Aogashima

sopka – Stratovolcano, Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde

Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

423 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Oceanic crust (< 15 km)

Poslední známá erupce

1785

Poloha

32,458°, 139,759°

Aogašima je malý sopečný ostrov v souostroví Izu, asi 358 km jižně od Tokia, obklopený strmými útesy. Lidé tu žijí přímo na svahu činné sopky. Při erupci v letech 1780–1785 zahynulo asi 130 až 140 z 327 tehdejších obyvatel a ostrov zůstal přes 50 let zpustošený. ^{[2, 1, 4]}

Jak vypadá

Ostrov měří asi 3,5 × 2,5 km a ze všech stran ho lemují strmé útesy. Je to jen vrchol mnohem větší hory: pod hladinou má sopka základnu asi 15 × 8 km a od mořského dna se zvedá zhruba o 1 100 m. Nejvyšší bod nad mořem měří 423 m. ^{[1, 2]}

Na severním okraji ostrova jsou zbytky starší sopky Kurosaki, zbytek tvoří hlavní stratovulkán (kužel z vrstev lávy a sopečných úlomků). Uvnitř je kráter Ikenosawa široký 1,5 až 1,7 km – malá kaldera, tedy propadlina. V jejím středu stojí sypaný kužel Marujama, který vznikl při erupci 1780–1785. ^{[1, 2]}

Před touto erupcí byla v kráteru dvě jezera, Óike a Koike. Láva z let 1783–1785 je zasypala. Na několika místech v kráteru a u severního okraje ostrova jsou dodnes horké fumaroly (místa, kde z půdy uniká horká pára a plyny). ^[1]

Jak vznikl

Aogašima patří k sopečnému oblouku Izu, který vzniká nad subdukční zónou, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou. Sopka je převážně čedičová. ^{[2, 1]}

Nejdřív vyrostla sopka Kurosaki na severozápadě, potom hlavní kužel na jihovýchodě. Asi před 3 000 lety přes celý ostrov přešly pyroklastické vlny (rychlé přízemní mraky horkého plynu a popela). Mezi 2 800 a 2 400 lety před dneškem proběhla erupce stupně VEI 4 a kráter Ikenosawa vznikl podle studie Takady a kol. (1992) zřícením kruhové oblasti během sesuvu trosek. ^{[2, 1]}

Erupce 1780–1785

Podle katalogu JMA byl v roce 1652 možná pozorován sopečný mrak a v letech 1670–1680 se asi deset let z kráteru vyvrhoval jemný sopečný písek. Velká erupce přišla o století později. ^[1]

V červenci 1780 začala zhruba týdenní série zemětřesení. Pak se otevřel nový kráter, ze kterého vyrazilo velké množství horké vody, hladina i teplota jezera stoupla a rostliny uschly. V červnu 1781 vyvrhlo dno kráteru popel a po něm vytryskla horká voda; poškozena byla pole. ^[1]

V dubnu 1783 vylétaly z kráteru žhavé balvany velké až asi 2 m a dopadaly po celém ostrově. Shořelo 61 domů a zahynulo 7 lidí. Do 15. dubna vyvržené kamení zasypalo dno kráteru a vyrostly na něm dva sypané kužely vyšší než 100 m. ^[1]

Nejhorší byla erupce, která začala 18. dubna 1785 a trvala asi do května. Z kráteru stoupal sopečný mrak a vyletovaly z něj žhavé balvany a bahno. Odhaduje se, že zahynulo 130 až 140 z 327 obyvatel; ostatní uprchli na ostrov Hačidžódžima. Ostrov pak zůstal více než 50 let zpustošený. ^{[1, 3]}

JMA uvádí, že asi dva a půl roku před hlavními erupcemi přibývalo zemětřesení a fumarol a v jezeře v kráteru stoupala hladina i teplota vody. ^[1]

Lidé kolem

Ostrov tvoří obec Aogašima, která patří pod Tokio a je obcí s nejmenším počtem obyvatel v celém Japonsku. V roce 2014 tu žilo asi 170 lidí. Ostrov je i součástí národního parku Fudži-Hakone-Izu. ^[3]

Vesnice leží na svahu sopky, asi 1,2 km severně od středu kráteru Ikenosawa. Spojení s okolím zajišťuje přístav Sanpo a heliport; turistů sem podle JMA přijelo v roce 2010 jen asi 300. Mapu ohrožení pro ostrov JMA ve svém katalogu (s údaji z let 2010–2012) neuvádí. ^[1]

Monitoring

Japonská meteorologická agentura (JMA) Aogašimu nepřetržitě sleduje od srpna 2010 – seizmometry, přístroji GPS, náklonoměrem, infrazvukovým mikrofonem a kamerou. V letech 2010–2012 tu bylo jen málo zemětřesení a sopka byla klidná. ^[1]

V srpnu 2012 pobřežní stráž z letadla zahlédla v moři asi 1,3 km jihovýchodně od ostrova světle zelenou skvrnu zbarvené vody o průměru asi 900 m. Za necelý měsíc, 21. září, už vidět nebylo. ^[1]

Fakta

Oběti erupce 1785

asi 130–140 z 327 obyvatel

Erupce 1783

61 vyhořelých domů, 7 mrtvých

Podmořská základna sopky

asi 15 × 8 km, výška nade dnem asi 1 100 m

Obyvatel (2014)

asi 170 – nejmenší obec Japonska

Nepřetržitý monitoring JMA

od srpna 2010

Slovníček

stratovulkán

kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev ztuhlé lávy a sopečných úlomků

kaldera

propadlina, která vznikne, když se zhroutí vrcholová část sopky

sypaný kužel

kopec navršený z kousků lávy a strusky, které vyletují z průduchu a padají kolem něj

subdukční zóna

místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou; v hloubce se taví hornina a vzniká magma

pyroklastická vlna

rychlý přízemní mrak horkého plynu a popela, řidší než pyroklastický proud

VEI

index sopečné výbušnosti, stupnice síly erupcí od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu

fumarola

otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára

Zdroje

1. National Catalogue of the Active Volcanoes in Japan: 65. Aogashima, Japan Meteorological Agency
2. Aogashima, Smithsonian Global Volcanism Program
3. Aogashima, Wikipedia
4. Aogašima, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.