TerraBeat – zemětřesení a sopky

Izu-Torishima

sopka – Stratovolcano, Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde
Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP)
Stratovolcano
Nadmořská výška
394 m
Tektonické prostředí
Subduction zone / Oceanic crust (< 15 km)
Poslední známá erupce
2002
Poloha
30,484°, 140,303°

Izu-Torishima (Torišima, „Ptačí ostrov“) je malý neobydlený sopečný ostrov v jižní části japonského souostroví Izu. V roce 1902 při erupci zahynuli všichni lidé, kteří na něm tehdy žili. Dnes je hlavním hnízdištěm vzácného albatrosa bělohřbetého, kterého lidé lovem málem vyhubili. [1, 5, 2, 4]

Jak vypadá

Ostrov je kruhový, široký asi 2,7 km, a je vrcholem stratovulkánu – kuželovité sopky navrstvené z lávy a popela. Jeho vrchol uťala kaldera (propadlina) široká 1,5 km. V ní stojí dva kužely; vyšší z nich, Iózan (Iwo-yama), měří 394 m. Je holý, bez rostlin, a vznikl při erupci v roce 1939. [1, 5]

Čerstvé lávové proudy z roku 1939 tvoří část severního pobřeží. Hned severně od ostrova leží pod mořem další kaldera široká 6–8 km. Sopka je tvořena horninami od čediče po dacit, tedy od tmavé horniny z řídké lávy po světlejší z hustší lávy. [1]

Jméno Izu-Torishima se používá proto, aby se ostrov nepletl s několika jinými japonskými sopečnými ostrovy, které se také jmenují Torishima. Vzdálenost od Tokia uvádějí zdroje různě: česká Wikipedie asi 500 km, anglická asi 600 km. [1, 5, 4]

Lov albatrosů a neštěstí roku 1902

V roce 1841 tu ztroskotal čtrnáctiletý Nakahama Manjiró se čtyřmi druhy. Zachránila je americká velrybářská loď John Howland. [4]

V roce 1886 se na ostrově vylodil podnikatel Han'emon Tamaoki a o rok později založil firmu, která tu ve velkém zabíjela albatrosy kvůli peří. Kolem roku 1900 pro něj na ostrově pracovalo asi 300 lidí. Do roku 1902 bylo podle dobových záznamů zabito nejméně 5 milionů ptáků. [2]

V srpnu 1902 přišla erupce, která zabila všechny obyvatele ostrova. Podle Ornitologického institutu Jamašina šlo o 125 lidí, anglická Wikipedie uvádí asi 150. Tamaoki přežil, protože tehdy nebyl na ostrově. [2, 4]

Při další velké erupci v roce 1939 bylo na ostrově asi 30 lidí a všichni se včas zachránili. Japonská meteorologická agentura tu od roku 1947 provozovala meteorologickou a sopečnou stanici; v roce 1965 ji podle anglické Wikipedie kvůli sopečné činnosti a zemětřesením opustila a ostrov zůstal neobydlený. [2, 4]

Návrat albatrosů

Albatros bělohřbetý byl kvůli lovu skoro vyhuben: v roce 1930 jich tu žilo asi 2 000, v roce 1933 už méně než 100. V roce 1949 ho americký ornitolog po pozorování z lodi prohlásil nejspíš za vyhynulého. V lednu 1951 ale pracovník meteorologické stanice na Torišimě našel na svazích ostrova malou skupinku ptáků. [2]

Od roku 1954 je ostrov chráněným ptačím územím a navštívit ho smějí jen vědci se zvláštním povolením. Ochránci tu sázejí původní trávu, aby zpevnili svahy s hnízdy, a pomocí maket ptáků a přehrávání jejich hlasů přilákali albatrosy k hnízdění na nové místo na ostrově, Hacunezaki; trvalo to skoro 15 let. V květnu 2005 tu podle odhadu žilo asi 1 655 albatrosů. [2, 3, 4]

Protože hnízdišti na sopečném ostrově stále hrozí erupce, převezli vědci v letech 2008–2012 na ostrov Mukodžima v souostroví Ogasawara 70 asi měsíc starých mláďat a ručně je vychovali. Část z nich se na Mukodžimu vrátila a první pokusy o hnízdění proběhly právě tam; část ptáků zalétla i na Torišimu. [3]

Erupce

Kromě vrcholu soptila sopka i z bočních průduchů u severního pobřeží a z podmořských průduchů poblíž ostrova. Erupce z let 1902 a 1939 mají v katalogu GVP nejvyšší sílu, VEI 3. Zatím poslední potvrzená erupce proběhla v srpnu 2002 v kuželu Iózan, kdy nad ostrov stoupal oblak popela. [1]

Japonská meteorologická agentura (JMA) vede sopku jako aktivní sopku třídy A. Severní kaldera pod mořem podle Wikipedie dál soptí pod hladinou. [4]

Fakta

Oběti erupce 1902
všichni obyvatelé ostrova – 125 (Jamašina) nebo asi 150 (Wikipedie)
Zabitých albatrosů do 1902
nejméně 5 milionů
Znovuobjevení albatrosů
leden 1951
Rozloha ostrova
4,79 km²
Hodnocení JMA
aktivní sopka třídy A

Slovníček

stratovulkán
kuželovitá sopka navrstvená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela
kaldera
velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí strop vyprázdněného magmatického krbu
čedič
tmavá vulkanická hornina z řídké lávy chudé na křemík
dacit
světlejší vulkanická hornina z husté lávy bohaté na křemík
VEI
index sopečné výbušnosti, stupnice síly erupcí od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát více vyvrženého materiálu

Zdroje

  1. Izu-Torishima, Smithsonian Global Volcanism Program
  2. Short-tailed Albatross – History, Yamashina Institute for Ornithology
  3. Short-tailed Albatross – future, Yamashina Institute for Ornithology (2017)
  4. Tori-shima (Izu Islands), Wikipedia
  5. Torišima, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-30, ověřen 2026-10-30.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.