Niijima

sopka – Lava dome(s), Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions

Kde: Japan, Northwestern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Lava dome(s)
Nadmořská výška: 432 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Oceanic crust (< 15 km)
Poslední známá erupce: 886
Poloha: 34,397°, 139,270°

Niidžima je úzký sopečný ostrov v souostroví Izu asi 160 km jižně od Tokia, poskládaný z ryolitových lávových dómů. V 9. století tu proběhly dvě erupce; ta z roku 886 vytvořila jižní dóm Mukaijama a její popel dopadl až na poloostrov Bósó u Tokia. Od té doby sopka nevybuchla, ale ostrov často zasahují roje zemětřesení. ^{[1, 2, 3]}

Jak vypadá

Ostrov je podle GVP 11 km dlouhý a jen 2,5 km široký (JMA uvádí 11,5 × 3 km). Na severu a jihu stojí dvě skupiny celkem osmi nízkých lávových dómů z ryolitu, světlé sopečné horniny velmi bohaté na křemík. Nejvyšší bod, dóm Mijacukajama, měří 432 m. ^{[1, 2, 4]}

Mezi oběma skupinami leží nízká plošina z uloženin erupcí 9. století; právě na ní stojí vesnice. Malé sousední ostrovy Šikinedžima a Džinaitó (Chinaijima) jsou dómy ze starších období sopečné činnosti. ^{[1, 2]}

Niidžima patří k sedmi severním ostrovům souostroví Izu a spadá pod správu Tokia. Leží v národním parku Fudži-Hakone-Izu. ^[3]

Erupce

Na severu ostrova vznikl dóm Aččijama. GVP klade jeho erupci do let 856–857, japonská meteorologická agentura JMA jen do rozmezí 838–886. Začala freatomagmatickým výbuchem – prudkým setkáním magmatu s vodou – a skončila vytlačením lávového dómu. ^{[1, 2]}

Hlavní erupce začala 29. června 886 v mělkém moři jižně od ostrova a trvala do roku 887. Střídaly se v ní pyroklastické proudy, přízemní vlny (rychlé řídké mračno popela a plynů) a spady popela, nakonec vyrostl dóm Mukaijama. Podle JMA vyvrhla asi 0,73 km³ magmatu (VEI 4; GVP uvádí VEI 4+). ^{[2, 1]}

Staré záznamy podle JMA mluví o vzniku nového ostrova, černém sopečném mračnu, hřmění, blescích a rojích zemětřesení. Na jihu poloostrova Bósó napadlo 6–9 cm popela a zahynulo tam mnoho dobytka. Uloženiny pyroklastických proudů a přízemních vln zasypaly moře jižně od ostrova a dosáhly až na sousední ostrovy. ^[2]

Ze starší doby je známa například sopka Wakago na severu ostrova – mělká podmořská sopka několik set metrů od západního pobřeží. Vybuchla podle radiokarbonového datování asi před 3 200 lety, podle archeologických nálezů před něco málo přes 2 000 lety. ^[2]

Nebezpečí

Erupce Niidžimy přicházejí po dlouhých přestávkách, ale bývají výbušné, s pyroklastickými proudy a přízemními vlnami. JMA upozorňuje, že ty mohou kus cesty přejít i po hladině moře a že erupce v mělkém moři mohou vyvolat malé vlny tsunami. ^[2]

Ve 20. století ostrov opakovaně zasáhly roje zemětřesení. V prosinci 1936 způsobilo zemětřesení o magnitudu 6,3 škody na ostrově. Další roje přišly mimo jiné v letech 1957, 1965–1968, v roce 2000 v okolí Niidžimy, Kózušimy a Mijake a v březnu 2011 po velkém zemětřesení u Tóhoku. ^[2]

Monitoring

JMA sleduje Niidžimu nepřetržitě. Podle jejího katalogu (údaje do roku 2012) ukazují měření GPS, že se oblast Niidžimy a sousední Kózušimy zvedá o několik centimetrů, a to i po erupci Mijake v roce 2000. Podle JMA to naznačuje, že pod ostrov přitéká magma. ^[2]

Zajímavosti

Z dómu Mukaijama se těží kógaseki, pórovitý pemzový ryolit. Na jižním cípu ostrova bývala podle anglické Wikipedie odpalovací rampa pro pokusné a výškové sondážní rakety. ^{[2, 3]}

Fakta

Největší erupce (katalog JMA): 886–887 (Mukaijama), asi 0,73 km³ magmatu
Popel na poloostrově Bósó: 6–9 cm (886)
Nejsilnější zemětřesení: M 6,3, prosinec 1936
Observatoř: Japonská meteorologická agentura (JMA)

Slovníček

lávový dóm: kupa z husté lávy, která se nahromadí nad průduchem, protože nedokáže odtéct
ryolit: světlá sopečná hornina velmi bohatá na křemík; její láva je velmi hustá a erupce bývají výbušné
freatomagmatický výbuch: výbuch, při kterém se magma setká s vodou (mořem, podzemní vodou) a voda se prudce mění v páru
pyroklastický proud: žhavá lavina sopečného popela, kamenů a plynů, která se řítí po svahu rychlostí desítek až stovek km/h
přízemní vlna (pyroklastický surge): řidší a rychlejší mračno popela a horkých plynů, které se šíří těsně nad zemí i přes překážky
VEI: index sopečné výbušnosti, stupnice od 0 (klidné vylévání lávy) do 8 (největší známé výbuchy)

Zdroje

Niijima, Smithsonian Global Volcanism Program
60. Niijima – National Catalogue of the Active Volcanoes in Japan, Japan Meteorological Agency
Nii-jima, Wikipedia
Niidžima, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.