Hachijojima

sopka – Stratovolcano(es), Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde: Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano(es)
Nadmořská výška: 854 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Oceanic crust (< 15 km)
Poslední známá erupce: 1606
Poloha: 33,137°, 139,766°

Hačidžódžima je obydlený sopečný ostrov v souostroví Izu, asi 290 km jižně od Tokia. Tvoří ho dvě srostlé sopky: stará, rozrušená Higašijama a mladá, souměrná Nišijama, která naposledy vybuchla v roce 1605; v lednu 1606 následovala podmořská erupce nedaleko ostrova. V roce 2002 se pod ní podle Japonské meteorologické agentury vtlačilo magma, k erupci však nedošlo. ^{[2, 1, 3]}

Jak vypadá

Ostrov je protáhlý od severozápadu k jihovýchodu, měří asi 14 × 7,5 km. Na jihovýchodě stojí Higašijama (také Miharajama, 701 m), na severozápadě Nišijama (také Hačidžó-Fudži, 854 m), nejvyšší vrchol souostroví Izu. Obě jsou stratovulkány, sopky složené z vrstev lávy a strusky, a tvoří je hlavně čedič. ^{[1, 2, 3]}

Na vrcholu Nišijamy je kráter široký asi 500 m s plochým lávovým kuželem uprostřed. Na jejím jihovýchodním svahu, na úpatí a v nížině mezi oběma sopkami je přes 20 parazitických kráterů – malých vedlejších kuželů. U pobřeží vznikly tufové kužely (například Kandojama) při výbuších, kdy se magma setkalo s vodou. Několik kilometrů na západ leží malý sopečný ostrov Kodžima. ^{[1, 2]}

Erupce

Higašijama byla činná zhruba před 100 000 až 3 700 lety a nejméně dvakrát se na ní propadla kaldera. Mladší Nišijama začala soptit před něco přes 10 000 lety, nejdřív pod mořem. Mezi zhruba 10 000 a 4 000 lety před dneškem zanechala usazeniny nejméně 25 erupcí. Nejsilnější z erupcí, které JMA uvádí za posledních zhruba 12 600 let, asi před 6 600 a 4 000 lety, byly freatomagmatické (vzniklé stykem magmatu s vodou) a JMA jim přiřazuje stupeň 5 na stupnici VEI. ^{[1, 2]}

Z historické doby jsou zaznamenány erupce Nišijamy v prosinci 1487 (po ní přišel hladomor), v letech 1518–1523 (velké škody na morušových sadech) a 27. října 1605, kdy z řad puklinových kráterů na jihovýchodním svahu vytékala láva a padaly sopečné vyvrženiny. Dne 23. ledna 1606 vznikl při podmořské erupci poblíž ostrova nový ostrůvek, o jehož poloze a dalším osudu nic nevíme. ^[1]

Katalog GVP uvádí ještě nejistou erupci v roce 1707. JMA ji nezmiňuje; zaznamenává jen pocítěná zemětřesení v letech 1691–1692 (10 až 20 za měsíc) a 1696–1697. ^{[2, 1]}

Neklid v roce 2002

Od 13. srpna 2002 se pod Nišijamou a pod mořem severozápadně od ní rozběhl roj zemětřesení v hloubce 10 až 20 km. GPS ukázala, že se ostrov posunul asi o 5 cm na východ. Z hlubokých nízkofrekvenčních otřesů a deformace terénu JMA usoudila, že se přímo pod Nišijamu vtlačilo magma. ^[1]

Roj provázely i velmi dlouhoperiodické seismické signály s periodou asi 10 sekund. Podle studie Kumagaie a kolegů (Science, 2003), kterou JMA cituje, je mohlo vyvolat chvění puklin vyplněných magmatem pod Hačidžó-Fudži. Do poloviny září otřesy zeslábly na jednotky za měsíc. ^[1]

Podle studie Ishizuky a kolegů (2008), kterou JMA cituje, je pod mořskou hladinou, hlavně severně od Nišijamy, mnoho řad kráterů. ^[1]

Lidé kolem

Ostrov je osídlený od pravěkého období Džómon. V období Edo sloužil jako místo vyhnanství, za druhé světové války tu byla tajná základna ponorek. Dnes sem jezdí turisté, surfaři a potápěči; část obyvatel mluví ohroženým jazykem hačidžó. ^[3]

V roce 2011 žilo na ostrově přes 8 200 lidí (v roce 2018 podle Wikipedie asi 7 500) a ročně ho navštíví kolem 100 000 turistů. Obydlené oblasti začínají podle JMA asi 2 km od kráteru Hačidžó-Fudži. ^{[1, 3]}

Monitoring

JMA řadí Hačidžódžimu mezi sopky, které sleduje nepřetržitě. Na ostrově má seismometry, GPS, náklonoměry, infrazvukový mikrofon a kameru; další přístroje tu mají úřad pro geoprostorové informace, institut NIED a vláda Tokia. Mapa sopečného nebezpečí podle přehledu JMA zatím neexistuje. ^[1]

Při budoucí erupci se podle JMA dá čekat hlavně výron strusky a lávových proudů, u pobřeží i výbuchy vzniklé setkáním magmatu s mořskou vodou. ^[1]

Fakta

Poslední erupce: 1605 na souši, 1606 pod mořem
Největší erupce holocénu: VEI 5 (asi před 6 600 a 4 000 lety)
Vtlačení magmatu: srpen 2002, bez erupce
Obyvatelé ostrova: 8 206 (2011)
Observatoř: Japonská meteorologická agentura (nepřetržité sledování)

Slovníček

stratovulkán: kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev ztuhlé lávy a sopečných vyvrženin
čedič: tmavá sopečná hornina chudá na křemík; její láva je řídká a teče daleko
parazitický kráter: menší vedlejší kužel nebo kráter na svahu či úpatí velké sopky
tufový kužel: nízký kužel z jemného sopečného materiálu, který vznikne při výbuchu magmatu ve styku s vodou
freatomagmatická erupce: výbuch, při kterém se magma setká s vodou (mořskou nebo podzemní) a voda se prudce promění v páru
kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
VEI: index sopečné výbušnosti, stupnice 0–8 podle množství vyvrženého materiálu; každý stupeň znamená zhruba desetkrát větší erupci
nízkofrekvenční zemětřesení: otřesy s pomalým chvěním, které vznikají pohybem kapalin – magmatu nebo plynů – pod sopkou

Zdroje

64. Hachijojima (National Catalogue of the Active Volcanoes in Japan), Japan Meteorological Agency
Hachijojima, Smithsonian Global Volcanism Program
Hachijō-jima, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.