Nishinoshima

sopka – Caldera, Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde: Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Caldera
Nadmořská výška: 160 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Crustal thickness unknown
Poslední známá erupce: 2023
Poloha: 27,244°, 140,880°

Nishinoshima (česky přepisováno Nišinošima) je neobydlený sopečný ostrov v Tichém oceánu, asi 940 km jihojihovýchodně od Tokia. Je to jen vrchol velké podmořské sopky. Od roku 2013 ji opakované erupce rozšířily z malého ostrůvku na ostrov široký přes 2 km, a vědci tak mohou zblízka sledovat, jak se rodí nová země. ^{[1, 5, 6, 3]}

Co to je

Ostrov leží asi 130 km západně od Čičidžimy, nejbližšího obydleného ostrova souostroví Ogasawara; odtud jeho jméno, které znamená „západní ostrov“. Patří Japonsku a spravuje ho Tokio. Podle anglické Wikipedie ho v roce 1702 objevila španělská loď Rosario. ^[5]

Nishinoshima patří k sopečnému oblouku Ogasawara, který vznikl nad místem, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou (subdukce). Podmořská sopka, jejíž vrchol tvoří, má podle japonské meteorologické agentury JMA průměr asi 30 km a další výrazné vrcholy na jihu, západě a severovýchodě. Jižní z nich dosahuje do 214 m pod hladinu. ^{[1, 2]}

Erupce

Původní ostrůvek byl dlouhý asi 650 m a široký 200 m. První zaznamenaná erupce začala na jaře 1973 na mořském dně asi 400 m východně od jeho jižního cípu. Během léta a podzimu 1973 se nad hladinu vynořily nové ostrůvky a v říjnu se spojily. Nová země dostala jméno Nishinoshima Shintó („nový ostrov Nishinoshima“) a v červnu 1974 se spojila se starým ostrovem. ^[2]

Mořské vlny pak velkou část nových útvarů odnesly. Usazeniny ale oba ostrovy propojily a v roce 1982 uzavřely vstup do zátoky. ^[2]

V listopadu 2013 se jihojihovýchodně od ostrova začal z moře vynořovat další nový ostrůvek a v prosinci 2013 se se starým spojil. Koncem roku 2014 už láva starý ostrov téměř celý zalila; erupce trvala do listopadu 2015. Další erupce přišly v letech 2017 a 2018. ^{[1, 5, 3]}

Podle studie z roku 2021 byla dosud největší a nejprudší erupce od prosince 2019 do srpna 2020. Od června do začátku července 2020 přešla od převážně klidného vylévání lávy k prudkým výbuchům a sloupec popela vystoupal 4. července 2020 podle Wikipedie až do 8 300 m. V srpnu 2020 měl ostrov asi 4,1 km². Další erupce následovaly v letech 2021, 2022 a 2023. ^{[5, 3, 4, 1]}

Co o něm dnes víme

Japonští vulkanologové sledovali ostrov v letech 2013–2020 a v roce 2021 popsali jeho růst. Pevný základ ostrova tvoří lávové proudy, které se paprskovitě rozlévaly do stran; výbuchy pak nad hladinou navršily kužel. Při poslední velké erupci (2019–2020) vytékalo řádově milion krychlových metrů magmatu denně. ^[3]

Během let se změnilo i magma: místo andezitu s asi 60 % oxidu křemičitého začal ostrov chrlit čedičový andezit s asi 55 %. Studie z roku 2023 zkoumala popel z roku 2020 usazený na mořském dně a našla v něm horniny od čediče po dacit. Podle autorů do zásobníku s andezitem přiteklo nové čedičové magma a smísilo se s ním – proto se erupce náhle změnila. ^{[3, 4]}

Autoři z roku 2021 porovnali Nishinoshimu s jinými ostrovy, které vznikly v mělkém moři. Aby nový ostrov široký kolem kilometru odolal vlnám, musí podle nich láva vytékat dlouho a vydatně – v ročním průměru aspoň řádově 10 000 krychlových metrů denně, v měsíčním řádově 100 000. ^[3]

Život

Před rokem 1973 byl ostrůvek zelený a v roce 2004 tu bylo potvrzeno 15 hnízdících druhů mořských ptáků. Erupce v letech 2013–2023 nakonec podle GVP překryly celý dřívější povrch. Když ale v říjnu 2016 výzkumníci ostrov poprvé po erupcích zblízka navštívili, našli na zbytku starého ostrova terej maskový a další ptáky, hmyz i rostliny. ^[5]

Vědci počítají s tím, že ptačí trus postupně pohnojí čerstvou lávu a umožní návrat rostlin. Proto doporučují nezanášet na ostrov žádné cizí druhy. V letech 2022 a 2023 napočítali pozorovatelé podle Wikipedie mnohem méně ptačích hnízd než dříve. ^[5]

Fakta

Podmořská sopka: průměr asi 30 km
Rozloha ostrova: asi 4,1 km² (srpen 2020)
První zaznamenaná erupce: 1973–1974
Nejvyšší sloupec popela: asi 8 300 m (4. 7. 2020)

Slovníček

subdukce: zasouvání jedné litosférické desky pod druhou; v hloubce se taví hornina a vzniká magma
andezit, dacit: sopečné horniny se středním a vyšším obsahem oxidu křemičitého; jejich láva je vazčí než čedičová
čedič: tmavá sopečná hornina chudá na oxid křemičitý; její láva je řídká a teče snadno
magmatický zásobník: prostor v zemské kůře pod sopkou, kde se hromadí roztavená hornina (magma)

Zdroje

Nishinoshima, Smithsonian Global Volcanism Program
National Catalogue of the Active Volcanoes in Japan: 70. Nishinoshima, Japan Meteorological Agency
Maeno, F. a kol.: Intermittent Growth of a Newly-Born Volcanic Island and Its Feeding System Revealed by Geological and Geochemical Monitoring 2013–2020, Nishinoshima, Ogasawara, Japan. Frontiers in Earth Science 9 (2021), doi:10.3389/feart.2021.773819, Frontiers in Earth Science (2021)
Tamura, Y. a kol.: Genesis and interaction of magmas at Nishinoshima volcano in the Ogasawara arc, western Pacific: new insights from submarine deposits of the 2020 explosive eruptions. Frontiers in Earth Science 11 (2023), doi:10.3389/feart.2023.1137416, Frontiers in Earth Science (2023)
Nishinoshima (Ogasawara), Wikipedia
Nišinošima, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.