Miyakejima

sopka – Stratovolcano, Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde: Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 775 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Oceanic crust (< 15 km)
Poslední známá erupce: 2010
Poloha: 34,094°, 139,526°

Mijakedžima je kulatý sopečný ostrov v souostroví Izu, asi 180–200 km jižně od Tokia, který je celý jednou sopkou. Soptí zhruba jednou za několik desítek let. Při erupci v roce 2000 se vrchol hory propadl a ostrov pak chrlil tolik jedovatého oxidu siřičitého, že všichni obyvatelé museli na více než čtyři roky odejít. ^{[2, 1, 5]}

Jak vypadá

Ostrov má průměr 8–9 km (GVP uvádí 8 km, JMA 9 km) a je vrcholem stratovulkánu – vrstevnaté sopky, která se zvedá asi 1 100 m nad mořské dno. Nejvyšším bodem je vrchol Ojama, vysoký 775 m. Láva je převážně čedičová až andezitová. ^{[2, 1]}

Uprostřed ostrova je kaldera Hatčódaira, propadlina široká asi 3,5 km, která vznikla při největší erupci posledních 10 000 let asi před 2 500 lety. Uvnitř ní vznikla v roce 2000 nová, menší kaldera široká 1,6 km. ^{[1, 2]}

Svahy jsou poseté menšími kužely, které stojí na trhlinách po dávných erupcích. Na pobřeží jsou maary, například jezírko Tairoike – krátery, které vyhloubily výbuchy, když se magma setkalo s mořskou nebo podzemní vodou. ^{[1, 2]}

Erupce

Za posledních 500 let tu bylo 13 erupcí, mezi nimiž uběhlo 17 až 69 let. Většinou šlo o krátké erupce z trhlin na svazích: láva vytryskla v řadě kráterů a stekla k moři. Každá taková erupce vyvrhla zhruba 20 až 30 milionů tun materiálu. ^[1]

Lávové proudy opakovaně ničily vesnice. V roce 1643 byla celá tehdejší vesnice Ako zasypána nebo vyhořela, v roce 1874 pohřbila 45 domů a zahynul jeden člověk. Erupce v roce 1940 zabila 11 lidí a zničila 24 domů. ^[1]

3. října 1983 se na jihozápadním svahu otevřela trhlina a vytryskly z ní lávové fontány. Láva tekla třemi směry, jeden proud zasypal domy v oblasti Ako a celkem bylo zasypáno nebo vyhořelo asi 400 domů. U pobřeží docházelo k výbuchům, když se magma setkalo s vodou. Erupce skončila do druhého dne rána a nikdo nezahynul. ^[1]

Erupce v roce 2000 a evakuace ostrova

26. června 2000 začala pod ostrovem série zemětřesení. Magma se vydalo podzemím na západ, druhý den vybuchlo pod mořem asi 1 km od pobřeží a zemětřesení se pak přesouvala dál k ostrovům Nidžima a Kózušima; nejsilnější mělo magnitudo 6,5. ^{[1, 3]}

Od 8. července soptil vrchol Ojamy a zároveň se propadal. Propadáním vznikla nová kaldera, první na ostrově asi po 2 500 letech. Velké výbuchy přišly 10., 18. a 29. srpna; 29. srpna dosáhl moře pyroklastický proud nízké teploty (oblak horkého popela a plynů valící se po svahu). ^[1]

Na začátku září 2000 byl evakuován celý ostrov. Z kráteru pak unikalo obrovské množství sopečných plynů – nějakou dobu přes 50 000 tun oxidu siřičitého denně. Obyvatelé se směli natrvalo vrátit až 1. února 2005, po čtyřech letech a pěti měsících. ^{[1, 5]}

Plyn unikal i po návratu. Lidé dřív museli nosit plynové masky a ostrov má výstražný systém, který spustí poplach, když koncentrace jedovatého plynu prudce stoupne. Letecké spojení s Tokiem bylo obnoveno až v dubnu 2008. ^{[5, 1]}

