Minami-Hiyoshi

sopka – Stratovolcano, Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde: Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: -107 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Crustal thickness unknown
Poslední známá erupce: 1975
Poloha: 23,500°, 141,935°

Minami-Hijoši je podmořská sopka na severním konci Marianského oblouku, asi 150 km jihojihovýchodně od japonského ostrova Iótó. Od roku 1975 nad ní moře občas mění barvu a v letech 1975–1976 tu pod hladinou vybuchla. ^{[2, 1]}

Co to je

Sopka leží asi 1 330 km jižně od Tokia. Má zhruba kuželovitý tvar a na vrcholu kráter široký 1 km, z něhož se zvedá centrální kužel. Přes vrchol se od severoseverovýchodu k jihojihozápadu táhne řada parazitických kráterů. ^[1]

Hloubka vrcholu se podle měření liší: katalog JMA uvádí nejmělčí bod 107 m pod hladinou a centrální kužel 99 m, GVP píše, že hlášená hloubka kolísala mezi 274 a 30 m. ^{[1, 2]}

Minami-Hijoši stojí blízko jihovýchodního konce řetězu srostlých mladých podmořských hor. Na severozápadě jsou Kita-Hijoši a Naka-Hijoši, na jihovýchodě Ko-Hijoši. Jen u Minami-Hijoši byla zaznamenána činnost. ^[2]

Erupce

Před rokem 1975 nejsou o erupcích žádné zprávy. Dne 25. srpna 1975 vybuchla sopka pod vodou: hladina se vzdula a po jejím uklidnění zůstal na moři vír o průměru 25 m. Kolem února 1976 následovala další podmořská erupce, v noci byly slyšet výbuchy. ^{[1, 2]}

V prosinci 1976 sopka vypouštěla síru. Od ledna do března 1977 se nad ní rozlila rozsáhlá skvrna zbarvené vody, další se objevily v letech 1978, 1992 a 1996. Od roku 1996 katalog JMA žádnou výraznou činnost neuvádí. ^[1]

Co o něm dnes víme

Při měření od srpna do září 2001 zaznamenal seismometr položený na mořském dně blízko vrcholu, v hloubce 197 m, nepřetržité velmi slabé otřesy, které žádná jiná stanice nezachytila. Většina zemětřesení s určenou polohou však vznikla u sousední hory Nikko. ^[1]

Podle modelů ze seismického průzkumu se těsně pod sopkou seismické vlny šíří rychleji než v okolí. V hloubce asi 6 km jsou naopak náznaky oblasti, kde se šíří pomaleji. ^[1]

Horniny Minami-Hijoši obsahují 50,7 až 62,1 % oxidu křemičitého; GVP sopku označuje za trachyandezitovou. Mapa ohrožení pro ni podle JMA neexistuje. ^{[1, 2]}

Fakta

Vrcholový kráter: průměr 1 km
Centrální kužel: 99 m pod hladinou
Vír po erupci 1975: průměr 25 m
Katalog JMA: činná sopka č. 77

Slovníček

podmořská hora: hora na mořském dně, jejíž vrchol nedosahuje k hladině; často je to podmořská sopka
Marianský oblouk: řetěz sopek v západním Tichém oceánu, který vzniká tam, kde se Pacifická deska podsouvá pod Filipínskou mořskou desku
parazitický kráter: menší kráter nebo kužel na svahu sopky mimo její hlavní průduch
zbarvená voda: skvrna žlutavé, zelenavé nebo bílé vody nad podmořskou sopkou, zbarvená sopečnými plyny, částicemi a minerály
seismometr: přístroj, který zaznamenává otřesy půdy
trachyandezit: sopečná hornina se středním obsahem křemíku a vyšším obsahem sodíku a draslíku
oxid křemičitý: sloučenina křemíku a kyslíku; podle jejího podílu se rozlišují sopečné horniny a čím je jí víc, tím je magma vazčí (hůř teče)

Zdroje

77. Minami-Hiyoshi Seamount (National Catalogue of the Active Volcanoes in Japan), Japan Meteorological Agency
Minami-Hiyoshi, Smithsonian Global Volcanism Program

Text sestaven 2026-10-30, ověřen 2026-10-30.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.