326°

Nikko (japonsky Nikkó kaizan) je mohutná podmořská sopka na severním konci Marianského oblouku, asi 1 380 km jižně od Tokia. Její vrchol leží 392 m pod hladinou. Na dně jejího kráteru našli vědci v roce 2006 bublající „hrnce“ roztavené síry a bohaté společenstvo živočichů u horkých pramenů. ^{[1, 2, 3]}

Jak vypadá

Sopka se zvedá ze dna v hloubce 3 000 až 3 300 m a nad okolní dno vystupuje asi 2 900 m. Leží asi 210 km jihojihovýchodně od ostrova Iwodžima. Podle anglické Wikipedie je to nejjižnější sopka Japonska. ^{[2, 4]}

Vrchol tvoří zhruba 3 km široká kaldera s plochým dnem – propadlina, jejíž okraj je dobře zřetelný na jihu, ale na severu je z velké části zasypaný. Na jejím severozápadním a severovýchodním okraji vyrostly dva velké kužely, menší kužel stojí na jihovýchodní části dna kaldery. Větší severozápadní kužel má částečně zasypaný kráter s hydrotermální činností. ^[1]

Horniny sopky jsou čedičové až andezitové; obsah oxidu křemičitého v nich podle Japonské meteorologické agentury kolísá od 45,9 do 61,7 %. ^{[1, 2]}

Erupce

Žádná jistá erupce zaznamenána není. Dne 12. července 1979 byla při leteckém průzkumu nad sopkou spatřena světle zelená skvrna zbarvené vody ve tvaru vějíře, široká asi 500 m. Takto zbarvená voda bývá znamením, že ze dna uniká sopečný plyn nebo horká voda. Při pozdějších pravidelných letech už ji nikdo nepozoroval. ^{[2, 1]}

Co o něm dnes víme

V roce 2006 prozkoumala sopku americká výprava NOAA Submarine Ring of Fire. Dálkově řízená ponorka JASON II při ponorech zjistila, že ze dna kráteru na mnoha místech prudce vytékají kalné horké prameny a všude jsou usazeniny síry. Stojí tam také činné i vyhaslé komínky ze síry; jeden z nich podle vědců vyrostl z opakovaně přetékající roztavené síry. ^{[3, 4]}

Na jižním svahu vrcholového kužele objevila výprava velkou plochu s vroucími „hrnci“ roztavené síry. Pevná zem kolem nich se ukázala jako tenká krusta nad větším jezerem tekuté síry: když se ponorka pokusila odebrat kámen, propadl se tenkou krustou, a po ponoru se ukázalo, že krustou prorazila i část rámu ponorky a vrátila se obalená sírou. ^[3]

Život

Kolem horkých pramenů žije podle NOAA neobyčejné množství živočichů. Jižní okraj kráteru pokrývají husté trsy rournatců (červů žijících v trubičkách) a na dně jsou běžní krabi a ploché ryby. Podle japonského katalogu tu společenstva živočichů u horkého vývěru v hloubce 459 m popsali japonští vědci už v roce 1992. ^{[3, 2]}

Podle Wikipedie tu žije například plochá ryba Symphurus thermophilus, přizpůsobená prostředí hydrotermálních průduchů, a endemický korýš, poustevníček Paragiopagurus ventilatus. ^[4]

Fakta

Výška nad dnem

asi 2 900 m

Kaldera na vrcholu

asi 3 km široká

Zbarvená voda

12. 7. 1979, skvrna asi 500 m

Výzkum

NOAA 2006, ponorka JASON II

Slovníček

kaldera

velká propadlina, která vznikne, když se zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem

Marianský oblouk

řetěz sopek v západním Tichém oceánu nad místem, kde se Pacifická deska noří pod Filipínskou

hydrotermální činnost

vývěry horké vody a plynů ohřátých magmatem v podzemí

rournatci

mořští červi žijící v trubičkách, kteří u horkých pramenů získávají potravu díky bakteriím v těle

čedič, andezit

sopečné horniny; čedič je chudší na křemík a tvoří řídkou lávu, andezit má křemíku víc

Zdroje

1. Nikko, Smithsonian Global Volcanism Program
2. 78. Nikko Seamount (National Catalogue of the Active Volcanoes in Japan), Japan Meteorological Agency
3. Nikko – Submarine Ring of Fire 2006, NOAA Pacific Marine Environmental Laboratory (2006)
4. Nikkō Seamount, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.