Co o něm dnes víme

Podle Výzkumného ústavu pro zemětřesení Tokijské univerzity (ERI) se vrchol propadl o objem asi 0,6 km³, ale vyvrženo bylo jen asi 15 milionů m³ materiálu – zhruba 2,5 % propadlého objemu. Vyvržený materiál navíc většinou tvořily úlomky staré lávy, ne čerstvé magma. ^[3]

Vysvětlení je, že magma neodešlo nahoru, ale do strany: pod mořem ke Kózušimě a Nidžimě. Pod vrcholem tak zůstala prázdná místa a hornina nad nimi se propadala. Tento odtok magmatu se podle ERI zastavil 18. srpna 2000. ^{[3, 1]}

Seismometry tehdy (od 8. července do 18. srpna 2000) několikrát denně zaznamenávaly zvláštní velmi pomalé záchvěvy. Jedno z navržených vysvětlení přirovnává propad k pístu, který přerušovaně klesá v sopouchu. Podle měření GPS se po erupci zmenšoval zásobník magmatu v hloubce asi 5 km, a to zhruba tak rychle, jak z magmatu unikaly plyny. ^[3]

Monitoring

Sopku nepřetržitě sleduje Japonská meteorologická agentura (JMA), mimo jiné seismometry a náklonoměry. Podle JMA předcházela dosavadním magmatickým erupcím na Mijakedžimě několik hodin předem početná zemětřesení a deformace terénu. ^{[1, 4]}

Poslední drobné erupce z vrcholové kaldery zaznamenal GVP v roce 2010. 17. června 2025 přechodně přibylo zemětřesení přímo pod vrcholovým kráterem a náklonoměry ukázaly pohyb terénu, který zřejmě znamenal vyzdvižení okolí vrcholu. JMA proto zvýšila stupeň výstrahy z 1 na 2 (omezení vstupu kolem kráteru). Zemětřesení ale od 18. června ubývala a 18. července 2025 se stupeň vrátil na 1. ^{[2, 4]}

Lidé kolem

Ostrov patří pod správu Tokia. V roce 2019 na něm žilo asi 2 460 lidí v pěti osadách: Izu, Kamicuki, Igaja, Ako a Cubota. Z Tokia sem jezdí noční trajekt a létají letadla z letiště Haneda. ^[5]

Mijakedžima je součástí národního parku Fudži-Hakone-Izu a organizace BirdLife International ho vede jako významné ptačí území. Hnízdí tu mimo jiné drozd izuský a alkoun japonský. ^{[5, 6]}

Fakta

Erupce za 500 let: 13, s odstupem 17–69 let
Nejvíc obětí (záznamy JMA): 1940, 11 mrtvých
Evakuace ostrova: září 2000 – únor 2005
Oxid siřičitý po erupci 2000: nějakou dobu přes 50 000 t denně
Propad kaldery 2000: asi 0,6 km³, šířka 1,6 km
Obyvatel: asi 2 460 (2019)
Dohled: Japonská meteorologická agentura (JMA), nepřetržitě

Slovníček

stratovulkán: vrstevnatá sopka, která roste střídáním vrstev lávy a sopečného popela
kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se povrch zřítí do vyprázdněného prostoru po magmatu
maar: plochý kráter vyhloubený výbuchem, když se magma setká s podzemní nebo mořskou vodou; často se v něm udrží jezírko
pyroklastický proud: oblak horkého popela, úlomků a plynů, který se rychle valí po svahu sopky
oxid siřičitý: jedovatý plyn se štiplavým zápachem, který uniká ze sopek; ve velkém množství dráždí plíce a ničí rostliny
náklonoměr: citlivý přístroj, který měří nepatrné naklonění terénu, např. když se pod sopkou vzdouvá magma

Zdroje

National Catalogue of the Active Volcanoes in Japan: 62. Miyakejima, Japan Meteorological Agency
Miyakejima, Smithsonian Global Volcanism Program
Eruptive activity at Miyakejima volcano (Annual report 2003, sec. 4-6), Earthquake Research Institute, University of Tokyo (2003)
三宅島の噴火警戒レベルを２へ引上げ (tisková zpráva JMA 17. 6. 2025) a 火山の状況に関する解説情報 (18. 7. 2025), Japan Meteorological Agency (2025)
Miyake-jima, Wikipedia
Mijakedžima, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.